REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.



Zážitky

Detail zážitku

Niceland (druhá část povídání o Islandu)

100 %

1 hodnocení

Autor: Štěpánka Kadlecová|7 vložených zážitků
Hodnocení autora: TOP zážitek
Zaměření: Turistika a treking
Datum absolvování: 11.07.2015 - 25.07.2015
Datum vložení: 20.04.2016
V oblíbených: 5 lidí
Absolvovalo: 1 lidí
Lokalita: Island - jihozápad
Náročnost: Vyšší

Popis

Island - cestování, které předčilo očekávání

17.7. pátek – sníh, oxidiány a několik dalších třešniček na dortu

Tento den se nám již podařilo spojit dva úseky dohromady, i přesto, že byly nejnáročnější. Počasí bylo opět parádní a kilometry ubíhaly rychle. Šlo se přes asi 1100 m vysoký kopec, na který vedla cesta strmě nahoru, ale bavilo nás to. Výlet na duhové hory, ze kterých vychází kouř je opravdu něco úžasného, stejně tak jako přecházení sněhového pole, ze kterého vykukovaly oxidiány. Výlet byl opravdu třešničkou na dortu a to jsem se ještě nedostala k úplnému konci. Cestou měl Zdenda drobný incident, kdy přeskakoval říčku a utrhl se s ním sníh z druhého břehu. Pád nevypadal moc dobře, ale přežil!! Odneslo to jen trochu koleno. O pár kilometrů dál po tomto zážitku jsme se dostali k přecházení přes sněhový most řeky o dost divočejší. Popravdě neměla jsem z toho dobrý pocit a netuším, jak se to tam prochází někdy v srpnu, kdy už tam ten sníh určitě nebude. Já s Otou jsme riskli přechod po vyšlapané cestě, kde se vrstva sněhu zdála nejsilnější, Zdenda po nepříjemném zážitku raději přebrodil o pár metrů výše. Takže lidi, kdo tam pojedete někdy teď, bacha na to! Myslím, že to tam fakt může pod kýmkoliv rupnout. Oběd dáváme v chatě a zároveň dalším campu – tentokrát se sněhovým podložím.

Dále je cesta dlouho po sněhu, přesto kilometry ubíhají rychle. Cesta je tak nádherná, že se to nedá popsat. Čím více se blížíme ke konci našeho treku, tím více se se setkáváme s turisty, kteří se opět nechali dovést autobusy (během cesty jsme potkali jen pár lidí, žádné davy, toho se bát nemusíte). Poslední „překážkou“ je průchod lávovým polem, které připomíná bludiště. Jupí už jsme na známém a našem cílovém místě Landmannalaugaru. Již nás nepřekvapuje, že camp je plný lidí. Na stanech si všímáme, že jsou nalepené ty stejné cedulky, jako se dávají v předchozích campech. 16.7.se lihovkou dobře přepisuje na 18.7. =). Nálepku, kterou jsem zapomněla nalepit, dávám Oťasovi, který problém s datem řeší benzínem a lihovkou. Camp je vybaven velkou umývárnou, sprcha je opět za 500 ISK. Dáváme jídlo (Zdenda si všímá Čecha vedle u stolu, který má Zdendův vysněný vařič VAR1 – tímto bych chtěla poprosit, pokud ho někdo z vás nemá na prodej, byl by to pro něj super dárek =D). Po večeři jdeme již na opravdovou třešničku na dortu – koupání v termální říčce. Večer tam už ani není tolik lidí, a pokud tam jsou, nachází se v části u převlékárny. Zdenda správně odhadl, že tam, kde bude lidí méně, to bude nejlepší. Díky tomu, že se na místě stékají dva prameny jeden studený a druhý horký může si člověk volit teplotu dle své chuti. I když u dna se stále drží spíše voda chladnější. Občas projde studenější občas teplejší proud. No po několika dnech nemytí to byl opravdový balzám, vydrželi jsme ve vodě alespoň hodinu a půl.

18.7. sobota – pěšky jen tak 5 km zato autem asi 200 km =D

Ráno koupačku opakujeme. Balíme stany a jdeme na stopa na 2 km vzdálenou křižovatku efkových silnic (silnice F – nezpevněné cesty s brody, na které mohou pouze terénní auta). Ota stopuje jedním směrem – jelikož je na Islandu o dva dny více a chce procestovat i sever a poznávat více lidi, rozhodl se nás opustit. My se zase chceme dostat na jižní pobřeží. Otu někdo bere asi po 30 ti minutách – resp. asi 6. auto co kolem něj projelo. Nás berou super Holanďani hned 5 minut po Otovi. Je to mladý veselý pár, který sice nejedou až na jedničku, kam se chceme dostat, ale aspoň nás přiblíží. Jedeme asi 40 km prašnou cestou, projíždíme asi 20 brodů, občas projíždíme třeba i 4m vyfrézovanou závěj (jsem překvapená, jak to Suzuki Grand Vitara zvládá). Vyhazují nás vprostřed hor uprostřed ničeho a mě dochází, že stopnout si další auto nebude tak jednoduché, protože tam dost pravděpodobně už ani žádné nepojede. – Nevadí, na jedničku už to nemůže být daleko, dáme pauzu a pojmeme to jako další trek. Jaké je překvapení, když na křižovatku opět přijíždí naši známí Holanďani. Holčina nás pobaví hláškou „Hi guys, where are you going?“. Naskakujeme k nim do auta, rozhodli se změnit plány a pokračovat taky na jižní pobřeží, s tím, že až budou na jedničce, chtějí jet na východ, my na západ. Holčina se nás ptala, jestli nám nebude vadit, že nás vyhodí vprostřed ničeho, my odpovídáme, že jsme si už zvykli, a že horší než to bylo, to už být nemůže. Přátelsky se loučíme, já jim dávám pozvánku do Čech (máme natisknuté pozvánky, které rozdáváme sympatickým lidem, nebo těm co nám nějak pomohli). Na křižovatce se setkáváme s dalším párem stopařů, to nás z míry nevyvede. Máme hlad a tak je necháváme v klidu stopovat a my si vaříme Travellunch. Během té doby se jim nic stopnout nepodařilo. My vyrážíme pěšky směr Vík, během cesty se snažíme stopovat ale opět ani, když je to nejhlavnější silnice na Islandu moc aut nejezdí.

Asi po hodině nám přeci jen zastavuje starý oprýskaný Opel, jehož řidičem je mladý kluk, který nám nabízí, že nás do Víku odveze. Když mi Zdenda česky říká, ať si sednu dopředu, řidič česky říká: „Je he, vy jste Češi, tak to je dobrý!“. Náš nový kámoš Honza je na letní pomaturitní brigádně na farmě poblíž již zmíněného Holsölluru. Nakonec se naší cílovou destinací nestává Vík ale, ale louka poblíž farmářova stavení. Honza nás bere kolem trollích skal k majáku s vyhlídkou na skalnatou bránu zvanou Dyrholaey. Když se nás ptá, jestli nám nebude vadit ještě malé zdržení, že se chce jet podívat na nějaké ztroskotané letadlo na pláži, mám neskrývanou radost. Na toto místo jsem se moc chtěla, ale všude na blogách psali, jak je náročné se tam dostat. Já Vám teď mohu říct, že na tom nic složitého není, je to už od silnice (č.1) značené žlutými kolíky a dá se tam dojít klidně pěšky. DC-3 jsme chytli za krásného počasí při západu slunce, takže jsme od ní nemohli odtrhnout čočky našich fotoaparátů. Kde se tam ten vrak vzal, psát nebudu, to si vyhledejte, na netu je tam toho dost (klíčová slova: vrak letadla, Island). Vracíme se kolem našich známých vodopádu Skogafoss a Seljalandfoss a mě přepadá nostalgie a stesk z toho, že se už vracíme, naštěstí ještě týden před námi… Už je pozdě večer, i když se sluníčko drží stále nad horizontem a my jedeme k Honzovi na farmu, při cestě se dozvídáme spoustu zajímavostí z islandského nejen farmářského života, například, že minimální mzda je tam v přepočtu na naše 28 000 Kč.

19.7. neděle - turistický den

Jelikož má Honza ještě den volna, domlouváme se s ním, že my zaplatíme palivo a společně objedeme nějaké turističtější atrakce. Ještě před tím se však zastavujeme v Selfossu, kde děláme větší nákup v Bónusu. Dále pokračujeme ke Gullfoss – vodopádům s největším průtokem vody v Evropě, takové Evropské Niagary. Vodopád je opravdu famózní, dojem nám ale kazí miliarda turistů, na které nejsme tak moc zvyklí. Pokud tam budete chtít někdo jet, tak to plánujte jako „noční“ návštěvu, určitě to bude stát za to. U Gullfoss jsou placené toalety, místo paní výběrčí je tam však u turniketu připraven platební terminál – kartou tam zaplatíte opravdu všude! Dále pokračujeme ke Geysiru (tomu prvnímu, co dal jméno ostatním). Na informační tabuli se dočítáme, že je druhý největší na světě a že hned vedle něho se nachází gejzír Strokkur, jdeme se jako první podívat právě na něj. Místo je nedaleko Gullfoss hned u hlavní silnice, takže nás opravdu vysoký počet turistů nepřekvapuje. Strokkurr „prská“ téměř každých 5 minut a je to opravdu zábava sledovat. Jdeme se podívat na Geysir, kde stojí a čekají i ostatní lidi. Po 15 ti minutách ničeho to vzdáváme. Na další informační ceduli se dočítáme, že Geysir už několik let nebouchá, vybouchl jednou v roce 2010 po zemětřesení – no to bychom se načekali. Zábavné jak ho ale Islanďané všude prezentují. No osobně si myslím, že Islanďané obětovali pár svých přírodních zajímavostí konzumním turistům a jinak si své nádhery „skrývají“ pro sebe a cestovatele, které se nebojí za zážitkem dojít a prožít ho.

Pokračujeme do Hverager?i, kde je hlavním cílem opět termální řeka, místo se vyznačuje největší geotermální oblastí na Islandu. Musí se projet městem a pokračovat ještě cca 5 km, parkuje se u kavárny Hot river. K řece to jsou ještě 3 km pěšky, nás zmáhá únava, přesto tam vyrážíme, neb to je hlavní cíl dne. Fouká silný protivítr, je zima a jde se pořád do kopce, nic moc… Cesta je však moc krásná, čím více se blížíme, tím více je kolem nás trhlin v zemi, ze kterých vychází pára. Po 40 ti minutách se dostáváme k cíli, lidí je tam sice taky hodně, ale už žádné davy, jde znát, že 3 km do kopce, není pro každého. Je fakt kosa, takže svlékání a přesun do řeky by se dalo nazvat akcí „Kulový blesk“. Voda je opravdu úžasně horká! Je to prostě úžasné, úžasné, úžasné nejlepší! Kluci se pouští do zvětšování přehrady. Tahle řeka je lepší oproti té v Landmannalaugaru, že má konstantní teplotu, teda, čím více se jde proti proudu, tím více se blíží k bodu varu, ale nemíchají se v ní studené proudy a u dna je stejně teplá jako na povrchu. Během naprosté relaxace nás baví poznámka malého českého chlapce: „A tati, že dneska budou k večeři určitě zase ravioli?!“, Zdenda s úsměvem reaguje: „Chápu, my dnes určitě budeme mít zase Kuskus.“. Asi po 90 ti minutách naprostého uvolnění se dobrovolně rozhodneme kluky pečlivě propracovaný bazének opustit. Jsme tak prohřátí, že nám ani není zima. Cesta dolu z kopce s větrem v zádech je už brnkačka. Bereme si od Honzy s auta baťohy, loučíme se s nim a jdeme hledat free camping. Nacházíme zde: N64,00424 W021,18238 – místo kousek od města v lesíku. K véče dáváme sezamovou bagetu s máslem a jdeme po velmi únavném dni spát.

20.7. pondělí - day off

Rozhodneme si udělat odpočinkový den. Snídáme jablko (mně se občas po jablkách dělá špatně) a jdeme na procházku do města – sehnat a poslat pohledy. Jablko se rozhodlo vyřešit můj několikadenní problém s vylučovací soustavou a tak jdeme do Bónusu v opravdu vysokém tempu (záchody tam jsou dobrý). Nakupujeme něco k snědku i k pití - hlavně pomerančový džus, který si kupujeme téměř každý den jako doplněk vitamínu C, který nám dost chybí. Když už jsme v „centru“ města (všechna města jsou opravdu jen městečka, vesnice jsou pouze názvy baráků), rozhodneme se navštívit místní geotermální park, vstup je 250 ISK (50 Kč). Při zaplacení dostáváme plánek, podle kterého jdeme. Dočítáme se kde se má co nacházet: „zde by měla být Modrá laguna, zde zas Malý geysir, zde Červená laguna“ – nikde však nic není.. vyschlo.. Když dojdeme nakonec okruhu, na místo, kde se dají opláchnout nohy v termální vodě a dát jim bahenní zábal, zjišťujeme, že stejně jako u Geysiru tam již řadu let nic není, že to po jednom ze zemětřesení zmizelo. Bavíme se, mně se potvrzuje domněnka, že si Islanďané rádi dělají srandu z turistů. – Já návštěvu geoparku opět využívám k prozkoumání toalety. Jdeme dát šlofíka do stanu a pak ještě vyrážíme na večerní procházku po okolí. K večeři Zdenda vaří výborné špagety s tuňákem a sýrem.

21.7. úterý - jede se pařit a šopovat do velkoměsta

Ráno koupíme naší půldenní dávku pomerančového džusu a jdeme na stopa směr Reykjavík. Zastavují nám sotva po pěti minutách 2 starší Islanďanky – strašně super ženské, které nám sděluji další informace o Islandu a o okolí, kterým projíždíme, např. kde se nachází jaké skiareály, nebo že se nikde na Islandu netěží uhlí, protože je to moc mladá země. Paní nás doveze přímo do hlavního města k autobusovému terminálu. Jsou fakt sympatické a tak jim dáváme taky pozvánku do ČR. Když se mezi hlavními silnicemi dostaneme do parčíku, převlíkáme kalhoty, nazouváme sandále a pokračujeme směr camp. Zdenda na mě nechává orientaci-navigaci a já touto zkouškou neprocházím, ale jen proto, že jsem se neshodla s jednou křižovatkou =D. Každopádně moc jsme si nezašli a camp nacházíme nakonec bez problému (obrovský camp v centru města, kde teče i teplá voda v ceně campu). Stavíme stan a Zdenda jde camp zaplatit (platí jeden stan, jednu osobu). Camp stojí
1700 ISK/osoba, označuje se ale pouze stan, kam se ani počet osob nepíše. Konečně máme možnost si umýt vlasy a díky slunečnímu počasí a vánku mi i vlasy rychle schnou. Je na čase vytáhnout čisté triko, lesk na rty a vyrážíme do víru velkoměsta. Nejdříve romantická procházka po pobřeží, následně průchod hlavní ulicí, návštěva pár obchodů, kostela a pak jupí na véču – V RESTAURACI!! Takže žádný kuskus. Vybíráme Lebowski bar, který má fakt styl a hrají v něm výbornou hudbu (dle filmu Big Lebowski). Dáváme si točené pivo, které točí normálně do 0,5 a k jídlu Zdenda burger se slaninou a sýrovými tyčinkami a já burger naložený v pivě s cibulovými kroužky. Chuť nám ani nekazí pohled na slečnu od vedlejšího stolu, která pravděpodobně tento bar navštěvovala několikrát za den. Za večeři, která nás opravdu naplnila po všech stránkách, jsme zaplatili asi 5500 ISK (1100 Kč). Cestou zpět navštěvujeme obchod s potravinami s názvem „1011“, abychom se podívali na ceny, a jsou tam opravdu vysoké, až 3x vyšši jak v BÓNUSU, pravděpodobně to bude tím, že mají 24 hodinový provoz.

22.7. středa - žijeme kulturně, jsme osprchováni a můžeme opět mezi lidi

Rozhodneme se ještě alespoň den zůstat. Jdeme na procházku do dalšího většího parku, kde navštěvujeme Perlan house – stavební památku, ze které je pěkný výhled na město a letiště. Baví mě sledovat helikoptéry přistávající pravděpodobně podle ILS. Na mapě parku nás rozesměje popisek „Geysir simulator“. Procházíme parkem, jehož součástí je i skromný, ale pěkný hřbitov. Simulátor Geysiru nenacházíme, pravděpodobně je naprosto reálný =). Navštěvujeme i největší a asi i jediné nákupní centrum na Islandu, kde jsem nadšena z obchodu „Tiger“, který navštěvuji i v ČR, tam byl asi trojnásobný. Vracíme se na hlavní ulici, kde mě Zdenda zve na kávu a mrkvový dort (žijeme si jako bozi). Zdenda nakupuje domu nějaké místní výrobky, já zvažuji koupi krabičky s místní islandskou ztrávou na žužlání, protože obdivuji, co vše dokáží prodávat, nakonec si to ale rozmyslím.

Tak stále se sem celé vyprávění nevešlo, tak bude i šást 3 =)

Praktické informace

Letenky: 2x 6500
Jídlo v ČR: cca 3000 Kč (travelunch je 250 Kč pytel pro 2 odoby, brali jsme jich 10, snědli 7, 1 kg kuskusu, 6 tuňáků, dtrašně moc tyčinek Chimpansee, Flapjack a Bombus, čokoláda, bujóny, 2 čínské polévky, 2 normální instatntí polévky, 2x instatntní těstoviny s nějakou omáčkou - nesnědli jsme)
Jídlo na Islandu: cca 3000 Kč (pomerančové juice, bagety, máslo, těstoviny, limonáda Apelsín, čokoláda, tuňáci, nějaké sušenky)
Campy a přespání: 2000 Kč (2 os. přespání v chatě)
1840 Kč (přespání v campech na treku, 2 os, 2 campy
340 Kč (camp v Reykjavíku)
Vstupy: 100 Kč (vstup za 2 osoby do geotermánlího parkuú
Ostatní: 1500 Kč (Jídlo v restauraci za 2 osoby, vč. piva v kavárně v Reykjavíku v hlavní ulici - Lebowski bar)
500 Kč (2 kávy a jeden zákusek v kavárně v Reykjavíku v hlavní ulici)

Celkem: 25 280 Kč za 2 osoby, 16 dní pobytu vč. letenek

Absolvovali

Mají v oblíbených

Související zážitky

Cesta na Island

Cesta na Island

osada Island, Jizerské hory

70

%

70

%

Diskuze (0)
Hodnocení a recenze (1)

Recenze

Štěpánka Kadlecová| 20.04.2016 |

Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.
Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 364 lidí)


Banner