REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.



Zážitky

Detail zážitku

Ferraty v lienzských Dolomitech

74 %

3 hodnocení

Autor: Liskamm |31 vložených zážitků
Hodnocení autora:
Zaměření: Ferraty, Vysokohorská turistika
Datum vložení: 29.10.2015
V oblíbených: 2 lidí
Absolvovalo: 2 lidí
Lokalita: Dolomity, Tyrolsko
GPS: 46.8294, 12.7682
Náročnost: Střední

Popis

Protože lienzské Dolomity jsou nádherné, a tak bych vás jimi rád trochu provedl, i když osobně jsem tenhle trip absolvoval již před lety. Nic se ale nebojte, že by něco mohlo být opomenuto – už 15 let s sebou do hor vozím takový „bonz“ deníček, kam se zapisuji všechno důležité o každodenních horských túrách…

V šesti (2 dámy a 4 chlapi, tzn. 2 plně naložená auta) jsme vyrazili na 8–9 dní (víkend, pracovní týden a víkend), což je super, protože vás pak nerozhodí jeden nebo dva propršené dny. Všichni jsme se dobře znali, nejen z civilního prostředí, ale také z horského, takže jsem pro plánování tripu mohl popustit uzdu fantazie pro kombinování cest nejen z hlediska náročnosti, ale také pestrosti. Plánování je vždycky náročné a zdlouhavé, kor když vybíráte z asi 50 ferrat od Innsbrucku na severozápadě přes Alleghe (masiv Civetta) na jihu až po Liezen na severovýchodě. Bral jsem v potaz i zastávky po cestě tam i zpět. Výběr nakonec dopadl následovně: začneme v lienzských Dolomitech (AUS), pak se přesuneme do Dolomit italských (ITA) a nakonec (pokud počasí dovolí) dáme Klettersteigy v oblasti Wilde Kaiseru (AUS).
 

Lienz a okolí

 
Pro spaní jsem zvolil místo pod Weißteinem u chaty Lienzer Dolomiten Hütte (1 620 m), pokud je na tom skupinka fyzicky hůře, může přespat na chatě Karlsbader Hütte přímo pod mnohými vrcholy ve výšce (2 260 m).
 

Kerschbaumer Törlspitz (2 389 m)

 
Jelikož při výstupu i sestupu zdoláte necelých 1 500 výškových metrů a ferrata jako taková neměla být nijak těžká ani dlouhá bral jsem tuto túru jako ideální rozehřátí na začátek. Ferrata je hodnocena KS3-B z mého pohledu je mírně obtížná až těžká, ale velmi krátká. V 6 lidech jsme ji šli přibližně 30 min. Mnohým se tento výlet může zdát jako ztráta času, ale když vylezete na tenhle skalní zub, uvědomíte si, že jste přímo ve středu veliké pánve a okolo je většina nejvyšších vrcholů lienzských Dolomit. Rozhledy jsou opravdu perfektní. Celý tento jednodenní výlet nám zabral v pohodovém tempu necelých 8 hodin.

Tofana de Roses


Große Sandspitze (2 770 m)

 
Ferrata na Ellmauer Halt

Ferrata na Ellmauer Halt

Na druhý den už jsem přitvrdil a vydali jsme se na nejvyšší horu lienzských dolomit (Gailtalských Alp) - Große Sandspitze (2  770 m). Vstávali jsme po šesté hodině ranní, batohy byli těžší (už jen kvůli množství vody) přeci jen převýšení více jak 2 400 m není málo. Ferrata je hodnocena KS4-C z mého pohledu těžká a ne krátká, i když převýšení při výstupu je cca 150 m. Začátek cesty byl stejný jako předešlý den. Po nějaké době jsme se ale vydali na východ k již zmíněné chatě Karlsbader Hütte. Za ní nás už čekal pozvolný nástup k masivu hory a ferrata. Tahle ferrata Klettersteig Ari Schübel není až tak krátká. Zdrží vás na ní traverz mezi Kleine a Große Sandspitze. My jsme jí v 6 lidech lezli asi 100 min. Ve chvíli kdy je na ní opravdu hodně lidí, zabere vám výstup i sestup dobré 3–4 hod. Jsou na ní úseky, které jsou exponované a vzdušné. U nich se mohou tvořit fronty méně zdatných lezců a tam prostě nikoho neoblezete. Rozhledy z vrcholu ale stojí opravdu za to! Je vidět většina horských masivů široko daleko. Grossvenediger, Grossglockner, Marmoláda, Tre Cime, Tofany a další. Tento celodenní trek nám zabral necelých 11 hodin.


K TÉMATU: Ty nej ferraty u Ga-Pa

TIP: V této oblasti je spousta kvalitních lezeckých cest všech náročností. Je zde i možnost parádního boulderingu.
 

Nástup na ferratu (do štoly) na Tofanu

Nástup na ferratu (do štoly) na Tofanu

Spitzkofel (2 717 m)

 
Třetí den jsme se chtěli vydat na Spitzkofel (2 717 m), ale nakonec jsem ho zrušil, protože celkové denní převýšení činilo více jak 3 500 m a já se bál, že by někteří z nás cestou zpět šli už na hraně fyzického vyčerpání a nechtěl jsem riskovat zranění.
 
Zmiňuji se o něm proto, že si myslím, že rozhodně patří mezi vrcholy, které by měli být navštíveny (ideálně túrou rozdělenou na dva dny).

Místo toho jsem na třetí den naplánoval přejezd pod masiv Tre Cime (ITA). K parkovišti u chaty Rifugio Auronzo (2 320 m).  Bohužel se nedá vyhnout mýtnému 22 € za auto. A odpočinkový treking k chatě Rifugio Tre Cime A. Locatelli (2 405 m), kde jsme plánovali přespat. Už jen treking okolo takhle krásného masivu stojí za to. Celý masiv se dá obejít po horských cestách 101 a 105 a zabere přibližně 4–5 hod i s přestávkami. My jsme šli jen ke zmíněné chatě.
 

Vodopády u Col Rosy

Vodopády u Col Rosy

Monte Paterno (Paternkofel; 2 744 m)

 
Další den (2. v Itálii, 4. cekově) jsme vstávali, jak se říká na pohodu. Protože Monte Paterno je od chaty opravdu co by kamenem dohodil. Tako ferrata je hodnocena KS2/3-C z mého pohledu mírně obtížná. Hned po nástupu na ferratu vás čeká průlez 600m tunelem/štolou. Je to pozůstatek vojenské obranné linie za první světové války. Velká část dolomit je protkána vojenskými liniemi právě díky tvrdým bojům mezi Itálií a Rakousko-Uherskem při 1. svět. válce. Ale to odbočuji.
 
Vraťme se k lezení. Takže čelovka je na tento výstup naprostou nezbytností. Po průlezu štolou zbývá už jen kousek do štěrbiny Forcela dei Camosci, která vás nasměruje na vrchol Monte Paterna (Paternkofelu). Tento úsek, od štěrbiny až na vrchol je obousměrný a díky tomu se tu tvoří fronty.
 
Po zdolání vrcholu a návratu do již zmíněné štěrbiny jsme se vydali okružní cestou přes Forcelle dei Laghi a sedlo Bullelejoch zpět po cestě 101 zpět k chatě. Tento trek má příjemné celkové převýšení do 1 200 m a dá se zvládnout za 8 hod. Odpoledne jsme pobrali věci z chaty, které jsme nebrali na vrchol, přešli zpět na parkoviště k autu a vydali se do centrálních dolomit do Cortiny di Ampezzo.
 

Pátý a šestý den v okolí Cortiny di Ampezzo

 
Pro mě je Col Rosa (2 166 m) jedním z nejhezčích vrcholů Dolomit. Pokaždé když plánuji lezení v Dolomitech s kamarády, dbám na to, aby patřila mezi vrcholy, které lezeme. Dnes, v roce 2015, jsem na ní byl už šestkrát. Během akce, kterou popisuji, jsem jí lezl teprve podruhé. Celé to zažíná na parkovišti, které je po pravé straně v lese cca 5 km severně od Cortiny v první 180stupňové zatáčce ve výšce kolem 1 400 m n. m.


K PŘEČTENÍ: Ferratový výlet do Julských Alp

 
Celý výstup na Col Rosu začíná sestupem z parkoviště k říčce Ru de Fanes po překročení říčky jsme se vydali po lesní cestě 10-401 po přibližně kilometru a půl jsme opustili zpevněnou lesní cestu a vydali se na lesní stezku Ria Longa až do sedla Paso Pospórocora (1 720 m) odtud jsme šli prudce vlevo do strmého kopce k nástupu na feratu která vede na vrchol Col Rosy a jmenuje se Via Ferrata E. Bovero. Postupný průstup lesem, kosodřevinou, klečí, skalním terénem až pod kolmé jihozápadní stěny je naprosto famózní. Ferata jako taková ovšem také. Je hodnocena KS4-B z mého pohledu vzdušná a exponovaná těžká ferrata která je dlouhá dobrých 250–300 výškových metrů. Kdo má problémy se závratí, tohle rozhodně není pro něj. Ferrata je velice sportovně vedená a místy překonává kolmé skalní úseky. Na vrcholu Col Rosy opět narazíte na pozůstatky opevnění z první světové války.

Jeden z výšvihů na ferratě na Col Rosu


My jsme tento vrchol obešli za asi 7 a půl hod pohodovým tempem. Odpoledne jsme se najedli u auta a v klidu jsme přejeli k chatě Rifugio A. Dibona (2 037 m).
 

TIP: Pokud dorazíte na parkoviště pod Col Rosu a nebudete si jisti počasím anebo bude vyloženě špatné. Je tu dokonalá náhradní varianta. A to jsou vodopády na již zmíněné říčce Fanes. Začátek cesty je stejný, ale pokud půjdete k vodopádům, opustíte zpevněnou 10-401 cestu o něco později. U vodopádů je také ferrata, ale ta je kraťoučká a jen mírně obtížná. Takže to zvládne každý. Tato kratší varianta je na necelé 3 hod.
 
Vodopády u Col Rosy

Vodopády u Col Rosy

Plán na tento šestý lezecký den byl jasný. Zvládnout ho bez problémů. Přeci jen lézt ferratu Giovanni Lipella na vrchol Tofana de Roses (3 225 m) už není žádná prča. Vstávali jsme po páté hodině ranní a vyráželi od aut v šest. Nástup na ferratu je netradiční, ale my jsme s ním už zkušenost měli. Ferrata začíná totiž strmou 800m dlouhou štolou. Takže čelovky opět sebou. Bez čelovek rozhodně nenastupovat, protože je to extrémně nebezpečné a o helmách už ani nemluvím! Po průstupu štolou nás čekala strmá západní stěna, kterou jsme prostupovali jakoby po schodech a po patrech až jsme se dostali ke štěrbině Tre Dita sem jsme se dostali po asi 4 a půl hodinách.

Protože mezi námi byli poměrně velké rozdíly ve výkonnosti i technice a já nehodlal riskovat ničí život, rozdělili jsme se tady na dvě skupiny. Ta silnější se vydala velmi těžkou variantou (poslední část ferraty) do výšky 3 030 m. Já jsem se zbytkem skupiny šel na vrchol normální cestou. Na vrchol jsme dorazili po více než 6 hod. Ti co šli celou ferratou byli na vrcholu o 20 min dříve. K autu jsme se dostali za další 2 a půl hod. Tato ferrata je hodnocena KS4-E z mého pohledu opravdu náročná, velmi těžká ferrata zejména na fyzickou i psychickou kondici.  Slezení těchto bezmála 3 000 výškových metrů ve vysokohorském terénu nám trvalo 10 hod.
 

Zamyšlení o množství lezců


Každý, kdo si něco v horách slezl a má zkušenosti jak s malou skupinou lidí, tak s větší ví, že čím více lidí je ve skupině, tím je skupina pomalejší. Já mám zkušenost takovou, že pokud jdu horskou túru, která má trvat 5 hod ve skupině 2 až 3 horolezců, ve skupině 4 až 5 horolezců půjdu o půl hodiny déle. Pokud jí půjdu se skupinou 6 až 7 lezců půjdu jí o hodinu  až hodinu a půl déle. Zatím jsem nevedl v horách více jak 9 lidí. Osobně si myslím, že na jednoho člověka už i to je za hranou bezpečnosti.  A to jsme všichni kamarádi, lezeme spolu a známe se léta. Tenkrát jsme přecházeli pohoří Watzmanu a můžu říci, že jsem nikdy nezažil delší den v horách… O tom ale někdy jindy…

Sedmý odpočinkový den.

 
Ellmauer Halt

Ellmauer Halt

Ráno jsme se sbalili věci a vydali se zpět k domovu. Stejně jako jsme se cestou do Cortiny stavili v lienzských dolomitech. Cestou zpět jsem měl naplánovanou zastávku na Wilde Kaiseru je to malé pohoří v severních vápencových Alpách východně od Rakouského města Kufstein.
 
Z Cortiny jsme se vydali na dálnici spojující Trento – Bolzano – Innsbruck a dále Mnichov. Za Innsbruckem jsme odbočili na Worgl (městečko kousek před Kufsteinem) a za Worglem jsme se vydali do hor do horského lyžařského města Ellmau. U Ellmau se odbočí vlevo mezi pole a golfové hřiště vjede se do lesa a následuje se značení na veliké horské chaty Gruttenhütte a Gaudeamushütte. Parkoviště je u pensionu Wochenbrunnenalm (pozor, posledních cca 5 km mýto). Pokud ale přijedete velice brzy ráno nebo v noci, mýtnému se vyhnete. My jsme přijeli brzy odpoledne, takže jsme těch 6 € zaplatili.


PŘEČTĚTE SI: Jídlo na cestách, co a kdy jíst, aby nedošla energie

Na odpoledne jsem měl naplánovanou procházku s tím, že navštívíme malým okruhem obě zmíněné horské chaty s jednou maličkou leč velice zajímavou ferratou.  Převýšení bylo pohodové, max 1 200 m.
 
Vyrazili jsme lesem na Gruttenhütte a za hodinku a půl jsme si objednali první pivečko na Gruttenhütte. Po lehkých 20 min jsme se vydali dále do divoké soutěsky Gschloss po ferratě Jubilaumsteig. A po další hodince a půl jsme si objednávali další pěnivý mok na chatě Gaudeamushütte. Jelikož jsme nespěchali (z Gaudeamushütte je to zpět na parkoviště nějakých 40 min stále z kopce) piveček jsme si dali o dost více než jen jedno a chatu jsme nakonec zavírali. Ano, čelovky se nám opět hodili.

Ferrata na Ellmauer Halt

 

Osmý  –  poslední den  –  výstup na Ellmauer Halt zajištěnou cestou Gamsangersteig

 
Ranní výstup na chatu Gruttrnhütte jsme měli prošlý už z předešlého dne. Dále jsme to ovšem neznali. Přibližně 30 min nám trvalo přejít kamenné plató, než jsme se dostali pod nástup na ferratu. Po předešlém pivním večeru se nikomu nechtělo moc šlapat, takže jsme byli vděční, že ferrata začíná už v necelých 1 900 m n. m. První polovina ferraty je jen mírně obtížná, ale je zde nebezpečí pádu kamenů. Druhá polovina nás ale nadchla. Sportovně vedená vzdušná a místy až kolmá stěna je perfektně zajištěna, takže jsme se opravdu bavili. Pozor. Jištěná cesta se v jednom místě dělí na výstupovku a sestupovku. Cesta vzhůru vede po skále. Cesta dolů vede úzkou štěrbinou. Ferrata je hodnocena KS3-C z mého pohledu těžká, ale opravdu zábavná a zajímavá ferrata, u které si ani pořádně nevšimnete, jak rychle stoupáte vzhůru.
Po tomto posledním výstupu, který trval necelých 8 hodin, nám nezbylo, než s vydat zpět k domovům.
 

Ferrata na Ellmauer Halt

Sportu zdar a Alpám zvlášť.
Foto: Liskamm

Mapa

Absolvovali

Mají v oblíbených

Související zážitky

Ve stínu Zugspitze

Ve stínu Zugspitze

Severní vápencové Alpy jižní strana Zugs

80

%

80

%

Diskuze (2)
Hodnocení a recenze (3)

Recenze

Liskamm | 29.10.2015 |

Chrrr.| 03.11.2015 |

Super popis, info tak akorát: dost na to, aby si člověk udělal obrázek, nedostatek na to, aby člověk nebyl nucen si to připravit sám :)

MáraS| 09.11.2015 |

Komentáře

29.10.2015 16:32| Michal T.

Parádní článek, dík za detailní popisy, svrbí mě ruce :-)

Re: Michal T.

29.10.2015 16:54| Liskamm

Díky Michale:

Banner