Cíl letošní sportovní sezóny: Naučit se znovu chodit (2. díl)
17.08.2015 |Šárka | Cyklistika, Běžkování
„Sestro, podejte mi klíč čtrnáctku. A vy zatněte zuby a myslete na něco hezkýho,“ řekl doktor a začal lomcovat se šrouby konstrukce se závažím, které viselo za drát provrtaný skrz moji stehenní kost. Naposledy jsem zahekala, když obrovskými štípačkami ucvaknul drát po obou stranách kolene a s lehkým zašimráním drát vytáhnul. Můj naivní dotaz, jestli bych si ten klíč nemohla nechat na kolo, přechází s vysvětlením, že ty klíče nejsou na jedno použití. Škoda.
Běžky v tropických vedrech a na ortopedii? Trochu zvláštní rehabilitační metody
Po dvou měsících ležení na zádech se můžu poprvé převalit na bok, poprvé si můžu sednout a poprvé se mi v noci zdá sen. O tom, jak jsem si sama došla na záchod. Tohle přání se mi splnilo už po třech dnech od sundání závaží a považovala jsem to za velký úspěch. Co na tom, že zpátky do postele jsem musela jet potupně na vozíku, protože jinak bych se cestou složila.
Další den jsem za asistence fyzioterapeuta přebelhala o berlích pokoj dvakrát tam a zpátky, s levou nohou bolavou, tmavě fialovou a vyzáblou na kost. Někdo by při dvouměsíčním ležení možná ztloustnul, já jsem zhubla deset kilo. Zadek mám tak kostnatý, že to vytoužené sezení na záchodě dost tlačí, navíc sedím srandovně nakřivo. Chůzi do schodů si dovedu představit leda stylem Meresjev (tedy plazíc se); hodně mě pobavila historka spolupacientky, která si prý tohle plazení před odchodem do nemocnice doma nacvičovala.
Po přesunu z ortopedie na rehabilitační oddělení se první ráno budím šokem z pistole přiložené ke spánku – tyhle moderní teploměry na ortopedii teda neměli. Rehabilitace probíhá dvakrát denně hodinu a je to dřina: protahování zatuhlých a dost nahlas vrzajících kloubů, a to i přes bolest, zatínání neexistujících svalů. Po několika dnech už se můžu i po chodbách belhat sama, velká sláva je i první oběd u stolu, tedy nikoli v posteli.
ČTĚTE TAKÉ: Cíl letošní sportovní sezóny: Naučit se znovu chodit (1. díl)
Dvoutýdenní protahování kolene stačilo k tomu, aby se nezraněnému, ale dlouhým ležením zatuhlému kolenu vrátil téměř původní rozsah pohybu, s kyčlí to ale bude ještě na dlouho, nohu totiž ještě vůbec nesmím zatěžovat. Na kolo se prý časem dostanu, jestli kyčel někdy unese běh, se neví. To mi ale nebrání koupit si uprostřed tropického léta nové běžky na klasiku. Kdy jindy budu mít takhle namakané ruce než letos z těch berlí?
První propustku na víkend dostávám po dvou a půl měsících. Cesty autem se obávám úplně zbytečně, polstrované sedadlo je oproti tvrdým židlím v hospodě pohoda. Nacvičím chůzi po schodech v noci na záchod i lehání na zem do trávy, berle vymáchám v řece...
Foto: Šárka
Když drát v koleni na jedné straně tlačí, stačí do něj klepnout
Boty pro lepší pocit, ještě dva dny si ale nestoupnu
Ta levá je trochu chudinka
Hele, už tu nohu zvednu!
A už ji zvednu vejš!
Moc zdravě ale nevypadá
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
15.03.2018
Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?
13.03.2018
Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!
08.02.2018
Jak na kolo v zimě: 2. díl – oblečení a doplňky
Nejnovější články
‹ Zpět
Poslední inzeráty
› Parťák
› Surfskate v Praze
› parťačka na sportovní aktivitu
› Spolulezkyni
› Kolo Praha -> Brno
