„Lečme zranění intenzivně, aby bylo možno začít brzo sportovat.“ Rozhovor s ortopedem Jiřím Fundou

25.08.2015 |Šárka | Běhání, Orientační sporty

S doktorem Jiřím Fundou už jste si u nás mohli přečíst rozhovor, ve kterém se pozastavoval nad touhou netrénovaných lidí absolvovat náročné několikadenní závody. Tentokrát jsme se ho zeptali na kineziotejping a další moderní techniky používané pro úlevu pohybovému aparátu. Protože kvůli suchu byly zrušeny víkendové závody v orientačním běhu, dobříšský ortoped a aktivní orientační běžec měl na naše otázky čas, a tak rád odpověděl.

V posledních letech se velice rozšířil kineziotejping spočívající v lepení barevné elastické pásky na postižená místa muskuloskeletární (pohybové) a lymfatické soustavy. Někteří sportovci si pásku nechávají aplikovat za nemalé peníze od profesionálů, jiní tvrdí, že při aplikaci se prakticky nedá udělat chyba, a znalí několika základních principů si kineziotejpy lepí sami. Je aplikace skutečně tak jednoduchá?

Kineziotejpování je fenomén šířící se nebývalou měrou. Myšlenka vychází z chiropraktických zásad ze snahy po zlepšení prokrvení okolních měkkých tkání, odstranění zvýšeného svalového napětí, zlepšení metabolického obratu a odstranění bolestí. To vše na základě působení elastické tejpovací pásky nalepené vhodnou technikou na patřičné místo tak, aby se dosáhlo zamýšleného efektu a přitom se neomezovala pohyblivost dané oblasti (zejména kloubu). V tom je zásadní odlišnost oproti klasickému známému tejpování, jak jej provádíme u běžců s cílem zabránit poškození měkkých tkání úrazovým mechanizmem (nejčastěji v oblasti hlezna). Klasická tejpovací páska (nebarevná) není právě z tohoto důvodu elastická.


Kineziotejpování se stalo oblíbenou doplňkovou činností nejprve fyzioterapeutů, později však kohokoli, kdo si opatřil patřičné pomůcky, absolvoval kurz či dokonce obojí. Kineziotejpování není nikterak levnou záležitostí, co do ceny spotřebního materiálu (nevydrží věčně) i ceny za nalepení pásek. Tato léčba, snad kromě možné alergické kožní reakce, pokud nepomůže, tak neuškodí. Právě tato skutečnost společně s možností finančního profitu poskytovatelů je zřejmě hlavní příčinou současného rozmachu metody.

---

ČTĚTE TAKÉ: Zanožení při běhu: častá chyba i klíč k úspěchu

---

Je hodně málo činností, při kterých se nedá udělat chyba, otázkou pak je, jaký důsledek vzniklá chyba má. V případě kineziotejpování se případně nedosáhne očekávaného zázračného efektu. Je otázkou, kde chyba je, zda v metodě či aplikaci. Osobně si myslím, že v dnešní době informačních technologií není problémem si nastudovat techniku nalepení tejpů a pokud to je možné vzhledem k místu problémové oblasti, nalepení pásky nebývá obtížné. Kineziotejpování není metodou zázračnou a jako každá taková metoda zažije svůj rozmach i pád, uvidíte za pár let.


Objevil se v poslední době nějaký další zlepšovák, bez kterého si sportovci v budoucnu rekonvalescenci po úraze nebudou umět představit?

Převratný objev založený na seriózní vědecké studii a racionálním podkladě se ve sportovní traumatologii v poslední době neobjevil. Nicméně populace sportovců i nesportovců je stále dobře ovlivnitelná reklamou, takže různí prodejci stále (byť snad méně) profitují z prodeje různých  biolamp či magnetů k domácí aplikaci, což jsou zpravidla přístroje s minimálním léčebným efektem. Stejně tak již populace snad pochopila minimální účinnost dříve propagované enzymoterapie.

Správným trendem je léčit co nejkratší dobu intenzivním způsobem tak, aby bylo možno brzo (či již za léčby) znovu sportovat či chodit do práce. Tím myslím užití minimálně invazivních operačních metod, použití materiálů nevyžadujících přídatnou fixaci, minimální používání klasických sádrových obvazů, pobývaní v nemocnicích jen nezbytně nutnou dobu.

Setkáváte se ve své praxi se zraněními, jejichž příčinou je nevyhovující vybavení? Před čím byste chtěl v této souvislosti varovat? Napadají mě například sešmajdané běžecké boty...

Je třeba odlišovat škody na pohybovém aparátu vzniklé zraněním a vzniklé při chronickém používání nevhodného vybavení. Běh zpravidla není kontaktní sport, zranění vznikají špatným došlapem, uklouznutím, pádem. Pokud tedy je rychlost běhu úměrná okolním podmínkám (povrch, viditelnost, charakter podložky) a zdravotnímu stavu běžce, pak zpravidla k úrazu nedochází, běhání patří mezi sporty s nejnižší úrazovostí.

Populace běžců tvoří zajímavou část trhu, a tudíž je samozřejmě snaha uspokojovat potřeby běžců patřičnou nabídkou. Již dávno neplatí, že k běhání stačí jen obyčejná obuv a nic více. Nicméně platí, že správně zvolená obuv nejenže umožní patřičný zážitek z běhu, minimalizuje případné riziko pádu, ochrání nohu mechanicky i termicky, umožní řádný převod energie dopadu do energie odrazu a ovlivní tím i podávaný výkon.

---

ČTĚTE TAKÉ: Účast na AR pouze z hecu by se měla zakázat. Rozhovor s ortopedem Jiřím Fundou

---

Otázka správné volby běžecké obuvi je složitá a je opakovaně probírána v běžeckých časopisech či na běžeckých webech. Hlavní myšlenka je ta, že noha každého jedince má určité vlastnosti, které ji co nejvíce přibližují k jistému typu sériově vyráběné obuvi. Je potřeba vzít v úvahu celou řadu proměnných k tomu, aby si každý našel ten správný vyhovující model, což nebývá vždy jednoduché. V úvahu bereme nejen velikost nohy, typ došlapu, hmotnost běžce, předpokládaný používaný povrch, předpokládanou kilometráž, určení k závodům či tréninku. K tomu všemu slouží použití více nebo méně vhodných technologií, což se nakonec odrazí samozřejmě v ceně obuvi.

Z ortopedického hlediska je správná obuv základem pro to, aby nedošlo k poškození pohybového aparátu. Celá řada úponových bolesti v oblasti nohy, kolenního i kyčelního kloubu, v oblasti paty či Achillovy šlachy má původ v používání nevhodné obuvi, proto je právě na obuv kladen největší důraz. Ostatní vybavení (hodinky, oblečení, přehrávače, doplňky určené k nesení pití) jsou sice pomůcky oblíbené, nicméně zpravidla zdraví běžce přímo neovlivňují. 

Děkujeme za rozhovor!

Diskuze (0) ‹ Zpět