Naučte se první pomoc: vyzkoušejte si to i v praxi

29.07.2015 |Martina Chrrr. | Voda a lodě, Běhání, Cyklistika, Turistika a treking, Extrémní závody, Běžkování, Skialpy

Spousta outdoorových sportů se pojí nejen s volností a přírodou, ale také se spoustou adrenalinu v krvi a potenciálním nebezpečím. Mnoho z nich je i označováno jako extrémní sporty, i když nám to třeba ani tak nepřijde. O to snáz se podceňuje umění první pomoci. Ostatně, tyhle dovednosti můžeme uplatnit i běžně na ulici… Už jste měli tu „čest“ někoho zachraňovat, setkat se tváří v tvář s člověkem, kterému jde třeba o život? Víte co udělat, když jdete po ulici a „zakopnete“ o bezvládně ležící tělo anebo vám k nohám přistane nějaký biker, který nezvládnul drop?

Teoreticky první pomoc znám už od základky, kdy jsme se jí nejenom tak nějak učili, ale taky jsem dělala figuranta, který spadl ze stromu a byl v bezvědomí. Takže stabilizovanou polohu jsem uměla perfektně. Sice jsem tělocvikář, ale při studiu se kladl důraz na spoustu jiných „důležitějších“ předmětů než zrovna na první pomoc, a tak se mé znalosti, ale hlavně dovednosti moc nerozšířily. Na druhou stranu, ono hermetické prostředí tělocvičny není zase tak náročné na umění první pomoci, že… Letos se mi poštěstilo připlést se na interaktivní seminář koncipovaný podle metodiky ZDrSEMu a své dovednosti si pěkně rozšířit.
 

Jako v reálu

 
Seminář byl opravdu interaktivní a účastníci se museli vžít do situace, že nejsou na semináři, ale v reálných situacích. K tomu napomáhalo i opravdu věrné maskování figurantů. V úvodu instruktoři jasně, stručně a věcně vysvětlili základní pravidla simulací a nastínili, co účastníky za moment čeká. Následně posluchače vyslali z přednášecí místnosti kamsi ven a konejte, jak myslíte… Na každého účastníka čekal jeden pokroucený nešťastník, který se bůh ví, jakým způsobem octnul v bezvědomí na zemi: nekomunikuje, zdá se, že dýchá a snad než dojede záchranka, neumře. Při simulovaném volání záchranky instruktoři podávali instrukce tak, jak by vám je dali z dispečinku záchranky. A ruku na srdce, kdo si může vyzkoušet pod odborným vedením a v klidném prostředí, jak se zachovat při setkání s člověkem v bezvědomí?



Pokud někdo nezvolil úplně přesně správný postup, tak ho rozhodně nikdo nevyhodil, neponížil. Jednoduše během závěrečného shrnutí cvičení a dalších přednášek si každý pro sebe mohl vyhodnotit, co udělal a neudělal špatně.

PŘEČTĚTE SI: Rizika letního sportování
 
Telefonování jsme tak nějak zvládli, ale většina z nás se nerozhlédla, jestli nám na hlavu nespadne třeba další rampouch (trénovali jsme asi ve 40°C) nebo větev ze stromu, pod kterým se nachází zachraňovaný: VLASTNÍ BEZPEČNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ!
 
A stabilizovaná poloha? Už asi přežitek, ve kterém se docela dobře usíná a i zvrací. Se zachraňovaným hýbeme co nejméně – co kdyby měl něco s páteří? To je sice dobrá poučka, ale pokud nedýchá, tak mu radši pohnu s páteří, než abych se ani nepokusil dotyčného zachránit. Vždyť ne vždycky vede poranění páteře k ochrnutí. Ale raději než přetáčet člověka do stabilizované polohy, je lepší mu zaklonit hlavu, ale o tom později.
 

Jazyk nevyplazujeme ani nevyndáváme

 
Po krátké přednášce, kde jsou priority při záchraně, jaké je nebezpečí, no prostě trochu teorie je vždycky potřeba nás zase instruktoři vyhnali ven na vzduch. Tentokrát jsme řešili a cvičili problém člověka v bezvědomí, který už ani nedýchá.
 
Když člověk nereaguje ani nedýchá, zavoláme záchranku a sami se snažíme ho oživit. Ano masáž srdce a příp. umělé dýchání (pro praxi: dýchá jen ten, kdo to umí, anebo když dýchá do známého člověka nebo má k dispozici dýchací roušku, se kterou umí pracovat). Jen ale zapomeňte na jakékoliv šťouraní se v cizí puse. Akorát by vás ten člověk pokousal a stejně byste problém nevyřešili. A jak teda vyndáme zapadlý jazyk? Asi první otázka, co vás teď napadá. Hned odpovím: Jak víte, že je zapadlý? On vypadá de facto stejně zapadlý i nezapadlý. Protože v jednoduchosti je krása, tak i tady funguje jednoduchá věc. Zaklonit hlavu! Tím se v krku udělá místečko, kudy může vzduch proudit a vy můžete znovu překontrolovat, jestli zachraňovaný opravdu nedýchá. Pokud ne, nezbývá než začít s kardiopulmonální resuscitací. Nejprve začneme s masáží srdce na středu hrudníku mezi prsními bradavkami na hrudní kosti, a to rychlostí 100 x za minutu, kterou doplníme umělým dýcháním. Aby bylo úspěšné, je nezbytností mít uvolněné dýchací cesty. Tady opět oceníme záklon hlavy. V současnosti doporučovaný poměr stlačení srdce a vdechů je 30 : 2.
 
TIP: Jestli dotyčný tepe nebo netepe, řešit nemusíme. Když dýchá, je kyslík k tomu, aby mohla fungovat srdeční pumpa, pokud nedýchá, nemá srdíčko z čeho pumpovat. A naopak, když srdíčko přestane mít sílu pumpovat, nemůže cirkulovat krev v plicích a i dýchání přestává být pravidelné a ustává. A navíc všechny tyto procesy organizuje mozek. Takže když není kyslík v mozku a člověk upadá do bezvědomí, přestávají fungovat jak plíce, tak srdce. Je to prostě takový domeček z karet…
 
Pro nácvik této dovednosti se používá tzv. andula, na člověku to raději nezkoušejte. Není to moc příjemné, bolí to a ještě mu u toho zlámete žebra. Ale při záchraně prosím vás nad žebry nedumejte. Raději zlomená žebra, se kterými se nechá docela v pohodě žít, než mít v rakvi žebra celá.
 
Správný postup při nalezení člověka v bezvědomí:

1. Oslovení (Halo pane, halo…)
2. Zatřesení (zatřeseme jím za ramena)
3. Dýchá? Když nedýchá:
4. Voláme 155 a resuscitujeme

---

TIP: Stabilizovaná poloha je dobrá, když u člověka v bezvědomí hrozí ucpání dýchacích cest (krví, zvratky atd.) anebo když je „jen“ v bezvědomí, pravidelně dýchá – a my u něj nemůžeme celou dobu být a držet mu na zádech zakloněnou hlavu nebo máme víc zraněných, potřebujeme zpřístupnit objekt zachránce atd.
Rizikem stabilizované polohy je, že nenutí neustálého sledování dýchání raněného a zachránce si tak vůbec nemusí všimnout, že raněný přestal dýchat. Člověk ve stabilizované poloze vypadá totiž pořád stejně, ať si jen tak leží anebo už vlastně nedýchá, netepe… 

---

Utopenec, zmatenec, louže krve…

 
Poslední částí zkráceného semináře byla modelová situace tematicky zaměřená pro vodáky. Figuranti dostali rozličné úkoly: jeden tonul v trojském kanále, druhý, který mu chtěl pomoci a lezl přes plot, si rozškubnul ruku tak, že mu z ní trčely kosti s srčela krev, další dostal čímsi do břicha a bylo mu zle až upadnul do bezvědomí a přestal dýchat a poslední, s tržnou ránou na hlavě sice komunikoval, chodil, ale byl zmatený a nic si nepamatoval. Na účastnících bylo, aby mezi davem bruslařů, vodáků, cyklistů a chodců našli všechny raněné a podle potřeby situaci řešili. Při této části jsem byla figurantem s rozsápnutou packou, a tak jsem vlastní zmatečnou situaci viděla z trochu jiného úhlu pohledu, nicméně i to mě hodně obohatilo.
 
A že vám to přijde jako masakr motorovou pilou? Nebyl, ale měli jsme si vyzkoušet, jak pracovat s opravdu otevřenou ránou, která se v přírodě vyskytnout může natotata.
 
Poznatek? Vídím-li krev, oblékám rukavice!

Diskuze (0) ‹ Zpět