Totes Gebirge – pohodový trek i extrémní vertikála

16.03.2016 |Liskamm | Vysokohorská turistika, Ferraty

Totes Gebirge je horská skupina v severních vápencových Alpách od Prahy vzdálená jen cca 350 km. Podle svých zkušeností bych řekl, že zdejší terén je vhodný pro fyzicky zdatné sportovní horské turisty, kteří se chtějí technicky a fyzicky posunut směrem k ferratám, vysokohorské turistice a lezení ve skále.
 

V tomto pohoří je několik krajinářsky krásných horských treků, které jsou protkány mírně obtížnými ferrátkami. Ty jsou ideální pro fyzicky zdatné začátečníky. Příkladem může být: Grieskarsteig na Zwölfer, Sepp-Huber-Steig na Rotgschirr, výstup jihovýchodním hřebenem na Warscheneck a další. Těmto horským cestám se ale dneska věnovat nebudu. Chci vám přiblížit dvě zdejší parádní ferraty. Jedna ulehčuje a zkracuje výstup na Spitzmauer (2 446 m n. m.) a druhá překonává jihovýchodní stěnu a vede na vrchol Große Prielu.
 

Oba výstupy začínají na maličkém parkovišti kousek za lyžařským střediskem Hinterstoder ve výšce 600 m n. m. Odtud vede krajinářsky krásný horský trek po cestě 201 až k chatě Priel-Schutzhaus (1 420 m n. m.). A právě rady začíná dobrodružství…
 

První zkušenost

 
Poprvé jsem tu byl se dvěma přáteli v květnu. Jelikož oba byli začátečníci, volil jsem snadnější a kratší ferratu „Stodertaler Steig“ na Spitzmauer. Hodnoceno KS3-C, z mého pohledu vzdušná středně těžká sportovní ferrata, která neunaví (pouze cca 250 výškových metrů), ale prověří méně zkušené. Ráno jsme vyráželi po 8 hod a ve výšce okolo 2 000 m nás překvapil starý sníh, který celý náš výstup zpomalil. Ve 12 hod jsme byli pod ferratou. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem udělal dobře, že s sebou nesu lano a veškeré jistící prostředky. Ve vrcholových partiích ferraty byla totiž železná jistící lana částečně pod sněhem, takže mi nezbývalo, než si místy vytvořit vlastní ferratu která navazovala na tu „oficiální“. Vše dopadlo tak, jak mělo a ve 2 odpoledne jsme obědvali na vrcholu. Sestupovali jsme „oklikou“, a díky jaru, všudypřítomným firnovým sněhem. Takže sestup se obešel bez jakýchkoli potíží a kolem 18 hod jsme byli zpět na chatě.

---

K PŘEČTENÍ: Ferrata Drachenwand

---

Große Priel

Podruhé na místě činu

 
Podruhé jsem chatu Priel-Schutzhaus navštívil se sedmi kamarády v červenci a v plánu byla extrémně těžká ferrata „Bert-Rinesch-Steig“ na Große Priel (2 515m n. m.). Přestože výškový rozdíl mezi těmito dvěma vrcholy (Spitzmauer a Große Priel) je pouhých 69 výškových metrů. Rozdíl ve výstupech je ovšem markantní! Ne nadarmo se dá Große Priel vylézt i „normálkou“ horská cesta, která protíná sedlo Brotfallscharte. Touto cestou se i sestupuje. I my jsme tuto normálku vyzkoušeli, tři z mých přátel se rozhodli jít „okolo“, protože tohle byla jejich první letní návštěva Alp. Dohodli jsme se, že na nás na vrcholu počkají a dolů půjdeme společně…

Ale zpět k výstupu. Na výstup jsme vyrazili okolo 8. ranní a po chvilce se od nás oddělila tříčlenná skupinka trekařů. A v pěti lidech jsme pokračovali dále, přímo pod stěnu. Pod ferratou jsme byli už po hodině a půl pohodového stoupání. Pak to ale začalo: skoro 700 výškových metrů, 1 300 metrů fixních lan, 330 lanových kotev, 16 žebříků a 180 kramlí. A hodnocení? KS4/5-C, z mého pohledu velice těžká dlouhá a sportovní ferrata. Ovšem také dokonale jištěná! Výstup ferratou až na vrchol nám trval 3–4 hod. Po cestě jsme se roztrhli na dvě skupinky. Jednomu z mých kamarádů po 500 m ferraty „došla šťáva“ a zbylé metry šel „na krev“, takže jsem ho na vrchol vytáhl pouze vůlí. Vrcholu jsme dosáhli kolem 15. hod. a zpět na chatě jsme byli před 18.  Někteří z nás byli dosti vyčerpaní ale všichni nadšení.
 
Horskému treku zdar a lezením po hromosvodech zvlášť.
Foto: Liskamm
 

Diskuze (0) ‹ Zpět