REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Na slovíčko s Tomášem Dlabajou, orientákem, který chválí Virtuální závod

23.04.2015 |Outfanatic.com | Běhání, Orientační sporty

Tentokrát jsme se rozhodli vyzpovídat účastníka Virtuálního závodu (v březnovém kole v Divoké Šárce skončil těsně druhý), který nelenil a své zážitky ihned zveřejnil na svém webu. Tomáš Dlabaja zvaný Olaf je orientační běžec, který vynikal v disciplíně zvané sprint. Největšího úspěchu dosáhl v roce 2012, když se na mistrovství světa ve švýcarském Lausanne podílel na zisku zlata ve štafetě. Jinak je to prima kluk, který rád cestuje, učí se novým věcem a nebojí se ani fyzické ani psychické náročnosti čehokoliv, co se rozhodne dělat…
 

Orientační běžec musí najít na trati několik bílo-oranžových lampionů ukrytých v lese.


V reprezentačním družstvu orientačního běhu jsi strávil skoro deset let. Co tě vedlo k tomu reprezentační kariéru ukončit, zatímco tví zlatí štafetoví kolegové v repre pokračují?
 
Byla to především touha zažít nové věci. Vrcholový sport je v životě rozhodně velká zkušenost. Patří k ní chuť dosáhnout svých maximálních limitů a bohužel či bohudík také zažít hodně bolestivých proher. Hodně mě bavilo šplhat nahoru a učit se neustále novým věcem o fyzické a mentální stránce lidského těla. Navíc každý závod v orientačním běhu je unikát. Jednou Alpy, podruhé třeba skandinávské bažiny, každý rok byl v přípravě na vrchol zcela jiný. A to mě moc bavilo. Ale termíny světových závodů a neustálý trénink omezoval čas na jiné zážitky a dobrodružství. Navíc individuální výsledky pro mě začaly být vedlejší a cítil jsem, že v závodění už pokračuji jen pro radost z pohybu v přírodě a kvůli společným prožitkům s kamarády, především ve svých klubech v Turnově a finských Helsinkách. Ale reprezentant musí mít tvrdý tah na branku.
 
Když se podíváš zpětně na svou závodní tréninkovou kariéru, myslíš, že tě o něco ochudila? Je něco, na co jsi neměl pro trénování a závodění čas a teď tě to mrzí?
 
Tohle je dobrá filozofická otázka nejen pro sportovce. Nad kvalitou svého stráveného času by měl přemýšlet každý. Chtít být v něčem nejlepší, vyžaduje samozřejmě extrémně moc času, ale také to přináší neobvyklé zážitky a občas i otevírání dveří k různým zajímavým příležitostem – cestování, kamarádství, respektu apod. Myslím, že jsem včas trefil správný konec kariéry a co mi uniklo, ještě stíhám dohnat.
 

Sportovat jsi samozřejmě nepřestal, na závodech tě můžeme potkávat dál. Sportuješ už jen pro radost, nebo se tvoje ambice jen přesunuly někam mimo orienťák? Jaké jsou tvoje cíle pro nadcházející sezónu?

 
Sport jsem zredukoval jen na pár hodin týdně, ale čím dál víc si uvědomuji jeho význam pro zdraví. Hledám různé aktivity. Běhám spíš jen na závodech. Teď už si pečlivě vybírám. Buď kvůli přírodě anebo přihlášeným kamarádům. Moje úsilí se ale přesunulo k pracovní kariéře. Do teď jsem byl jen chudý běhající student, ale do budoucna bych rád dobře zajistil vlastní rodinu. Což je nová hezká motivace.

Nad každou radou se zamysli...


Pamatuješ si na nějakou orienťáckou poučku, která, když ti ji někdo poradil, tvoje schopnosti posunula výrazně dál?
 
Rad a pouček bylo samozřejmě mnoho. Ta poslední od trenéra, která našemu týmu pomohla získat historické zlaté medaile ve štafetě, zněla: aktivita, sebevědomí a pokora. Má vlastní poučka pak je: „Ne každá rada je vždy pravdivá, ale nad každou se minimálně zamysli“.

Přál by sis, aby byl v Česku orienťák jako sport rozšířenější a uznávanější, aby se vrcholoví závodníci stali sportovními hvězdami, nebo mu jeho kouzlo dodává právě fakt, že se jedná o okrajovější sport? (A je vůbec pravda, že se jedná o okrajovější sport?)
 
Přál bych si, kdyby veřejnost znala orientační běh třeba jako triatlon. Aby lidé tušili, co všechno musí závodník umět a prožít, aby se dostal do cíle. Kupříkladu když jsem běžel Dolomitenmanna, který má pověst drsného závodu, bylo to snazší než náš závod na klasické trati. Ale za orientační běh žádný respekt nezískám. Děti rozhodně vzhlíží ke sportovním hvězdám a já jsem byl stejný, a proto musíme být do budoucna lépe vidět. Já sám jsem v mládí podlehl kouzlu orientačního běhu až ve Švédsku, kde jsou orientační běžci hvězdami, což byla lákává představa. Jeho další přednosti jsem pochopil až později.

Nejmladší disciplínou orientačního běhu je sprint. Nejčastěji se závodí v historických centrech měst po celém světě před diváky a televizí. Délka závodu je 15 minut.

Náhoda i záminka


Proč ses rozhodl běžet Virtuální závod?
 
Vlastně to byla velká náhoda, že jsme ho vůbec objevili. A navíc to bylo až na druhém konci Prahy v Divoké Šárce. Naštěstí ale nedaleko bydlí můj výborný kamarád, se kterým jsme už víc než rok neběhali. A tak to byla skvělá příležitost k společnému výběhu (až na to, že jsem mu nekamarádsky utekl v prvním kopci ;-)) Nevím, kdo mě doprovodí na druhé kolo… Myšlenka virtuálního závodu si moc líbí a doufám, že se rozkřikne i mezi dalšími běžci.

Život v přírodě? Umět se sám o sebe postarat a nést odpovědnost za své rozhodnutí


Kam bychom měli umístit další kolo virtuálního závodu, abychom ti udělali radost? 
 
To je troufalá otázka ;-) Nejlépe na hřebeny hor! Ale má-li to být v Praze, tak momentálně často brázdím „hřebeny“ přírodního parku Smetanka.
 
Už jsi běžel anebo chystáš se běžet dubnové kolo VZ v Krči?
 
Určitě se tam chystám, už jen proto, že jsem nikdy neběžel Kunratickou, tak abych se dostal do obrazu. A doufám, že zlákám i další parťáky.
 
Jaké jsou tvé hobby a koníčky ať sportovní ale i mimo sport?
 
Mé koníčky spojuje touha poznávat nové věci. Proto rád čtu, rád cestuji, rád se učím. Běh tam zapadá jako jednoduchý způsob přesunu z místa na místo.
 
A co tě nejvíce láká a přitahuje na orienťáku a outdooru jako takovém? 
 
Je to asi ta komplexní náročnost – fyzická i psychická. Jsi-li sám v přírodě, musíš se umět o sebe postarat, nést důsledky svých rozhodnutí a překonávat nečekané překážky dokud nedorazíš do cíle.

Největší úspěch kariéry a zároveň historicky první vítězství Českých můžu ve štafetě na mistrovství světa (Švýcarsko 2012) - zleva Tomáš Dlabaja, Jan Šedivý a Jan Procházka.


Děkujeme za příjemné popovídání a přejeme spoustu zábavy u sportování a především úspěchy v nové životní kapitole…
 
Foto: Archiv Tomáše Dlabaji
http://runners.worldofo.com/tomasdlabaja.html

---
Sledujte nejen Tomáše Dlabaju, ale i ostatní, jak se jim daří ve Virtuálním závodě. A nelépe si ho pojďte sami zaběhnout!

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související články

27.09.2016

Jak zůstat fit a silný i při podzimních plískanicích?

11.09.2016

Trať Wenger Czech Adventure Race stihli vítězové za 50 hodin

08.09.2016

Souboj na tři dny a tři noci o titul Mistra republiky

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 386 lidí)


Banner