Vítěz běžeckého závodu vždy nemusí být čistokrevný běžec

16.12.2015 |EPO Trail Maniacs | Běhání, Extrémní závody

Trailový závod EPO TrailManiacs Slapy 2015 se konal na konci října. Na výběr bylo ze dvou délek tras (63 a 47 km). Přinášíme vám rozhovor s vítězem dlouhé trati Honzou Kotykem, který zdolal poměrně náročnou trať s převýšením téměř 2 300 m ve skvělém čase 6 hod 3 min a 18 sek.
 

Nejraději běhám chyběl mi Bolskros

Odkud jsi na TM přijel?
 
Na TM jsem dorazil večer před závodem z Kolína. Oproti loňsku jsem jel již na jistotu, loni jsem cestou nějak bloudil.
 

Jaké je to pro Tebe jako pro AR (Adventure Race) závodníka běžet jen několikahodinový závod, který je navíc jen o běhu – chybí další disciplíny typické pro AR (kolo, kajak, brusle…)
 
Na tenhle závod jsem se těšil. Mám rád závody v přírodě a tenhle je přesně takový. Není to AR, kde se střídají disciplíny, ale mojí hlavní disciplínou, tedy ta co mi hlavně jde, je běh. Asi bych uvítal, kdyby v rámci TM byl i Bolskros, ale to už by nebyl čistě běžecký závod. Ale něco málo z něho tu bylo – brod a běh po skalách.
 

---

K TÉMATU: Jak jsem si prožila své survivalové poprvé

---

Běžel jsi i nultý ročník TM, který se ještě běžel ve dvojicích, takže trať, až na jeden úsek v závěru jsi znal. Pomohlo Ti to rozvrhnout si síly?
 
Co se týče znalosti trati z loňska, musím přiznat, že jsem si nepamatoval celou trasu, ale jenom střípky. On totiž Tomík Rybář mě loni hnal, že jsem měl co dělat, abych přežil (smích). Samozřejmě jsem si pamatoval brod, kde jsme loni měli co dělat, abychom se úplně nevykoupali kvůli množství vody. Jinak se mi trať samozřejmě začala pomalu vybavovat, až když jsem se na ni pohyboval. Ale co jsem si pamatoval úplně přesně, byl závěrečný most do Cholína, kde jsem věděl, že musím mít odstup před dalším aspoň do půlky, jinak by tu byla šance, že by mě dal.  
 

Štěstí přeje připraveným

 

Jak se závod vyvíjel? Zvítězil jsi jednoduše start cíl nebo Ti dali soupeři zabrat a musel jsi je postupně setřást?
 
Co se vývoje týče, hned na začátku udávali tempo holky – Bára Válková s Hankou Krajníkovou (pozn. redakce: 1. a 2. žena na dlouhé trati). Poté co jsme je předběhli, jsme se drželi ve skupince 5 lidí až do časovky na rozhlednu. Tady se to začalo trhat. Tomík nasadil, začal se nám vzdalovat, tak jsem ho docvakl a rázem jsme byli sami. Někde na 25.–30. km nás doběhl Martin a po nějaké době jsem s ním zůstal opět sám. Asi na 35. km mi začalo docházet a Martin Nývlt mi docela slušně cuknul, až jsem ho ztratil z dohledu. Naštěstí pro mě se Martin držel fáborků, které nějaký mamlas kousek před brodem přendal a on seběhl z cesty. Já jsem najednou zjistil, že běžím po neznačené trase, ale doma jsem si trasu vyznačil a podle toho jsem tedy pokračoval. To mě katapultovalo na čelo závodu. To jsem se dozvěděl u brodu. Ještě chvíli po něm jsem měl volnější tempo, ale pak jsem si řekl, že to zkusím. Tak jsem šel, co to šlo.
 
Na Albertových skalách mi ale pěkně došlo, křeče do lýtek, až jsem počítal, že mě musí někdo dohnat. Opravdu pěkný závěr. O kousek dál mi podle mapy vycházelo, že poslední občerstvovačka je tak 8 km od cíle, ale když jsem minul ceduli s 10 km kousek před občerstvovačkou tak jsem myslel, že mě omejou. Najednou to bylo o 2 km dál, než jsem si plánoval. No hnal jsem to, jak jen mi nohy stačily a na infarktovém mostě jsem skoro běžel pozadu, jak jsem kontroloval náskok. Ani jsem nemohl uvěřit, že jsem si vytvořil až tak velký. Takže závěrečný spurt do kopce do cíle se nemusel konat a mohl jsem doběhnout v klidu.
 

---

K PŘEČTENÍ: Survival made by EPO

---

 
Která část závodu byla nejtěžší a proč?
 
Jak jsem říkal, tak pro mě až ten závěr, kdy jsem mlel z posledního, ale musel jsem makat dál, pokud jsem to chtěl udržet.
 
Jak bys hodnotil tento 1. ročník?
 
Jak jinak bych mohl hodnotit závod, než kladně (smích). Ne, byl nádherný, už kvůli tomu, kolik tu bylo běžců. A ještě to podtrhlo nádherné počasí se slušnou ranní mlhou. Závod se mi moc líbil, a když pominu ten stres na čele, tak jsem si ho fakt užil. Příští rok to jdu znova, pokud bude sloužit zdraví.

 
Zařazoval jsi před TM nějaké speciální tréninky? Nebo jsi naopak TM bral jako trénink před Pražskou stovkou?
 
Snažil jsem se v rámci možností běhat, ale nebylo to, až takové jak jsem si představoval. Ale naštěstí to stačilo. A samozřejmě to taky bylo ideální na Pražskou 100.
 

Nejdůležitější je zůstat zdravý

Jakých jiných běžeckých vítězství si krom TM ceníš?
 
Já až zas tolik vítězství za sebou nemám, to spíš dokončím někde vepředu, takže si cením každého vítězství. Jinak jsem rád za každou účast v závodě, pokud z něho odejdu bez zranění. Snažím se si závody užívat, abych se těšil na další.
 
Na jaké (běžecké) závody se chystáš v příštím roce?
 
Další závody? Už bohužel záleží hlavně na zdraví, ale ty, kterých se plánuji účastnit, jsou Pražská 100, následovat bude v lednu LH24, pak v březnu Krkonošský survival, Poněšice, Jesenický tvrďák, EPO survival, no a hlavně CZAR (Czech Adventure Race). Ten snad ani nemůžu vynechat. Všechno to jsou pěkný závody, i když ne všechny zcela běžecké, ale setkávám se zde s vynikajícími lidmi a to je taky proč to dělám. Určitě se tam najdou i další, ale to nějak ještě neřeším, to budu volit podle volného času.
 
Honzo díky moc za rozhovor a přeji mnoho dalších nejen sportovních úspěchů.
Takže děkuji a ahoj Honza

Foto: JK Photo

---
Stejný tým pořadatelů pro vás připravuje Krom EPO TrailManiacs Slapy 2016 také zcela nový závod, který vás provede po polské i české straně Krkonoš – EPO TrailManaics Harrachov 2016. Zveme vás tedy na sobotu 11. června 2016 do Harrachova. Součástí budou i závody pro děti. Registrace byly spuštěny na začátku prosince. Další informace hledejte na Outfanatic.com a ne Facebooku.

Diskuze (0) ‹ Zpět