Cíl letošní sportovní sezóny: Naučit se znovu chodit
27.07.2015 |Šárka | Cyklistika
Těsně před tím, než mi do zadního kola bicyklu a zadku plnou rychlostí narazila tramvaj a odhodila mě na trávu mezi kolejemi v protisměru, proběhla mi hlavou otázka: zabrzdit a s kolem couvnout, nebo do toho naopak šlápnout? Jestli rozhodnutí pro druhou možnost bylo správné, už se asi nedovím. Že jsem měla štěstí jak prase, je ale jasné. Tahle nehoda zaviněná mnou (jela jsem na kole po přechodu a přehlédla jsem tramvaj) mohla totiž dopadnout o dost hůř.
Samotný náraz si nepamatuju. Vědomí se mi vrací chvilku po nárazu, ale jen na pár vteřin. Ležím na trávě mezi kolejemi a řvu bolestí. Definitivně se probouzím až v nemocnici, zrovna když zajíždím do prstence CTčka.
I když zatím nevím, co mi je, je mi jasné, že to nebude sranda. Levou nohou hejbu jenom palcem, a to jenom trochu. Přesto si ani na chvilku nepřipouštím, že už bych taky nemusela nikdy chodit. A běhat? To přece taky nějak půjde. Je to znak naprosté naivity, nebo zdravého optimismu?
Diagnóza (tříštivá zlomenina jamky kyčelního kloubu) dává tušit, že mistrem Evropy v rogainingu se nestanu ani letos v Novohradských horách (v kategorii mixů v týmu s loňským vítězem MS v chlapech jsme měli docela vysoké ambice), ani nikdy později. Za pár let mi budou muset vyměnit kyčelní kloub a s tím to na dvacet kilometrů denně, jak říkal doktor, nebude. I když kdo ví, umělý kloub přece nebolí. Letošním pořadatelům roganingu na dotaz, jestli si letos nedám aspoň 12h variantu, odpovídám, že letos ne, ale že příště s novým kloubem budu neporazitelná. V kategorii para...
Zatímco ležím se sešroubovanou pánví a provrtanou stehenní kosti (za tu je pověšeno 6kg závaží, které mi tahá nohu ven z kyčelního kloubu, aby se pánev mohla hojit) a vedle mě na pokoji se střídají artroskopické menisky s přetrhanými kolenními vazy, doma mí spolubydlící rozpůjčovávají moje outdoorové vybavení, protože já ho letos o prázdninách potřebovat nebudu. Mým největším sportovním výkonem dne je vykonání potřeby spojené s posilováním rukou (přeci jen závěs je o něco pohodlnější než si mísu pod sebe strčit jen tak vleže).
ČTĚTE TAKÉ: Poučte se z cizího neštěstí v knihách a filmech
Na celé hospitalizaci jsou nejpříšernější noci. Nespím, hekám bolestí (trochu absurdně mě nebolí pánev, kterou mám na maděru, ale palec u nohy, který má pocuchaný nerv nebo co) a koukám na filmy, ideálně takové, kde někdo trpí víc než já. Třeba můj oblíbený Pád do ticha, kde má hlavní hrdina nejen zlomenou nohu, která ho jistě bolí víc než mě, ale navíc má hlad, žízeň a je mu zima. Takže já se mám vlastně krásně. Užívám si taky 4D kina, když se při Čelistech lekám tak, že si vždycky cuknu bolavou nohou, až mám dojem, že mi ji ukousl žralok.
Cíl téhle sportovní sezóny je pro mě jasný: zvládnout se zvednout z postele a dojít si o berlích na záchod. Už aby to bylo. Věřte, že na pokračování tohohle článku, ve kterém snad budu popisovat, jaké je to učit se chodit po dvou měsících ležení na zádech a zuřivého posilování alespoň zdravé nohy, se víc než vy těším já.
ČTĚTE TAKÉ: Cíl letošní sportovní sezóny: Naučit se znovu chodit (2. díl)
Foto: Archiv Šárky
‹ Zpět
Související zážitky
Související články
15.03.2018
Kde brát energii pro výkon a jak rychleji regenerovat?
13.03.2018
Jak zlepšit výkon při dlouhém závodě? Správnou hydratací!
08.02.2018
Jak na kolo v zimě: 2. díl – oblečení a doplňky
Nejnovější články
‹ Zpět
Poslední inzeráty
› Parťák
› Surfskate v Praze
› parťačka na sportovní aktivitu
› Spolulezkyni
› Kolo Praha -> Brno
