REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Jak to nedělat. Aneb stinná stránka horolezectví.

09.02.2016 |Liskamm | Lezení, Turistika a treking, Expedice

Většina zážitků zde na fanaticích se točí okolo parádních a pohodových akcí. Které si všichni členové náramně užili a domů se vraceli se super vzpomínkami. V tomto článku budu vzpomínat na pokus o výstup na výše zmíněnou horu se dvěma mými přáteli, při kterém se posralo vše, co mohlo. V té době jsem byl ještě horolezecky relativně mladý, naivní a hlavně bez dostatečného respektu. Proto se stalo, že mě přátelé ukecali na výstup na tuhle horu. Původně jsem měl v plánu zdolat Glockner normálkou. Kterou jsem měl už prochozenou z dřívějších výstupů. Mým přátelům to ale nestačilo, přestože jí nikdy nešli (normální výstupovou cestu) začali mě okamžitě přemlouvat na těžší výstupovou verzi hřebenem Studlegrat… A já bohužel podlehl.
 

Severozápadní hřeben Glockneru


Fyzicky jsem na tom byl velmi dobře. Každý rok se několik měsíců na léto připravuji. Kamarád byl 110kg monstrum, samý sval, ale fyzičku získal v posilovně a při „hodinových“ sportech (badminton, squash, in-line apod.), ze začátku byl v pohodě, ale nikdy se nenaučil pracovat s tělem a šetřit energií, takže po 5 hod vadnul a po 8 hod z něj byla troska! To jsem věděl, zažil jsem v horách jeho stavy vyčerpání, ale nebral jsem tenhle fakt dostatečně v potaz. Byl jsem ovšem ujištěn, že je na tom lépe. Kamarádka je terminátor. Prostě fyzicky nezničitelný člověk. Měla ale poměrně velké problémy se skálou a lezením v ní. To jsem bohužel nevěděl, dokud nebylo pozdě.
 

Ale zpět k víkendu. V pátek jsme v pohodičce dorazili do Stüdlhütte cca 2 800 m n. m. A v sobotu to začalo, vstávali jsme rozumně ve 4:30. Ale z chaty jsme se vykopali až před půl sedmou. Moji kamarádi si nebyli schopni zabalit batohy, aniž by je něco netlačilo do zad. Celou anabázi zde popisovat nebudu, stačí říci, že po šesté hodině už jsem měl tepovku kolem tří set úderu za minutu aniž bych se hnul z lavičky před chatou…  
 

K TÉMATU: Jak na odraz z hrany a skluz po ploše aneb jak se nenadřít při bruslení
 
Vrchol

Vrchol

Jen co jsme vyrazili na ledovec, nálada se zlepšila. Výškové metry jsme ukrajovali nádherně a po dvou hod jsme byli ve výšce kolem 3 350 m na začátku skály. Na hřeben jsme se vydali v podstatě hned a hned se také dostavili další problémy. Kamarádka začínala ztrácet nervy z následného skalního lezení, že to nepoleze, že se bojí a podobně, a aby toho nebylo málo, na kamarádovi byla znatelná počínající únava. S únavou nic moc dělat nešlo, ale když jsem si v duchu začínal přepočítávat všechny ty výškové metry, co musíme ještě zdolat, připravoval jsem se na to, že vrchol nezdoláme. V tuhle chvíli je možná důležité podotknout jednu drobnost. Moji přátelé, kteří se mnou lezli, byli už pár let ve svazku manželském. A jak to tak ve vztazích při krizových situacích bývá, jeden uklidní druhého.
 
Takže, na začátku výstupového hřebene byla má kamarádka uklidněna manželem, jakože nehroť to skoč si na malou a pojď. Když jsem to viděl a sledoval, co se děje. Ano, oba se po vzájemných dohadech odhodlali vrchol zdolat, přestože ona lezla ve strachu. Nabídl jsem jim postupné jištění lanem. Které s vděkem přijali. Takže jsme začali postupovat, já na pohodu na délku lana, zajistil jsem se a pak oni dva postupně podél lana. Po třech hodinách tohoto sice bezpečného, ale zdlouhavého výstupu jsem se konečně rozhodl pro návrat. Kamarád na tom totiž začínal být fyzicky opravdu mizerně. A kolik lidí nás předešlo, vám nebudu raději ani říkat.
 
Finální hrebenovka mezi malým a velkým Glockneru

Finální hrebenovka mezi malým a velkým Glockneru

Každopádně jsem zavelel a šli jsme dolů. (Později jsem si uvědomil, že toto rozhodnutí mělo přijít mnohem dříve!) Šel jsem jako první a nesl dva batohy, můj a kamarádův. Za mnou opatrně oba manželé. Když jsme se konečně blížili k ledovci, chybě nám asi 80 až 100 výškových metrů přišel finální průser. Kamarád, ač dodnes nechápu proč, se rozhodl, že nepůjde v mých stopách, ale určí si svou vlastní cestu. A po cca 20 m sestupu byl v koncích. Sestoupil do 4–5 m širokého žlabu, který měl dosti příkrý sklon a po asi 10 m končil 100m kolmou stěnou. Pod nohama 10 cm sněhu pod sněhem 2 až 3 cm ledu a pod tím holá skála. Než si uvědomil, že je totálně v hajzlu dostal se do místa, odkud nebylo návratu.
 

Rekapitulace naší situace

 
Po dvou minutách jsem zjistil, že se k němu žádným bezpečným způsobem nedostanu. V tu chvíli už byla jeho žena ve stavu hysterie a ječela na mě, ať ho vytáhnu. Kamarád začínal ztrácet nervy, jak se pod ním lámala ta ledová krusta a vůbec netušil, kde je nějaké bezpečné místečko na zaseknutí nohou, kde by si na chvilku odpočinul. (Nutno podotknout, že měl kompletní ledovcové vybavení.) Než jsem se nad ním alespoň nějak zajistil, abych mu mohl poslat lano a přitáhnout si ho, už ten 110kilový chlap normálně kvičel. V tu chvíli mi bylo jasné, že pokud v tomto jeho stavu udělá jakoukoli drobnou chybu, zřítí se a umře. (Další věc, která se musí říci je, že to nebyl žádný začátečník, lezl jak klasické skály, tak ferraty. Společně jsme vylezli ferratou Grose Priel. A měl zkušenosti i s ledovci.) Tento jeho zkrat přičítám únavě a z ní plynoucí totální nepozornosti.
 

K PŘEČTENÍ: Říjnový přechod Marsfjällen (Švédsko)

Chata kde jsme spali

Chata kde jsme spali

Nakonec to dopadlo tak, že jsem ho z toho průseru vytáhl, sestoupili jsme zdárně na ledovec, později odpoledne na chatu, pak na parkoviště k autu a světě div se, cestou zpět jsme nenabourali a dorazili živí a zdraví domů.
 

A co jsem díky této anabázi získal? Zkušenosti!

 
  • Nenechávat se přemluvit k žádnému neuváženému rozhodnutí od méně zkušených kamarádů.
  • Vědět o spolulezcích, co nejvíce informací.
  • Lepší se vrátit, než umřít pro někoho, nebo kvůli někomu.
  • Strach a respekt z vysokých hor je základ vybavení každého horolezce.
  • A hlavně, má horolezecká filosofie se změnila… Jakýkoli vrchol je pro mě pouze jako bonbónek na dortu. To nejdůležitější pro mě je, že jsem v horách a že se z nich dokážu ve zdraví vrátit k rodině.
 
Sice tenhle výlet rozhodně nebyl příjemný, nicméně mě obohatil o spoustu o tolik zajímavých zkušeností, jak lezeckých, tak i životních. A navíc výstup severozápadním hřebenem Glockneru je úžasný.

Kudy bychom šli, kdyby se výlet povedl...

 
Bezpečným návratům z hor zdar.
Liskamm

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související zážitky

Horolezecký festival Český ráj 2017

Horolezecký festival Český ráj 2017

Zámek Hrubá skála a Lázně Sedmihorky

100

%

100

%

Související články

15.03.2018

Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?

13.03.2018

Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!

08.02.2018

Outdoorová móda ve městě vs. podpatky v horách

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 932 lidí)

Poslední inzeráty

Parťák

Surfskate v Praze

parťačka na sportovní aktivitu

Spolulezkyni

Kolo Praha -> Brno


Banner