REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Patagonian Expedition Race: Češi taky bojovali

02.03.2016 |Palonc | Běhání, Cyklistika, Turistika a treking, Extrémní závody, Přežití v divočině

Po dvou účastech v roce 2011 a 2012 s narychlo poskládaným týmem, kdy jsme ani jednou do cíle nedojeli, jsem hodně zvažoval, jestli se vydat do Patagonie i letos. Na jedné straně jsem chtěl dokončit „rozdělanou práci“, na druhé straně jsem nechtěl znovu zažít takové zklamání. Tentokrát to ale bylo jiné. Neskládali jsme narychlo tým, ale měl jsem doplnit stabilní, fungující finský tým s dobrými výsledky a dlouholetými zkušenostmi z expedičních závodů a zhruba jsem věděl, o koho jde. Jenže měsíc před závodem bylo všechno jinak: jeden z Finů se zranil a tým narychlo doplnil Ken z Kanady. S ním jsme nikdo nikdy nezávodili a byli jsme zase tam, co jsem byl v roce 2011 a 2012 – skládáme nový tým: Juha, Riitta, Ken a já.
 

Na cyklo etapě kdesi v Patagonii


Nebylo třeba malovat Zemana na zeď – Juha jako kapitán měl vše perfektně připravené, dotažené detaily. Ken měl taky za sebou spoustu zkušeností. Já jsem přidal svoji navigaci a zkušenosti z Patagonie z předchozích let. A Riitta? Ta už závodila snad všude. Několik dní před závodem jsme se jako družstvo zkompletovali v Punta Arenas, na pobřeží Magalhaesova průlivu. A byli připraveni projít klasickou předzávodní procedurou: prověřit, že máme vše, že vše funguje, jak výbava, tak my. V průběhu toho se snažíme co nejvíc zjistit jeden o druhm, jaký kdo je, jak kdo reaguje, co kdo má za sebou či jaké má zkušenosti. Skupinová dynamika skutečně funguje, je to den ode dne lepší. Mezitím si ještě na dvě hodiny půjčujeme kajaky, zkoušíme se „sjet“ do dvojic, vyzkoušet si záchranu. U toho se kolem nás prohání pár delfínů, o den později už na závodní prověrce nám naopak společnost dělá lachtan.
 

 

Co nás čeká?

 
Přišel den malé „D“ – dozvěděli jsme se závodní trasu. Sice jsme měli nějaké představy a dokonce i zhruba odpovídaly této realitě, ale přesto, když to teď vidíme délky napsané černé na bílém a hlavně zakreslené v té mapové omalovánce a k tomu Stěpanův komentář (stavitel trati), tak nám postupně dochází, oč tu opravdu poběží. Máme, co jsme chtěli, čeká nás:
  • 34 km trek
  • 272 km MTB
  • 76 km trek
  • 110 km MTB
  • 6 km kajak
  • 56 km trek
  • 17 km kajak
  • 41 km trek

Čísla jsou čísla, ale tvar trasy je daleko zajímavější. Start přímo u majáku Faro Dungenes, tam kde Atlantik ústí do Magalhaešova průlivu, trek po pobřeží, pak dlouhý bike na západ podél hranic s Argentinou, trek na západ až ke Fiordo Ultima Esperanza (fjord poslední naděje). Byl to vlastně takový klasický coast to coast. 300 km a 6 hod v autobuse na start, kde jsme vystoupili… a málem nás to odfouklo.

Jdeme na to – We´ll manage!

 
Start přesně v 8 ráno. První trek je ve srovnání s ostatními napohodu. Nejdřív po pláži pískem, pak po kamenech, nakonec i po cestě kolem těžebních stanic zemního plynu. Byla by to pohodička, ale s batohy a v protivětru to zabilo solidních 6 hod. Do depa dorážíme jako 4., jen pár minut za favorizovanými GODZone. Super.


K TÉMATU: 23km běžkařská trasa přes nejvyšší kopec Brd a bunkry na Jordánu

Vyhlížíme svou trekovou bednu, ale nikde nic. Prý na dalším treku. Na můj vkus se v depu ploužíme jak lemry, ale vyrážíme a postupně začínáme šlapat proti větru. Navigace je triviální, soustředíme se čím dál víc na boj s větrem, s Juhou jsme připraveni tahat, ale velice rychle místo Riitty taháme Kena. Po 30 km už ani netaháme. Ken už jen leží na zemi a poprvé navrhuje, že bychom mohli pokračovat jen ve třech. Naprosto to přecházíme a nakonec se dohodneme na dvou hodinách spánku. Před devátou večer sedáme zase na kolo, teď už v naprostém bezvětří. Mám pocit, že nás muselo předjet nejmíň milion týmů a musíme být úplně poslední. Musíme do toho šlápnout a ukousnout co největší část z téhle monstrózní etapy.

A je to, omalovánka je zveřejněna!

 
Ovšem situace se neustále opakuje. Tahám Kena, až najednou buď něco zahuláká, zastaví a lehne nebo jen guma praskne a Ken lehne. Na 86. km, u naší první zásilky s jídlem, zase 3 hod spíme a ztrácíme tak drahocenný čas v noci. Zvedáme se rozumně, jedeme jen pár hodin a zase se všechno vrací do starých kolejí. Jedeme pomalu jak České dráhy při výluce, neustále zastavujeme a tahačka je už tak zkrácená a zauzlovaná, že za chvíli snad musíme škrtat koly. Je to namáhavé hlavně na hlavu, protože to vůbec neubíhá, nemakáme, jak jsme zvyklí, ani se pořádně nezahřejeme (aspoň já). Zůstáváme ale pozitivní a Juha jako pravý kapitán na každý Kenův nářek, že něco nejde, reaguje s železnou pravidelností: „We'll manage.“ Prostě to zvládneme.

Nechybí nám něco? Jídlo? Ne to se zdá... 


Na posledních kilometrech se konečně rozjíždíme a pomalu nastupuje druhá noc. Juha zapřahá Kena, já Riittu a teď to je konečně jízda. Vůbec nechápu, jak to Riitta zvládala: táhlé kopce, prudké sjezdy i zatáčky, kluzké rošty přes potoky, to vše ve tmě na gumě krátké jak kravata. Těsně před depem předjíždíme Němce a jdeme na 3 hod spát. Ještě za tmy ukrajujeme poslední kilometry a předjíždíme další dva týmy. V 9 ráno vyrážíme na první pořádný trek. Máme za sebou nějakých 49 hod. Po naší trekové bedně opět ani vidu ani slechu, takže nám chybí spousta věcí např. karimatka. Jídla máme jen na 20 hod, ale s tím se prostě nějak popereme.


PŘEČTĚTE SI: MS v AR v Brazílii: Jak jsme přežili mezi krokodýly
 
Začátek treku krásně ubíhá, tady by se to dalo tak krásně smažit, že to skoro nevypadá ani jako Patagonie. Opět zastavujeme, ale jdeme přesně a docházíme 5. tým – kanadské Mind Over Body. Moc tomu nerozumím, mám pocit, že jedeme pomalu jak parní válec, suneme se pomalu jak ledovec a přesto docházíme další týmy. Postupně se prostupnost mění na klasickou patagonskou – popadané stromy, nevyzpytatelný močál, neprostupné mlází a mapa jak omalovánka. Dlouhý postup údolím vůbec neubíhá, občas lezeme přes nějaké kameny, až Ken rezignuje a jdeme opět spát. Je devět večer a plýtváme tak drahocenným světlem, ale jsme rádi, že pokračujeme. V noci se orientujeme jen velmi těžko, moc se neposouváme, a tak jdeme radši zase spát.

Vyrážíme do druhého dne a pomalu nám dochází jídlo. Kolem poledne se škrábeme na nejvyšší bod tohoto treku s příznačným názvem Paso Hambruna (Hladové sedlo). Máme první ostřejší debatu, kdy Ken chce opravdu vzdát. Jenže, ono ani není kam vzdát… do depa to je dalších 28 km a v tomhle terénu to může být ještě pekelně dlouho.


Dlouhé hodiny se střídavě prodíráme vegetací kolem řeky, jdeme řekou nebo se škrábeme z koryta řeky, abychom obešli divočejší části. Opět se stmívá, jsme na treku již 36 hod a naprosto bez jídla. O půlnoci se budíme naprosto hladoví a rychle postupujeme otevřeným močálem. Hodiny ubíhají, jdeme pomaleji a pomaleji a počasí se výrazně horší. Déšť, vichr, kroupy, řeka a kilometry neprostupného klestí, hodiny ubíhají a je mi strašná zima, jak jdeme pomalu. V poledne se po 51 hod dostáváme do depa! Ládujeme do sebe naprosto vše a rozvažujeme, jestli stihneme urazit 110 km na kole, abychom stihli kajak ještě před noční dark zone (v noci se nesmí pádlovat na moři).

Konec!

 
A pak nám Ken oznámil, že dál nejede, protože nemůže sedět na kole. A to je vlastně konec. Navrhovali jsme spoustu řešení, nápadů, marně, nepřesvědčili jsme jej. Byl už rozhodnutý. Už se to mu to v hlavě zlomilo a vidina dalších 4 dní závodění byla pro něj moc. Seděli jsme jen tak ve stanu a… prázdno, naprostá bezmoc. Najednou jsem nevěděl co dělat. Do té doby jsme měli jasný cíl. Náš cíl byl cíl. Najednou se rozplynul a nebyl.
 
Po počátečním otřesení jsme zhodnotili, že nejlepší jak se odtud dostat bude stejně jet na kole, a tak jsme vyrazili do Puerto Natales. Potkalo nás asi to nejhorší počasí a v kombinaci s tím, že hlava už věděla, že nezávodíme, najednou nás nic nedrželo v pohotovosti. Promrzali jsme, motali se, ale dorazili.

Končíme...

 
A pak jsme si tenhle kalich hořkosti vypili ještě několikrát. Až po tom, co jsme skončili, začal závod utvářet své hrdiny. Kajak byl pozastaven, a tak bychom měli 24 hod na odpočinek, stejně jako další týmy, které zvládly 110 km na kole. Japonský kapitán Masato Tanaka, měl ošklivý pád na kole, zlomil si nos, žebra, bůhvíco ještě, dostal límec na krk, ale pokračovali v závodě dál dalších 5 dní. Jason Magness, kapitán od Yogaslackers absolvoval poslední dva treky s velkými problémy s kyčlí, britští GODZone měli problémy od začátku a trvalo jim 3 dny, než se dali do kupy...
Pak přijdu na hostel, a dozvím se, jak to Jágr všem zase natřel, jak se Japonci vysekali, jaký problémy všechny týmy měly, a přitom pokračují. A pak si vzpomenu na nás. Škoda mluvit…


K PŘEČTENÍ: Bike trip okolo Spray Lakes v Kanadě

Věřil jsem nám, bohužel to nebylo, jak jsme si představovali. Ale není vše negativní. Dostali jsme se na úžasná místa. Juha s Riittou jsou naprosto výborní a také jsme měli stejný cíl. Někde v půli závodu jsme si Juhou říkali, že pokud tento závod dokončíme, bude to mít pro nás obrovskou vnitřní hodnotu. Neustále jsme balancovali na hraně, bohužel po čtyřech dnech už jsme to neubalancovali. V adventure racingu existují pravidla. Některá psaná, jiná nepsaná. Každý závod je jiný a v principu je to jedna velká improvizace.
 
Naposledy? Naposledy v Patagonii určitě nejsem, tahle oblast je úžasná. Spíše bych si tipl, že tento závod na dlouho je naposledy. Vzhledem k chaosu, organizačním problémům i aroganci hlavního pořadatele ke všem ostatním pořadatelům je čím dál obtížnější jej organizovat. Tentokrát to trvalo tři roky od předchozího závodu. Ale pravděpodobně ani tohle nepřeváží tu majestátní a magickou krajinu a až/pokud se jej podaří znovu zorganizovat, týmy zase přijedou.

Nádherná Patagonie

Foto: Andrea Nogová & Palonc

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související zážitky

Adrenalin Challenge Race 2018

Adrenalin Challenge Race 2018

Děčín, Smetanovo nábřeží pod zámkem

100

%

100

%

Související články

03.04.2018

Jaký trénink na jaro? Běh a síla jsou super

15.03.2018

Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?

13.03.2018

Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 932 lidí)

Poslední inzeráty

Parťák

Surfskate v Praze

parťačka na sportovní aktivitu

Spolulezkyni

Kolo Praha -> Brno


Banner