SOS aneb jak přivolat pomoc
10.02.2016 |Kuba Vondrášek | Lezení, Paragliding, Cyklistika, Turistika a treking, Sněžnice, Běžkování, Lyže a snowboard, Canyoning, Expedice, Ferraty, Další sporty
„… --- ...“ toto volání o pomoc zná každé malé dítě. Signál SOS se stal mezinárodním standardem při volání o pomoc již v roce 1908. Později se začala používat pro pomoc se zapamatováním anglická věta „Save Our Souls“ (česky „Spaste naše duše“). SOS je ovšem spíše námořní signál a v horském prostředí se téměř nepoužívá. Jak si tedy správně přivolat pomoc?
Při volání o pomoc by měl být v první řadě mobilní telefon. Žijeme v 21. století, kdy je mobilní telefot v kapse prakticky samozřejmostí, zvláště by tomu mělo tak být při outdoorových radovánkách. Dnešní smártfouny však mají tu nevýhodu, že se poměrně rychle vybijí. Proto si ho před túrou nezapomeňte plně nabít.
Co? Kde? Kdy? Kdo?
A kam vlastně zavolat? Po celé Evropě funguje 112. Na tomto čísle se dovoláte na centrálu integrovaného záchranného systému. To ale může následnou záchrannou akci trochu prodloužit. Proto je dobré znát i lokální tísňové linky. Zde je výhoda, že operátor takovéto linky zná místní prostředí a dokáže vás lépe lokalizovat. Na horských chatách obvykle bývá toto číslo uvedeno.
Když se na tísňovou linku dovoláte, sdělte operátorovi především následující údaje. Co se stalo? Především jak k nehodě došlo, kolik je zraněných osob a jaké mají zranění. Kde? Co nejpřesněji popište svoji polohu, vhodné je znát i vaše souřadnice GPS. Nejenom pro leteckou záchranu je pak důležité uvést charakter okolního terénu. Kdy? Přesné stanovení času nehody. Ne vždy je to totiž bezprostředně před telefonátem Kdo? Uvést kdo volá a odkud volá. Nikdy nezavěšuj první! Operátor může klást další důležité dotazy k záchraně. Na svém smártfounu můžete také použít aplikaci Horská služba, která odešle nouzovou SMS s vaší polohou.
Alpský nouzový signál
Pokud z nějakého důvodu nelze telefon použít, můžete přivolat pomoc takzvaným alpským nouzovým signálem. Tento signál je buď zvukový (píšťalka, volání, bouchání předměty) nebo světelný (baterka, odrazem světla od IZO folie). Signál se provádí tak, že šestkrát za minutu dáváte znamení (jednou za 10 vteřin), potom následuje minuta pauza a signál opakujete. Na tento signál se odpovídá stejně ale interval je dvojnásobný 20 vteřin třikrát za minutu, minuta pauza. Tento signál je dokonce starší než výše zmíněné SOS. Používá se již od roku 1894.
Při vizuálním kontaktu se zachránci se používá YES nebo NO signál. Občas bývá nakreslený na batohu nebo jiném outdoorovém vybavení. Vhodný je zejména při záchraně vrtulníkem, kdy dáváte jasné znamení, ano potřebuji pomoc. YES provedete tak, že zdvihnete obě paže, tak aby směřovali šikmo vzhůru. Tak vaším tělem vytvoříte pomyslné písmeno Y. Pokud pomoc nepotřebujete dáváte signál NO. Jedna paže směřuje šikmo vzhůru a druhá šikmo dolů. Vytváříte písmenko N.
Další možností přivolání pomoci je vystřelení červené světlice, ale tu v batohu asi mnoho lidí nemá. V ledovcovém terénu se také používá signál z červeného čtverce 1×1 m, na kterém je položená kružnice o průměru 60 cm a šířce 15 cm. Opět je ovšem problém, že toto vybavení u sebe moc lidí nenosí a navíc je dobře viditelné jen z výšky.
Na závěr je ještě třeba zmínit, že pokud zachytíte nouzový signál, je vaší povinností poskytnou pomoc. Pokud ovšem sami nejste v ohrožení. Proto je dobré znát tyto signály ať už pro bezpečí svoje, tak i bezpečí ostatních. Nikdy také nepoužívejte nouzový signál, pokud nejste v ohrožení.
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
15.03.2018
Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?
13.03.2018
Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!
08.02.2018
Jak na kolo v zimě: 2. díl – oblečení a doplňky
Nejnovější články