REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Vltavarun 2015: rozhovor s vítězi

14.07.2015 |Šárka | Běhání

Vltavarun, 350 km dlouhý štafetový běh maximálně pro 12 lidí z Kvildy podél Vltavy do pražské Chuchle, se od loňského „pokusného“ ročníku rozrostl na sponzory propagovanou masovou akci 176 týmů. Vítězi se stali po necelých 24 hodinách kluci z HSH Suunto Service Point Teamu jen 4 minuty před týmem Bezecke-kondicni-kempy.cz, který si na vítězství brousil zuby a v rozhovoru po závodě jejich kapitán podezíral soupeře z podvodu.

Přečtěte si rozhovor s členy vítězného týmu, orientačními běžci Jirkou Rambou, Ondrou Pospíšilem a Martinem Nývltem.


Před závodem několik týmů prohlásilo, že závod jedou vyhrát. Byli ten váš jedním z nich? Mysleli jste to vážně? Patřili jste papírově mezi favority?

ONDRA: V únoru, kdy probíhaly přihlášky, ještě nikdo netušil, že se přihlásí 5x více týmů než minulý rok. I my jsme měli ambice na bednu –  ale původně jsme byli HSH B-tým, takže se vítězství očekávalo spíš od HSH Polar Authorised Servis Teamu. Když jsme ale zjistili, že je přihlášeno přes 150 týmů (a o mnohých dalších jsme věděli, že půjdou hodně rychle) jen jsme se pobaveně ptali, jestli „tohle chceme jako vyhrát.“

Předem jsme nahlásili přibližné časy, za které jsme schopní jít 10 km nebo půlmaraton, pořadatelé nám na základě toho dali start v „červené skupině“. To znamená, že 10 papírově nejlepších týmů startovalo až odpoledne, mezi nimi i my. Na bednu nás nakonec evidentně dostali borci, kteří se do týmu dostali jako náhrada za některé členy, kteří z různých důvodů nakonec běžet nemohli. Těmi borci myslím samozřejmě hlavně Andreje a Petra Soukupa.

MARTIN: Prvních pár dní po přihlášce jsem byl o vítězství našeho týmu přesvědčen. Pak mi ale volal kamarád, který dával do kupy tým Victoria Bestial, a tvrdil, že pokud nepřestoupím k nim, tak budu nejlépe druhý... Bylo tedy jasné, že zadarmo to nebude. Většinu členů našeho týmu jsem osobně neznal, tak jsem to přestal řešit a nechal to osudu.


Jak jste vybírali parťáky do týmu?

ONDRA: Parťáky sháněl Vašek Klomínský z HSH Sportu – jednoduše se ptal svých známých a známých známých s tím, že ten tým má nějaké ambice. 

MARTIN: Základní orientační kritérium bylo mít čas na 10 km pod 40 minut... 

JIRKA: ...tempo loňského vítěze bylo 4:41 na kilometr. Musím říct, že sestavit tým se Vaškovi povedlo suprově, protože tým byl výborný nejen po běžecké stránce, ale taky se v něm sešli bezvadní lidé. Dohromady to krásně fungovalo.

Jak jste na závod trénovali?

ONDRA: Trénovali? Nevím jak kluci, já jsem rozhodně systematicky netrénoval. Moje příprava spočívala v tom, že jsem si koupil nové boty (na ty žraloky už se nedalo dívat). Jo a prošel si na street view svoje úseky, aby mě něco nezaskočilo.

JIRKA: Do obvyklého trénování, kdy běhám, jezdím občas na kole a plavu, jsem se snažil zařadit pár svižných delších běhů, ale moc se mi to nakonec nepovedlo. Hodně práce, termíny... Kdyby byl závod o 14 dní dřív nebo o 14 dní později, možná bych ještě nějaké vteřinky ze svých časů ubral.

MARTIN: Moje příprava spočívala v trekování ve východním Nepálu s 25kg batohem, ze kterého jsem se vrátil týden před závodem. Krvinky byly, shodil jsem spoustu kilo, takže po návratu jsem se soustředil jen na to, abych alespoň trochu rozhýbal nohy. Mám pocit, že to se mi finálně povedlo až na třetím úseku Vltavarunu.

Koho jste považovali za největší soupeře?

MARTIN: Bál jsem se týmu Victoria Bestial, do kterého mě lákal Martin Gabla. Předpokládal jsem, že bude plný rychlých triatlonistů, kteří nám ukážou záda.

ONDRA: Já jsem za velké soupeře považoval většinu týmů startujících na konci, včetně druhého HSH.

JIRKA: O naše „největší soupeře“ jsem se moc nestaral, to jsem přenechal lidem, kteří o tom mají přehled. Nechal jsem si poradit, na koho nebo na co si mám dávat pozor.

Vítězná taktika


Tým, který skončil druhý, se podivoval, že na jednom 10km úseku dostal 8 minut. Tvrdili, že se buď oni ztratili, nebo si to někdo musel zkrátit. Jak to bylo? Je možné, že jste vy byli o tolik rychlejší? Je na výsledky a mezičasy spoleh?

ONDRA: Samozřejmě nevím, o kterém úseku mluvili – a ani takový úsek v mezičasech na webu nevidím. Že se ztratili, je možné, ale předpokládal bych, že by si toho byli vědomi. Je možné, že jim to jednoduše na nějakém úseku natřel Andrej. V každém případě – my jsme rozhodně nikde nezkracovali. Na výsledky spoleh je (logicky, pokud někdo nepodvádí), mezičasy už jsou horší. GPS nefungovala, na předávkových místech nějaké minuty moc neřešili.

Na noční úseky byly reflexní prvky na oblečení povinné.

JIRKA: Druhý tým (nebo spíš jeho kapitán) se klidně podivovat může, ale to je asi tak všechno. Příště by měl ale počkat na oficiální mezičasy. V mezičasech nic takového není. Naopak na jednom úseku jsme od 2. týmu podle mezičasů dostali 10 minut my, takže... Mezičasy si ručně zapisovali pořadatelé na každé předávce, takže 100% spoleh na ně asi být nemůže.

MARTIN: Já jsem schopen posoudit pouze své úseky, na kterých se ztratit nebo zkrátit trať rozhodně nedalo. Pokud si to správně pamatuju, tak jsem byl vždy na úseku rychlejší než borec z celkově druhého týmu, takže bych za jejich ztrátou viděl spíš něco jiného.

V posledním kole jste vynechali jednoho z pomalejších běžců, čímž jste se celkově urychlili a zřejmě díky tomu jste vyhráli. Jaké bylo rozhodování, jestli tohoto běžce odvolat nebo ne? Přeci jenom to byl váš kapitán, který celý tým dal dohromady.

ONDRA: Ano, v jednom z posledních úseků jsme vyřadili Vaška, jehož nohy už toho měly dost. Tím se dostal na poslední úsek Souky, skvělý triatlonista. Pořadatelům jsme toto samozřejmě včas nahlásili a i Vašek, kapitán týmu, se s tím nakonec smířil. On věděl, že nám to v tu chvíli může jen pomoct. I když Petr šel už čtvrtý úsek a byl unavený, vyplatilo se. Rozhodovali jsme se do poslední chvíle. Jednak v závislosti na výkonech soupeřů, jednak na Vaškově stavu.

JIRKA: Jel jsem s Vaškem v autě, takže vím, že to nebylo jednoduché rozhodování. Vašek hodně chtěl, ale nakonec neběžel. Konečné rozhodnutí bylo na něm a rozhodl se pro tým.

Improvizované spaní těch, kteří zrovna neběží.

Kam se poděly peníze ze startovného?


Jak se vám závod a jeho koncept líbil? Stálo to za ty prachy (1. termín 12 000 Kč za tým maximálně 12 lidí)? Jak to organizátoři zvládli? Budete se příští rok snažit vítězství obhájit? Nebo má váš tým v tomto složení jiné ambice? 

ONDRA: Koncept závodu je skvělý, vždycky jsem si něco podobného chtěl zaběhnout. Někoho baví kroužit na oválu, někoho skutečně běžet z místa A do místa B. Jen se v současné době s podobnými akcemi roztrhl pytel, a tak se obávám, že už to nebude ono. Přestože to byl pro mne jeden z dosavadních nejlepších běžeckých zážitků, podruhé bych to zřejmě neběžel. Mám pocit, že napodruhé by to nebylo ono. Ale uvidíme...


ČTĚTE TAKÉ: Běhat dokola jako křeček v kleci nemám zapotřebí (rozhovor s René Kujanem)

ONDRA: Co se týká organizace, v mnoha směrech nebylo na co si stěžovat. Logistika, perfektní značení... Ale po pravdě, pokud si člověk spočítá, kolik pořadatelé vybrali na startovném, musí se ptát, kde to skončilo (mimochodem, bez sponzora týmu, a nedej bože po prvním termínu přihlášek, bych si placení startovného pořádně rozmyslel). A to jsou tam ještě sponzoři. Jako první tým jsme sice vyhráli boty, ale ani po dvou měsících jsme je ještě neviděli.

JIRKA: Nápad je to výborný, zvlášť na začátku, kdy jsem na svém úseku nepotkal vůbec nikoho, jsem si fakt užil. Startovali jsme totiž o hodně později než hlavní pole závodníků. V dalších úsecích jsem už předbíhal pomalejší běžce, takže to nebyla taková běžecká idylka. Taky se mi líbí, že závod spojil takovéhle lidi do týmu, protože běh beru jinak jako individualistický sport.

Za ty peníze to stálo (platil jsem jen půlku startovného, druhou platil týmový sponzor) a organizátoři, co se týče přípravy trati, zvládli vše dobře. Jen zázemí mohlo být aspoň nějaké, třeba občerstvení mi dost chybělo.

Příště bych raději zkusil jiný závod a nejlépe takový, na kterém bychom znovu porazili Bezecke-kondicni-kempy.cz!

MARTIN: Koncept závodu se mi velmi líbil a dal jsem Vltavarunu přednost před 24hodinovými štafetami v orientačním běhu, které se konaly v ten samý den. Trochu jsem doufal, že trať povede často i mimo asfalt, což se nakonec ukázalo jako mylné a běžel jsem většinou po asfaltu. 

Pořadatelé zvládli výborně vyznačit trať, když až na jeden úsek ve městě dle mého nebyly žádné problémy (ani v noci). 

Dodnes mi ale není jasné, co vedlo pořadatele k tomu, že rozdělili „červenou skupinu“ na dvě části, které startovaly 30 minut od sebe. Tím se náš závod stal virtuální, protože jsme běželi velkou část závodu osamoceně a museli si složitě zjišťovat časy týmů, co běžely půl hodiny po nás. Slibované sledování průběžných výsledků pomocí GPS totiž vůbec nefungovalo.

Příští účast budu asi zvažovat. Rád mám před sebou nové výzvy, a pokud bude v daném termínu nějaká zajímavější výzva, tak jí dám určitě přednost. Otázkou je, zda do příštího ročníku dostaneme ceny, slíbené běžecké boty, které jsme letos vyhráli, abych měl v čem běžet.

Foto: Ondřej Pospíšil

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související články

27.09.2016

Jak zůstat fit a silný i při podzimních plískanicích?

11.09.2016

Trať Wenger Czech Adventure Race stihli vítězové za 50 hodin

08.09.2016

Souboj na tři dny a tři noci o titul Mistra republiky

Zpět

Banner