REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

5 Beskydských vrcholů: podzimní běžecká klasika

19.10.2015 |Palonc | Běhání, Ultramaratony, Extrémní závody

Ani nevím, kde ta myšlenka letos padla poprvé, asi na nějakém letu z nebo do Číny jsme se s Filipem dohodli, že letošních 5BV poběžíme spolu. A také jsme se „dohodli“, že bychom to letos chtěli konečně vyhrát. To se lépe řekne, než udělá. Cíl jsme měli jasný.
 


Příprava byla v principu jednoduchá – pořešit mapy. Filip zjistil, jaké potřebujeme, já je v pátek koupil, Dan společně s Honzou Kotykem nám je zafoliovali, prostě jak když Krteček si šil/nechával šít své kalhotky s VELIKÝMI kapsami. Dnes bychom řekli, že dělal projektového manažera a všem komunikoval schéma procesu, přičemž měl na starosti i „quality management“, prostě Krteček. Před startem jsem ještě rozdal lidem trackery a půl hodiny před startem už jsme byli ready a čekali, co se bude dít. Do toho mi Ivča (vostrá) sdělila, že když nevyhrajeme, tak jsem prý looser. Důvěra je fajn, ale takhle to zní tak… vostře…
 

První vrchol – Ptáčnice (830 m n. m.)

 
Chvíle hledání a máme ho. Schovává se na hřebeni nad Vsetínem, mezi Cábem a Soláněm. Jó, tam to mám rád, tam to je dost běhatelný, to si pamatuju z loňského Valachia Runu. Postup po červené po hřebeni přes Soláň a Tanečnici se přímo nabízel. Ještě jsme rychle zkontrolovali, jestli tam není nějaká na první pohled zřejmá obíhačka, tu jsme nenašli, tak jsme vyrazili. Našli jsme sice poměrně dobrej postup, ten ale končil ve Valašské Bystřici a dál už se nám nechtělo hledat, tak jsme zvolili tento hřeben. Ještě při výstupu na hřeben jsme se oddělili od Dana a od té doby jsme nikoho neviděli. Běhatelné to je, ale bez mlhy. Jenže mlha tam byla… Takže jsme občas viděli na tři kroky, že jsme tak tak sledovali, kam šlapeme. Občas jsme v rychlosti koukli, zda jdeme pořád, po červené a pak zase pod nohy. Ve čtvrt na jednu se dostáváme na kontrolu na Ptáčnici. A když nám řeknou, že nejsme první, ale ztrácíme asi 7 min na Honzu s Mirou, tak ani nevím, jestli mě to překvapilo. Čekali jsme, že budou rychlí, ale spíše jsme čekali, že nás někde předběhnou, než oběhnou. Kluci evidentně dotáhli ten postup přes Bystřici do konce. No, nebyl čas řešit, kudy šli, 7 min není moc, běžíme dál...

Běhatelné to je, jen nesmí být mlha...

 

Vrchol druhý – Stolečný vrch (961 m n. m.)

 
Kolem Cábu do údolí, rubat to po asfaltu přes Halenkov, a pak v podstatě na Kohútku. Na konci můžeme zkusit trefit zkratku. Jak řekli, tak udělali, jen při odběhu z Ptáčnice nás trochu zmátly jiné barvy značek, šaškujeme tam zmatení jak kalous ušatý, zelenou do údolí jsme netrefili, tak z toho byla taková terénní vložka. Cestou jsme si zopakovali, že pořád chceme vyhrát, a že nám je vlastně jedno, jestli to znamená být chytřejší a vybrat lepší postup nebo prostě běžet rychleji. Teď není co vymyslet, o to víc rubeme asfalt, když nám na vrcholu dávají kluci 10 min, tak nás to nepřekvapuje. To bude ta zelená, co jsme netrefili.


K TÉMATU: ME v AR: Jak jsme nekončili tam, kde jsme loni zvítězili
 

Třetí vrchol – Kotlová (868 m n. m.)

 
Tady jsme už dneska byli, vlastně se jen vracíme na hřeben nad Bečvy. Tentokrát je to kratší postup, asi 15 km. Jsou tu dvě varianty, volíme přímější s jedním mezistoupáním. Máme za sebou skoro 45 km, pořád jdeme průměrem nad 10 km/h, došlo pití a objevují se první drobné známky únavy. Bylo by velice jednoduché si říci, že půjdem na pohodu a druhý místo si pohlídáme. Jenže my jsme oba fakt chtěli vyhrát, a tak do toho dál šlapeme a věříme, že kluci povolí. Musí! V mezistoupání jsme nad sebou zahlédli světla, na dalším asfaltovém úseku jsme zahlédli zase, to nám dodává sílu. Vychytáním zkratky snižujeme jejich náskok na vrcholu na 4 min. Tam, ale pořadatel trochu zaspal, a tak na další vrchol vyrážíme společně.

Jen dvě světýlka, jako v v pohádce o Perníkové chaloupce.

 

Postup na 5. vrchol – 1. část: Kudy na Bukoviny na Hlavatou<br>(Ze severu na jih)? Po červené po hřebeni nebo dolů po zelené<br>a po asfaltu?

Postup na 5. vrchol – 1. část: Kudy na Bukoviny na Hlavatou
(Ze severu na jih)? Po červené po hřebeni nebo dolů po zelené
a po asfaltu?

Čtvrtý vrchol – Bukovina (996 m n. m.)

 
V seběhu jsme zkusili šůšn, řekli jsme si „viel Kraft, besser allein, keine Gruppe“ a od té doby jsme kluky neviděli. Doteď nás hnalo to, abychom je doběhli, teď nás žene to, abychom jim utekli. Prostě z lovce zvěří… Na Bukovinu je to kousek, zhruba 10 km, a jde se skoro kolem základny v Horní Bečvě, to bude pro někoho velké lákadlo… Stačí vylézt na Martiňák a pak na hranici. Tam budíme chudáka pořadatele. Je tak rozespalej, že neví ani jak se jmenuje natož, jak se jmenujeme my, či na kterém vrcholu právě jsme anebo jméno dalšího vrcholu… Se nedivím, budit někoho v sobotu o půl sedmé ráno…


MOHLO BY ZAJÍMAT: Rozhovor: Vše musí být v rovnováze

Říkám si, jak je ta vzdálenost relativní. Na začátku se člověk nezdráhá se vydat kamkoliv, ať je to kopec 10 nebo 30 km daleko, s výškou nějakého žbrdku nebo Lysé hory. Za to cestou na čtvrtý vrchol si vytvoří v mysli obraz či okruh vrcholů, které by si přál, nebo jsou ještě přijatelné. Běda, když je to dál nebo výš, to pak nevěřícně a zdrceně hledí na to, co si organizátoři vymysleli. Ještě teď mám v paměti svoje první BVčka, kdy jsme se Zdenkovou propadající se klenbou vydrápali na Girovou, 4. vrchol těsně nad základnou v Mostech, kde jsme se dověděli tu neuvěřitelnou zprávu: Čantoryje. „Čantoryje? To slyším poprvé, tak se jako jmenuje nějakej kopec? Kde to sakra je? Vidím tu jen něco na hranici s Polskem – Wielka Czantoryja! To je ale úplně v prdeli!“ „Ne, to nemůžou…“ Můžou! „To si dělají pr...“ Zpátky do současného závodu: „Lemešná!“ „Kde to sakra je? Joo! To je opoznání lepší než Čantoryje.“ Vlastně skoro všechno je lepší než Čantoryje...

Cože? Kdeže to je? Kam nás to sakra ženou? Mám to...

 

Pátý vrchol – 2. část: Kudy z Třeštíku na Lemešnou<br>(opět na jih)? Po hřebeni přes Čarták a po červené?<br>Nebo snad po asfaltu na Bumbálku? Nebo až na Makovský<br>průsmyk? A pak po červené? Nebo po zelené do údolí přes<br>Uzgruň a pak kopec nahoru?

Pátý vrchol – 2. část: Kudy z Třeštíku na Lemešnou
(opět na jih)? Po hřebeni přes Čarták a po červené?
Nebo snad po asfaltu na Bumbálku? Nebo až na Makovský
průsmyk? A pak po červené? Nebo po zelené do údolí přes
Uzgruň a pak kopec nahoru?

Pátý vrchol – Lemešná (930 m n. m.)

 
Poté, co jsme ji asi na 2 m2 našli, začali jsme plánovat. Vrchol až za Makovským průsmykem, za Bumbálkou, na hranici se Slováčí. Je to sice daleko, ale pořád OK, čekali jsme nějakou větší ťafku. Jak na Bukovinu nebylo co vymyslet, tak tady je možností spousta. Jen cestou tam je několik variant a všechny se protínají v uzlovém bodě na Třeštíku:

Zhučet to zpět to Bečvy a pak několik km do kopce po asfaltu až na Třeštík? Nebo naopak po hranici, kde se značka vlní mezi kopci i přes více než kde jinde? A jak potom dále? Dále po asfaltu, což je dlouhý týden. Nebo po červené po hřebeni, což je taky taková horská dráha? Nebo rovně po dobré cestě do údolí a pak nahoru? Jasné, přímočaré, částečně po asfaltu, ale bratru za 350 m převýšení. To jsou otázky, které řešíme. Než budete číst dál: Schválně, co byste si vybrali vy?


PŘEČTĚTE SI: Stále pod dohledem – FollowMe

Nakonec se rozhodujeme pro variantu po vlnitém hřebeni po hranici. Výškově si asi neušetříme, kopců je tam dost. Bude to asi nějaká pěšina, zatímco přes Bečvy je to převážně asfalt, ale kopec k Bumbálce je tak prudký, že bychom to v této fázi závodu asi stejně neběželi. Rozhoduje ve finále naprosto přímočarý argument – je to kratší!
 

Dan s parťákem dosahují vrcholu.


Cestou z kontroly jsme potkali kluky, už jim to tolik nejde, naběhli jsme na ně zhruba 15 min, ale nic není rozhodnuto, a tak k tomu přistupujeme. Běžíme po hřebeni, kde jsou v mapě kopce jako Kladnatá a Hlavatá. Ve skutečnosti jich tam je více a tak jim dáváme jména – Zubatá, Placatá, Plešatá, Kladnatá, Chlupatá, Střapatá a Hlavatá. Po zhruba 8 km krásného trailu jsme na asfaltu a snažíme se přinutit dál k běhu do kopce na Třeštík. Bereme poprvé v závodě vodu a stojíme znovu před variantou kudy. Tentokrát volíme variantu údolím dolů a pak nahoru, je to za 350 m převýšení, ale ani po hřebeni to není rovina a opět, jdeme kratší cestou. Že to byla těžká volba a že se tedy některé týmy rozhodnou jinak než my, to jsme čekali. Nečekali jsme ale, že se všechny týmy rozhodnou jinak. A to v obou případech. Nevíme ani o týmu, který by po šel červené na Třeštík, ani o týmu, který by šel přes Uzgruň…
 
Vytoužený cíl a náš cíl splněn - konečně jsme vyhráli...

Vytoužený cíl a náš cíl splněn - konečně jsme vyhráli...

Konečně Lemešná. „Vy jste Velký s Malým?“ ptá se nás nejistě osazenstvo kontroly. „Ne, tady Fenix Multisport – Adidas! Malýho s Velkým jsme nechali za sebou“ hlásíme a vydáváme se zpět stejnou cestou. Chvíli přemýšlím, kdo z nás dvou by měl být ten malý, nebo co tou formulací „velký s malým“ chtěli vlastně říci. Z úvahy mě vyvede až potok a to znamená, že seběh do údolí uběhl velmi rychle. Po desáté ranní jsme opět na Třeštíku a už nás čeká jen 10 km z kopce po asfaltu. Snažíme se rozběhnout, nejdřív to moc nejde, ale pak tempo rychle roste až k 4:30"/km. S tím jsme spokojeni. Hlavně proto, že takhle se do cíle dostaneme rychle. Poslední kiláky už jen klušeme a užíváme si ten pocit. V 11:05 jsme zpět na základně.

Tohle vyšlo, jak jsme si představovali. U mě napošesté, u Filipa na posedmé. Před polednem dobíhají Honza s Mirou (skutečně Malej a Velkej), probíráme postupy a potvrzuje se, co jsme si během závodu ověřili: Že hřebeny nemusí být tak výhodné, jak na první pohled vypadají. Sice se nikam výrazně neklesá, a tak je člověk pořád „nahoře“, ale výběhy na vrcholky se nasčítají, cesta tam nemusí být nic moc a hlavně to bývá delší. Úspěch týmu podtrhuje 3. místem Dan s parťákem, když na základnu dorazí zhruba za další hodinu.
 
Několik týmů projevilo zájem o GPS tracking se službou FOLLOWME, přenos probíhal zde (jsou zde stále záznamy postupů s časy).

Velkej a Malej

Foto: Archiv Palonc
 

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související zážitky

Adrenalin Challenge Race 2018

Adrenalin Challenge Race 2018

Děčín, Smetanovo nábřeží pod zámkem

100

%

100

%

Horolezecký festival Český ráj 2017

Horolezecký festival Český ráj 2017

Zámek Hrubá skála a Lázně Sedmihorky

100

%

100

%

Související články

03.04.2018

Jaký trénink na jaro? Běh a síla jsou super

15.03.2018

Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?

13.03.2018

Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 932 lidí)

Poslední inzeráty

Parťák

Surfskate v Praze

parťačka na sportovní aktivitu

Spolulezkyni

Kolo Praha -> Brno


Banner