Endoprotéza neznamená konec sportování

31.08.2015 |MUDr. Jiří Funda | Běhání, Orientační sporty

Na internetu se můžeme dočíst, že po výměně by kloub měl fungovat jako nový, zároveň ale, že by se neměl nadměrně zatěžovat. Jak reálný je návrat pacienta po totální endoprotéze do sportovního režimu, jsme se zeptali ortopeda a aktivního orientačního běžce Jiřího Fundy. Ten otázku přijal velice radostně slovy: „Na závodech se mě na umělé klouby a sport ptá vždy několik lidí denně, tak to konečně sepíšu.“

Dokonalá funkčnost s nulovou schopností regenerace

Kloubní náhradu volíme u běžců jako krajní operační řešení v případě, že je veškerá dosavadní prodělaná racionální léčba bez efektu. Nejčastější indikací ke kloubní náhradě je artrotické postižení kloubu v oblasti kyčelního, případně kolenního kloubu (obr. 1, obr. 2a, b). Příčinou bývá primární či sekundární artróza (vzniklá jako následek poranění, vrozené vady).
 
Náhrada kyčelního kloubu může být vhodnou volbou při ošetření některých zlomenin horního konce stehenní kosti. Užití osteosyntetického implantátu (dlahy, hřebu) při zachování původní hlavice kyčelního kloubu vzhledem k typu cévního zásobení nemívá někdy šanci na úspěch a volí se proto primárně kloubní náhrada.
Teoreticky se tedy může stát vlastníkem endoprotézy běžec po úrazu téměř z plného zdraví. 

 
Kloubní náhrada je pouhým (byť velmi kvalitním) výrobkem. Na rozdíl od živého organizmu nemá schopnost regenerace a časem může dojít k uvolnění endoprotézy. Obavy pacientů z toho, že jim bude implantována nekvalitní endoprotéza, jsou zcela zbytečné. Každé pracoviště užívá oblíbené implantáty s ohledem nejen na jejich kvalitu, ale i na kvalitu a vhodnost instrumentária sloužícího k vlastní implantaci.
 
V oblasti kolenního kloubu se téměř standardně užívají implantáty fixované kostním cementem (obr. 3, obr. 4a, b, c), kyčelní implantáty existují jako cementované, necementované (obr. 5a, b) či hybridní, kdy je jedna část fixovaná ke kosti cementem, druhá tvarem opracované kosti a následným „vrůstáním“ kosti do upraveného povrchu implantátu.


Pro výběr implantátu je rozhodující kvalita kosti pacienta a způsob života, kalendářní věk je kritériem pouze orientačním. Čím starší pacient, tím větší podíl cementovaných komponent. Mezi hlavičkou kyčelního kloubu (obr. 6) a výplní jamky (obr. 7) dochází k otěru částic, které se uvolňují do okolí endoprotézy a časem způsobí její uvolnění. Velikost otěru a množství uvolněných částic jsou závislé na volbě kombinace materiálů (nejmenší otěr je mezi keramickou hlavičkou a keramickou jamkou, větší pak mezi kovovou hlavičkou a polyetylenovou jamkou).
 
Nejpodstatnější pro konečný výsledek je však operační technika vedoucí ke správnému postavení komponent implantátu (obr. 8) tak, aby opotřebení bylo co nejmenší, přitom byl implantát stabilní (nedocházelo k vykloubení), bylo dosaženo původní délky končetiny a vzájemný tlak komponent byl ideální (vše je zkoušeno v průběhu operace před jejím ukončením).

---

ČTĚTE TAKÉ: Účast na AR pouze z hecu by se měla zakázat. Rozhovor s ortopedem Jiřím Fundou

---

Životnost endoprotézy je podstatným způsobem ovlivněna chováním pacienta. Škodlivá je samozřejmě obezita či jakékoli statické přetěžování endoprotézy (nošení těžkých předmětů, práce na stavbě atd.). Samotnou sportovní aktivitu nezakazujeme, neboť život bez sportu (energetického výdeje) logicky k nechtěné obezitě vede.
 

Trénink běhu s endoprotézou: intenzita spíš než zbytečné opotřebování vytrvalostí

Je plno běžců, kteří po implantaci endoprotézy pokračují ve sportovní aktivitě. Má to však své zásady a úskalí. Trénink transportního systému nemusí znamenat vždy běh, preferujeme aktivity bez typických dopadů, tzv. low impact excercises jako plavání, jízdu na kole, běh na lyžích. Při samotném běhu jsou vhodné spíše intenzivnější tréninky než pouhé vytrvalostní dlouhé výběhy, při kterých se implantát zbytečně „opotřebovává“.


Je třeba se vyvarovat pádů (možnost vykloubení endoprotézy, případně vzniku periprotetické zlomeniny v okolí implantátu). Proto je vhodné užívat vhodnou neklouzavou obuv, běhat ve vhodném terénu za patřičné viditelnosti. Celá řada orientačních běžců sportuje s náhradou kyčelního (vzácněji kolenního) kloubu. Endoprotéza neznamená automaticky konec sportování, právě naopak.

---

ČTĚTE TAKÉ: „Lečme zranění intenzivně, aby bylo možno začít brzo sportovat.“ Rozhovor s ortopedem Jiřím Fundou

---

Případná další výměna uvolněné endoprotézy za novou je zpravidla možná, užíváme stavebnicové systémy, kdy není nutné vyměňovat vždy celou endoprotézu. Každá další operace je však vždy technicky složitější (obr. 9) a vede ke ztrátě kosti, která implantát fixuje. Z tohoto důvodu nelze reoperovat do nekonečna, takže teprve při těchto situacích pacienty trochu „přibrzďujeme“.
 

Je třeba slevit z původních nároků, ale přestat se sportem nikoli

 
V případě nitrokloubních zlomenin je snahou operačního řešení obnovit původní poměry, hlavně „vodotěsně“ zrekonstruovat původní kloubní plochy. I když se to podaří, nebývá vždy vyhráno, limitující je cévní zásobení kosti a to, jak se vše zahojí, a zda se podaří poměry udržet. Pokud se tak stane, je taktika obdobná jako u endoprotézy – povolit pohyb ve vhodné formě. Úraz by neměl znamenat vždy konec sportovní aktivity, mnohdy lze zvolit aktivitu jinou či trochu slevit z původních nároků.
 
Jakékoliv časové vize, které popisují, co bude následovat, není radno říkat. Další vývoj nemívá nikdy lineární časový průběh, proto úvahy o budoucí mobilitě poraněného sportovce nemají racionální podklad a zásadně je nikdy neříkáme. Nitrokloubní zlomeniny tak nakonec totální endoprotézou skončit mohou, ale také nemusí.

---

ČTĚTE TAKÉ: Cíl letošní sportovní sezóny: Naučit se znovu chodit

---

Foto: Archiv JF
Úvodní foto: Helena Hudečková

Diskuze (0) ‹ Zpět