Jak překonat strach z lezení?

Partnerský článek

17.05.2016 |Tomáš Vak | Lezení, Lezecké stěny a bouldery

Mnoho začínajících lezců má problémy se strachem. Často u nich brzdí rozvoj lezení a v nejednom případě může i za konec lezení. Je dobré si uvědomit, že strach je běžná součást tohoto sportu a má s ním problémy většina lezců, prakticky každý horolezec.
 

Jak říká Vlk z Krasu (začátečníci neznají, ale snad všichni ostatní ano), „lezení je nebezpečný sport“. Strach je důležitý, chrání vás před úrazem, rizikem. Ještě v nedávné minulosti bylo považováno dát strach najevo za negativní vlastnost. Dnes však je občan chráněn zákony, vývoj jednoznačně směřuje k vyšší bezpečnosti, v lezení se používá čím dál vychytanější horolezecké vybavení, přilby (před deseti lety na skalách nevídané), přibližuje se jištění… Lidé tím však ztrácejí schopnost se s nebezpečnou situací a strachem vyrovnat. U venkovního lezení, doufám, bude vždy součástí, nedá se nikdy úplně vyloučit. Proto je potřeba najít způsob, jak se s ním vyrovnat a správně ho vyhodnotit.
 

Záleží jen na tom, z čeho máte strach, zda z pádu laviny, pádu kamenů, vytržení jištění, vylomení chytu, pádu, dlouhého pádu. Může se u vás projevovat při lezení na top rope, při lezení na prvním nad jištěním nebo až vysoko nad jištěním, případně během těžkých kroků nebo neznámých kroků.
 
Proto se nebezpečí dělí na:
 

Finale Ligure; Rocca Di Corno
Foto: MáraS.

Objektivní nebezpečí

 
Souvisí s podněty, které nejdou přímo ovlivnit. Např. pád laviny, lámavost materiálu, volné kameny. Obecně je třeba se snažit takovým situacím se vyhnout jednak znalostmi a rozhodováním a také správným a dostačujícím vybavením. Tento typ rizik není pro začátečníky tak běžný. Potkáte je hlavně v horách, na písku. Ve sportovních oblastech se s nimi nebudete setkávat.
 

Subjektivní nebezpečí

 
Souvisí s technikou lezení, kondicí, správné navázání, neznalost… Patří sem pád po špatně založeném jištění, špatném navázání, ale i výběr špatně zajištěné cesty. Je možné je vyloučit vzděláváním, správným výběrem cest, praxí, tréninkem a zkušenostmi.

---

PŘEČTĚTE SI: Jak to nedělat. Aneb stinná stránka horolezectví

---

 
A s riziky již souvisí strach…
 

Racionální strach

 
Je na místě. Např. nalézáte do lámavého materiálu, kde se může nečekaně vylomit chyt, stup nebo těžké místo je při dolezu k druhému jištění, takže jste již vysoko a zároveň se nabízí pád na zem. Také se stává, že jištění umístěno tak, že v případě pádu v těžkém místě spadnete na polici. Je dobré vědět, že i takovéto situace nastávají a občas se v ní vyskytnete nečekaně. S rostoucími zkušenostmi je dobré se naučit takovéto situace zvládat a hlavně vyhodnocovat.

 
Důležité pravidlo Míry Šmída zní: „vrátil jsem se, protože pak už bych se nevrátil“. Musíte zhodnotit, jaké jsou šance místo přelézt, jaká jsou rizika spojená s případným nepřelezením klíčového místa a na základě toho se rozhodnout zda lézt nebo přerušit výstup a slanit (pokud je z čeho) nebo slézt, pokud slanění nepřipadá v úvahu. Na rozdíl od indoorového lezení je venku dostatek obtížně čitelných cest, které se zdají lezitelné, ale ve skutečnosti tomu tak není. Proto je začátečníka dobré shromažďovat informace o cestách, do kterých by rád nalezl, nebo se v oblasti vyskytují. Je mnoho cest, které mají pověst lezitelných cest, ale také jsou známé nebezpečné cesty a tzv. výmrdy (nepřehlednost, atypické kroky, cesta významně vybočuje z udané klasifikace). Ještě před 10 lety bylo běžné, zejména na písku se na cestu zeptat, zjistit jak je zajištěná, jak se dá zajistit, kde je těžké místo. S nástupem masy lezců z umělých stěn začíná být zvykem se pod skalami nezdravit a i díky tomu se informace získávají obtížněji. Řešením je se přemoci, pozdravit a následně navázat hovor. Často vám takto získané informace otevřou novou sportovní dimenzi lezení.
 

Iracionální strach

 
Bojíte se pádu, který může být klidně malý nebo velký, ale padáte do jištění. Neriskujete úraz, nehrozí žádné skutečné nebezpečí. Ale kvůli strachu se jednak pevněji držíte, lezete mnohem pomaleji, z některých kroků se několikrát vracíte. Příliš čerpáte sílu, vytrvalost. Přesně tento druh strachu je v lezení problematický. Může pramenit z historie – z předchozího úrazu nebo nešťastného pádu, ale je možné, že jste na sebe opatrní a tyto obavy z pádu jsou vrozené.

 

---

K TÉMATU: S dětmi do skal do Ostrova u Tisé

---

Podle mých zkušeností se dá s těmito pocity bojovat, strach odstranit nebo alespoň posunout. Pro ty odvážnější mohu doporučit si čas od času skočit do lana, ideálně v převisu, kde jsou rizika minimální. Pomůže vám to při získání pocitu důvěry v horolezecký materiál. Pokud je pro vás problém si vůbec představit pád, skok, mohu doporučit si před spaním představovat, jak odskakujete. Můžete začít „malými odskoky" a pokračovat k těm větším. Pomáhá to odstraňovat traumata. Používá se i to např. u traumatizovaných vojáků.

Autor: Tomáš Vak, http://www.affekt.cz/

Diskuze (0) ‹ Zpět