REGISTROVAT

Souhlas s podmínkami. Registrovat firmu, akci...

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.



Zážitky

Detail zážitku

Přežili jsme Czech Adventure Race 2015

90 %

2 hodnocení

Autor: Miloš Bohoněk|1 vložených zážitků
Hodnocení autora:
Zaměření: Extrémní závody
Datum absolvování: 26.08.2015 - 30.08.2015
Datum vložení: 04.09.2015
Absolvovalo: 2 lidí
Lokalita: Dobronice u Bechyně
GPS: 49.3417, 14.4973
Délka trasy: 55 hodin, 500 km
Náročnost: Totální masakr
Charakter: Závod typu AR

Popis

„Hele, a je ten Adventure Race těžkej?“ ptám se strejdy Martina při cestě do Dobronic u Bechyně, kde další den ráno startujeme. „Je to taková zhuštěná dovolená,“ zní odpověď.

Kliďas. Sedí to. V rámci AR máte běhání po silnici i zarostlými lesy, máte ježdění na kole, máte pádlování na kánoi, máte v tom taky lezení po skalách a ferratění a bruslení na kolečkáčích a plavání a hlavně v tom máte opravdu hodně hledání v mapě. To vše v limitu 55 hodin na trase o délce nějakých 500 kilometrů. Normálně byste na tohle potřebovali týden, díky AR si to dáte za dva a půl dne. A to se vyplatí!

No jéje. To jsem se zase do něčeho uvrtal. Nebudu kecat, měl jsem z toho vítr a pár týdnů před startem se mi o Adventuru i zdálo. Zvlášť po zhlédnutí oficiálního "vábícího" videa. Na startovkách extrémních závodů patřívám mezi nejmladší ucha. Taky jsem jich ještě moc neabsolvoval – pár ročníků 5BVEpo SurvivalEpo Trail ManiacsJizerský Ultratrail… Jo a ještě našeho domácího Drsného Jasoně jsem párkrát jel! Ha. Haha. Naštěstí jsem se dostal do dobrých rukou a na chvilku se stal součástí týmu Kompar Xtream, v jehož barvách už dlouho závodí strejda Martin, jeho parťák Hynek a tým doplňuju já s mamkou.
 

Zdroj: www.youtube.com/Wenger Czech Adventure Race 2015

 

Před


Hned po středečním příjezdu do Dobronic se registrujeme, a ačkoli startujeme až ve čtvrtek dopoledne, záhy sedíme nad mapou, zakreslujeme, taktizujeme… Nebo spíše Martin s Hynkem sedí nad mapou, zakreslují, taktizují… Adventure Race je vlastně jeden velký orienťák o spoustě disciplín, přičemž právě správně zvolená trasa a vytipované kontroly jsou klíčem k úspěchu. Pro mě je to slušná lekce, do podobných závodů se většinou pouštím na prasáka bez teoretické přípravy a podle toho to pak také dopadá – kufruju, kufruju, kufruju.

Fyzička je pro Adventure Race důležitá, ale čím blíže jsme k finiši, tím více si říkám, že „psychička“ je ještě důležitější. Jasně, pokud člověk neujede 150 km na kole, není co řešit, ale jestli uběhne maraton za 3:30 nebo 4:00, je už vcelku buřt. Hlavní je držet hlavu vzhůru a nepodléhat nevyhnutelným krizím. Tohle je závod, kde si dáte high five za to, že jste vydrželi už 24 hod v zápřahu, načež vám dojde, že ještě nejste ani v půlce.
 

Schéma AR CZ 2015: Jestli se v tom nevyznáte, nesmutněte. Já zprvu taky ne
Zdroj: www.adventurerace.c


Kluky obdivuji, s jakými navigátorskými nápady přicházejí, a předem vím, že jít tohle na vlastní pěst, dopadnu mnohem hůř. Sice bych třeba rychleji jezdil a více běhal, ale často blbým směrem. Kolektiv je důležitý i kvůli morálce. Z předchozích akcí mám vyzkoušené, že první noc zvládnu bez významnější krizovky (mluvím o akcích sportovních btw), avšak druhou noc už na mě spolehlivě dopadá spánková deprivace a s ní klimbání za chůze, na kole anebo drobné halucinace. Tady tomu jistě nebude jinak – a také že nebylo.

Po několikahodinovém předstartovním plánování oblepujeme mapu, aby se na lodi hned nerozmáčela, a připravujeme si hromádky s výbavou a jídlem na další etapy. Počítáme, že první část závodu (na schématu je to ta velká vpravo s trekováním, bruslením, kajakováním, ferratěním, lezením a orienťákováním) nám zabere asi 20 hod, po nichž se vrátíme zpátky do depa, doplníme zásoby, přesedláme na kolo a pojedeme dál. Počítáme s tím, že v průběhu těch 55 hod depo navštívíme několikrát.
 

Ještě že byl ten loďák...


V 7 večer jdeme na (moc dobrou) večeři, následuje brífink, kontroluji povinné vybavení (není ho málo) a jdu co nejdříve spát. Nakonec ve spacáku nastřádám 9 hodin, což je moc milé. Je čtvrtek 7:30 ráno, vstáváme, dalšího pořádného spánku se nám dostane až v noci ze soboty na neděli.

... Během…


Odbíjí desátá hodina dopolední a my vyrážíme na trať. Čeká nás asi 15km trek nepříliš náročným terénem. Do kopců chodíme, je blbost se hned zkraje utavit. S hledáním kontrol nejsou velké potíže, postupujeme přerušovaným klusem a po 2,5 hod docházíme na konec první části. Přezouváme se do bruslí a následuje asi 15km přejezd.
 

K TÉMATU: ME v AR: Jak jsme nedokončili tam, kde jsme loni vyhráli
 
Žádné cyklostezky, samé okresky. Patříte-li mezi ortodoxní řidiče, kterým vadí cyklisté na silnicích, vězte, že bruslaři by vám vadili ještě víc. Začínáme na krásném novém asfaltu, jenže časem se povrch zhoršuje a sjezd do jedné vesničky, který na mapě vypadá jako kritický, kritický skutečně je. Jedu první a celé tělo mi vibruje jako přilepené k vibrátoru pro mamuta. Nohy mám jako v mraveništi a špatně vidím na cestu, protože mám rozklepané vidění. Po párminutovém ordálu se dostávám dolů, otáčím se, chvilku nic nevidím… načež rozpoznávám Hynkovu zářivě zelenožlutou helmu. V pangejtě…  

Nejdřív se zasměju, protože jsem cynický bastard, a když se mi smíchu nedostává nazpět, uvědomuji si, že se něco semlelo. Vracím se k Hynkovi, odřeniny vem čert, ale zápěstí se tváří jako naštípnuté. Mezitím přijíždí Martin, s obří větví mezi nohama coby brzdou jak z Flinstonů, máma následuje. Co naplat, tady nic nevymyslíme a dokud žijeme, jedeme dál. Hynek je tvrďák.
 

Tohle nejsme my, ale pro ilustraci dobrý. Používají se kajaková pádla, protože to s nimi jede rychleji. Je to ovšem nezvyk a dobrých 20 kilometrů jsme s nimi bojovali.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.


Dojíždíme ke kánoím, cestou jsme nakoupili asi 20 l vody. Už jsme na dně a na vodě nakonec strávíme 15 hod. Pádlovací etapa má nějakých 55 km a navíc nás během ní čeká 21 sjezdů, z nichž sjízdných je 1 a to ještě na černo. Suché léto vysušilo i Lužnici, a tak často drhneme (i tak jsme dost mokří). 6krát zastavujeme kvůli vloženým běžeckým orienťákům v přilehlých lesích, dobrou tři čtvrtině hodinu také trávíme na vložené ferratě a v povinných lezeckých cestách (je jich osm, nejtěžší jsou jen 5+, ale zase se lezou v noci). A taky bohužel řešíme další úraz, opět na těle Hynka, který si při výstupu z lodi rozřízl chodidlo o nějaké vandalské sklo na dně.
 
Skoro určitě nejtěžší ferrata na světě nebo tak něco.

Skoro určitě nejtěžší ferrata na světě nebo tak něco.

V 6 ráno konečně doplouváme zpátky do depa a náčelník výpravy velí do sprch, protože Lužnice byla v určitých pasážích nevídaně špinavá a čerstvé rány mokvají a hrozí podebráním. Hynek si pak ještě dává do kupy pořezanou nohu a naštípnutou ruku, čehož s mamkou využíváme a na 10 minut zavíráme oči. Je to překvapivě osvěžující. Čeká nás asi 90km etapa na kolech spojená s 30 km na bruslích, přičemž brusle nakonec vypouštíme úplně – čas tlačí, mapa je plná vrstevnic, cyklostezek málo a předchozí zkušenosti doteď bolí.

Kola jsou v pohodě, neřku-li vycházková, po úmorném pádlování vysloveně za odměnu. Lokomotiva Martin s gumicukem příležitostně zaháknutým za řídítka své sestřičky by teda možná nesouhlasil, ale což… Během následujícího 30km treku několikrát brodíme a plaveme, končíme už s poněkud zničenými hnáty. Měníme ponožky, leč chodidla beztak mokvají a začínají pálit. Bolest na chvilku tlumí vložená ferrata traverzující nad Lužnicí, která má možná 100 m, avšak je to fyzicky nejnáročnější klettersteig, jakým jsem kdy lozil. Kam se hrabou alpská a dolomitská Ečka, tenhle je z dobré poloviny převislý a krample jsou jen nějaký metr pod lanem, takže neustále visím na rukou a sadu mozolů z kánoe ještě rozšiřuji. Jen tak tak to dávám bez odsednutí.

Příjemná vložka během nekonečné kanoistické etapy. Tohle taky nejsme my.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.



K PŘEČTENÍ: Ferratový výlet do Julských Alp
 
Není důležité dobře šlapat, ale dobře u toho vypadat.<br>Zdroj: FB Czech Adventure Race.

Není důležité dobře šlapat, ale dobře u toho vypadat.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.

Do depa dorážíme už zase za tmy a po přebalení vyjíždíme na MTB etapu. Má mít 120 km, ale už předem víme, že nestíháme. Zaměřujeme se jen na dvě nejbližší kontroly a doléhá krize druhé noci bez spánku. Šlapeme pomalu, občas klimbáme, trochu se nám vrtí řídítka, mapa nás zrazuje, musíme se hodně vracet a jen první kontrola nám zabírá snad dvě hodiny. Po jednom dlouhém výšlapu čekám nahoře, lehám si vedle silnice, okamžitě usínám a až za 5 minut mě budí telefon, kde že jsem!? Zbytek týmu kolem mě projel a nevšiml si mrtvoly vedle silnice. Sypu si popel na hlavu, nálada klesá na dosavadní minimum, jsme frustrováni, stavujeme se ještě pro jednu kontrolu a uháníme zpátky do depa. Tři hodiny, 50 kilometrů a jen dvě kontroly? Tak tohle se nepovedlo.
 
Rychle absolvujeme jednoduché, leč zábavné lanové centrum, s bruslemi na zádech běžíme 8 km pro bruslařskou kontrolu, zbytek bruslí vynecháváme a závěrečných pět hodin investujeme do posledních dvou etap, orieňtáku na horských kolech a běžeckého orienťáku.

MTBO si náramně užívám a chytám poslední slinu. Lesní kopcovité traily mě prostě baví, naopak máma skřípe zuby a v duchu mi už asi nadává, protože lesní kopcovité traily bytostně nesnáší - myšleno na kole. Díky zdatnému navigátorovi Hynkovi naštěstí nalézáme všech 11 kontrol bez větších problémů (drobné problémy bohatě omlouvá fakt, že má nalomené zápěstí, rozříznutou hnátu, kousanec od čokla a dvoudenní spánkový deficit), pádíme zpátky do depa, bleskově se naposledy přestrojujeme do běžeckého a vyrážíme na klasický terénní orienťák. Znovu obdivuji orientační schopnosti Hynka a Martina, definitivně si připadám jako akorát součást povinné výbavy (takhle si říkala mamka, na mě by to ovšem taky sedělo) a někdy v 15:45 v sobotu, čtvrt hodiny před limitem, protínáme cílovou pásku. Haleluja.
 

Jo a tohle taky nejsme my. Salomoňáci/Suunťáci jsou moc rychlí.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.

... Po!


Martin bouchá finišerské šampaňské, jsme okamžitě zlití (tak i tak), jdeme se umýt. Na oslavy mi bohužel nezbývá čas, a zatímco zbytek týmu zůstává na večerní pivní štafety, já se obratem loučím a s přítelkou Áňou frčím domů. Hned následujícího rána odjíždím na školu do Valencie, ještě nemám zabaleno a taky bych docela rád na chvilku zamhouřil oči… Trochu stres. Nevadí. Dobrý to bylo! Tak za rok snad zase…
 

Pátý flek. O fous. Za mě spokojenost! Zdroj: FB Czech Adventure Race.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.


Mapa

Absolvovali

Související zážitky

Poprvé na Czech Adventure Race

Poprvé na Czech Adventure Race

Šumava, Sušice, Kašperské Hory, Churáňov

84

%

84

%

Czech Adventure Race 2016

Czech Adventure Race 2016

Šumava, Plzeňský kraj, Czech Republic

100

%

100

%

Diskuze (5)
Hodnocení a recenze (2)

Recenze

Miloš Bohoněk| 04.09.2015 |

Martin Grünwald| 21.12.2015 |

Komentáře

04.09.2015 07:57| Zuzana R.

Pátý místo hodně pěkný, gratulace a dík za příjemný počtení k rannímu kafi.

04.09.2015 08:01| Martin

Chápu to dobře, žes jel s mámou v týmu? Respekt. Hlavně mámě!

Re: Martin

04.09.2015 09:32| Miloš B.

Jojo, přesně tak. Rodinný výlet!

04.09.2015 21:02| Honza P.

Super článek, jen tak dál. Doufám, že tu brzo od Miloše přistane další čtení :-)

21.12.2015 16:33| Martin G.

Krásný článek, ale zase tak o fous to nebylo. Kdybychom měli pocit, že nám šlapete na záda, tak poslední inline dáme celý. Super závod, děkuji za připomenutí atmosféry.
Martin

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 615 lidí)


Banner