Jak vyhrát koloběh Říp–Praha
24.11.2015 |Šárka | Běhání, Cyklistika
Už tuto sobotu se běží a jede 25. ročník závodu z vrcholku Řípu do pražské Troji, při kterém měří síly smíšené dvojice střídající se na jednom kole. Trať měří 50 km a současný traťový rekord je vteřinu nad tři hodiny. V případě, že by stihlo nasněžit, tak si ale na vítěze pořadatelé v cíli budou muset počkat klidně o hodinu a půl déle, jako tomu bylo v roce 2010.
Kdo tenhle závod nikdy nejel, možná si láme hlavu s podružnými problémy typu: Není hloupé, že jsem jinak vysoký než moje partnerka a budeme tedy muset při každé výměně měnit výšku sedla? Můžu si dovolit neustále si oblékat a svlékat bundu, abych na kole neumrznul a při běhu se neuvařil? Máme mít každý svůj minibatůžek s pitím, nebo si na kole střídat jeden větší?
Tak tyhle drobnosti vážně o vítězích nerozhodují. Jasně že chrti v čele závodu jsou obvykle dost light weight, zima jim nestihne být, protože se často střídají a ani se štelováním sedla obvykle nemají problémy, protože jsou přeci oba mladí a krásní atleti s normovanou výškou postavy. Zas tak moc se ale dokonalým vybavením získat nedá.
Vhodnější je popřemýšlet, koho poslat z vrcholku Řípu na kole a koho pěšky – seběhne to každý, a to i v tlačenici, ale masové scény na kolech ne každému sedí. No a zasekat se v davu hned na začátku a pak muset předjíždět je minimálně otravné.
Ještě důležitější je zvolit vhodný interval střídání. Jestli to chcete pálit téměř maximální rychlostí, o moc déle než pět minut asi nevydržíte a ke konci budete rádi, že se vystřídáte už po dvou. Je sice pravda, že se obvykle objeví i supervytrvalci, kteří dokážou běžet souvisle třeba první půlhodinu skoro stejnou rychlostí jako chrti střídající se se svými chrtími paničkami (a mnohem rychleji než tyto paničky, díky čemuž chrtím dvojicím lehce stačí), o použitelnosti této taktiky jako vítězné ale dost pochybuju. Jestli je vhodné synchronizovat střídání s dvojicemi kolem sebe, záleží na tom, jak jste schopni odhadnout svoje schopnosti. Přece jenom hec vám až do cíle vydržet nemusí.
„Radši to vyjedu na kole, než abych musela běžet.“
Co je ale horší taktická chyba než poslat na sjezd z Řípu někoho, kdo nedokáže ujet hlavnímu davu, případně přecenit na začátku síly? Je to špatné naplánování, kdo pojede na kole nejprudší kopce. Přestože cyklista je po většinu trasy o dost rychlejší než běžec, v případě prudkých kopců, zejména těch bahnitých, to neplatí.
Dost často se stává, že slabší běžci pod kopcem hlásí, že to radši vyšlapou, než aby museli běžet. Nevhodnost tohohle postupu se ukáže ve chvíli, kdy cyklista musí z kola slézt a tlačit. Ze slabšího běžce se rázem stává tlačič, jehož silnější běžec je daleko před ním, podle pravidel ale na dohled. Silnější běžec se v tu ránu vzteká, protože buď musí na pomalejšího běžce/tlačiče čekat, případně se vrátit mu s kolem pomoct.
Klasickou pastí je v tomhle ohledu zejména krpál u Máslovic, obvykle bahnitý, ve kterém je každý běžec rychlejší než cyklista a to za každých okolností. Teorie o odpočinku od běhu v sedle kola tu tedy rozhodně nefunguje.
No a když napadne sníh, tak můžete na všechna tahle moudra zapomenout, zatnout zuby a tlačit celou cestu...
Foto: www.kolobeh.com
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
03.04.2018
Jaký trénink na jaro? Běh a síla jsou super
15.03.2018
Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?
13.03.2018
Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!
Nejnovější články