Když se outdoor mění v indoor, aneb skydiving v tunelu

23.12.2015 |Chrrr. | Paragliding

Spousta typicky outdoorvých sportů hledá své ekvivalenty v hale, kde nebude tolik záviset na počasí a profíci ale i rekreační sporťáci budou moci svou oblíbenou outdoorovou aktivitu provozovat i pod střechou. Umělé lezecké stěny jsou téměř standardním vybavením městských hal. Pomalu začíná přibývat tzv. tunelů, kde se dá jezdit na běžkách celoročně, a tak můžeme pokračovat...
 

Hurricane Factory

 
Jenže do haly se přesouvá i zdánlivě nespoutatelný sport, a to skydiving. To jako postavíme 4km věžák, kde se bude po střechou skákat k zemi? Vždyť nejvyšší budovy světa nedosahují ani kilometrové výšky… Jenže člověk je tvor přizpůsobivý a vynalézavý. Sice za vichřice se sice z letadla vyskočit (ne)dá, ale při přistání nastanou za takového přízemního větru obtíže (nejmax. rychlost přízemního větru pro přistání je 11 m/s cca 40 km/h; viz pozn.), ale když do roury o průměru 4,2 m a výšky 14 m spoutáme hurikán (až 270 km/h), tak se i na tomhle malém prostoru dá velmi slušně vyblbnout a předvádět prima triky (dokonce i v šesti lidech najednou). 
 

Měla jsem to štěstí, že jsem se dostala mezi „figuranty“, na kterých se školili noví instruktoři skydivingu v tunelu, a tak jsem si mohla lítání vyzkoušet v nadstandardním rozsahu a se i něco naučit. Čeští instruktoři pod vedením Jana Klapky (instruktora AFF a trenéra seskoků volným pádem) ve spolupráci s instruktory Hurricane Factory (yop, překlad je autentický) v Letňanech školili kolegy z Itálie, takže jsme výuku měli v posunkovo-anglické řeči. Do tubusu krom letecké kombinézy, zavazovacích bot s uzlem na tkaničkách (aby vám neuletěly), integrální helmy se štítem přes oči nebo leteckých brýlí nepotřebuje člověk nic, jo vlastně: špunty do uší! Představte si, že strčíte hlavu k turbíně v elektrárně, taky tam bez špuntů nevydržíte. A proto i ta znaková řeč instruktorů.
 

---

Poznámka: Úřad pro civilní letectví ve svém předpisu uvádí max. povelenou rychlost přízemního větru pro přistání různých kategorií padáčkářů: kategorie Ž – 6 m/s; kategorie A, B, C, D – 9 m/s; kategorie B, C, D se záložním padákem typu křídlo – 11 m/s; noční seskoky – 7 m/s; při zmrzlé půdě a sněhové pokrývce nižší než 10 cm kruhové padáky – 4 m/s (na typu křídlo 7 m/s).

---

 

Nejdřív na wide-board

 
Když člověk přijde poprvé létat do tunelu, dostane základní instrukce, jak se uvnitř chovat, jak se položit do proudu vzduchu, aby ho nadnášel, jak změnit směr letu, jak letět nahoru a dolů, dopředu, a jak dozadu a vlastně i jak dovnitř vlézt, protože ani to není úplně samozřejmá věc. Veškerá takhle teorie probíhá na takovém wide-boardu, širokém prkénku šipkoidního tvaru na pěti kolečkách. Na něm žáček leží na břiše a imituje základní polohu letu a jak bude pohybovat rukama a nohama a podle toho ho instruktoři otáčí doprava nebo doleva strkají vpřed nebo vzad, tak aby si to mozek zapamatoval. Stejně jsem si to nezapamatovala, protože když danou věc nepoužívám, tak si ji nepamatuju, stejně jako slovíčka z angličtiny.
 

---

PŘEČTĚTE SI: Red Bull X-Alps: ze Salzburgu do Monaka pěšky nebo na paraglidu

---

 

Jednoduché jako facka – just only keep smiling

 
Základní poloha je prohnutý leh na břiše (ve vzduchu), mírně rozkročené nohy a vzpažené pokrčené paže s rukama ve výši očí, tzn. vidím si na ně a nesmí chybět kanadský úsmev! Pokud chci letět nahoru, podívám se dolů, když dolů, dívám se nad sebe, to je logické, ne?! Chcete letět dopředu? Pak ruce skrčte k tělu a nohy natáhnout dozadu, když chcete vzad, pak se nohy musí skrčit v kolenou a paže naopak natáhnout před tělo. Chcete vpravo? Tak upažte levou a unožte levou nohou… Rotace okolo svislé osy je celkem jednoduchá – natočit dlaně tak, abychom se točili za hřbetem rukou. Jednoduché! Jdeme na to: základní polohu nacvičenou na wide-boardu okamžitě zapomínám. Instruktor ukazuje nahoru, tak se tam podívám a okamžitě padám na síť. Aha, takže opačně. Skloním teda hlavu dolů, chytám proud vzduchu do „plachty“ (v tu chvíli si říkám, jo takhle to je, to je super to chytit) a Ital poskakuje, jako když dítě chytá heliový balonek, který mu právě vyklouzl ruky, aby mě dostal pod svou kontrolu.
 

1st FAI World Indoor Skydiving Championschips - Day 1 Po minutě plácání se v podpaží fešnýho Itala v proudu vzduchu s rychlostí kolo 160 km/h konečně vidím vytoužený znak – kolečko z palce a ukazováku, jakože OK, dobře… Po minutě a půl už cítím, že vlastně moc nevnímám, že už toho mám dost, dělám chyby, které jsem před tím nedělala. 2 min jsou opravdu pro nováčky ažaž, tak honem ven. 4 min odpočinku a zase do toho víru. Postupně se chytám víc a víc, už vím, jak si lehnout, jako stoupat a klesat, jak zatáčet, ale dopředu a dozadu, to je opravdu na palici – kam se hrabe obávaný gymnastický semafor?

Diskuze (0) ‹ Zpět