REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Vánoce aneb Jak na běžky, když se zima fláká

26.12.2014 |Martina Chrástková | Běžkování

Svátky pohody, klidu, míru… To jsou obvyklá klišé, ale opravdu to tak je? Každý se obvykle honí, aby měl napečeno, navařeno, nakoupeno, uklizeno, vysmejčíno, to je ta pohoda, klid?

Nedávno na facebooku koloval vtip, kde si povídá malý chlapec se starcem: Chlapec vyjmenovává všelijaké technické vymoženosti (tablety, telefony, notebooky…), které dostane od Ježíška, a vzápětí se starého kmeta zeptá, co vlastně měl na Vánoce on. Se zasmušilým výrazem ve tváři stařec odpoví: „Já? Já měl na Vánoce sníh!“ A má pravdu! I já mám Vánoce spojené se stavěním sněhuláka, koulovačkou, sáňkováním, lyžovačkou. Pamatuji se, jak jsme vždy o Vánocích nosili zvířátkům do krmelců kaštánky, aby měla co papat, když jsou všude ty závěje.

Jenže když se dneska podívám z okna, vůbec mi nepřijde, že je tady prosinec. Jsou sice Vánoce, ale ještě předevčírem jsem pádlovala v kajaku na Vltavě a vůbec jsem se nemusela bát, že mi bude zima, natož že bych měla potkat plovoucí kru. 

Protože jsem poloprofesionální běžec na lyžích, tak přípravy na Vánoce mě tak trochu míjejí. Listopad a prosinec trávím kdesi v lesích, v horách, prostě tam, kde je sníh a přijíždím už k hotovému – děkuju mami, jsi skvělá!


Back country v norském borůvčí


Letos se na prkýnkách proháním od začátku listopadu, kdy jsem se přidala k „Silviňákům“ a vyrazila s nimi do Norského Sjusjoenu (asi 20 km od Lillehameru). Po pohodové šestadvacetihodinové cestě jsme vystoupili v ojíněném norském Sjusjoenu. Na lyžařském stadionu do mlhy sněží sněžná děla vlhké kousky ledu, takže mlha jen houstne a ke 2,5 km se nastříkaný okruh nepřibližuje ani zdaleka. Po večerním výběhu jsme rozhodnutí, ráno jdeme lyžovat do přírody. Kameny tu nejsou, jen tráva a borůvčí. Opravdu se tak stalo.

Je 9 hodin ráno, lehce namažeme na již vysloužilé závodní lyže modrý extra a vyrážíme na tratě, kudy se jezdí lyžařský závod Birkebeinerrennet.. Nejzkušenější a nejsilnější z nás prošlapává v 10 cm prašanu stopu, je to dřina. Ale co více si přát? První lyžování a na modrém extra a v prašanu, to je sen každého běžkaře…

Snad jen, kdyby bylo o 15 cm sněhu více, abychom nemuseli prošlapávat stopu mezi borůvkami, aby se nám hůlky nebořily do rašeliniště, a aby za námi ve stopě nebyly mokré louže.

Prostě back country v podání závodníků. Osobně jsem nikdy back country nepraktikovala, ale tenhle trénink mě opravdu bavil. Vždyť jsme to občas měli s i masáží holení. Vím, že se nejednalo o BC jako takové, myslím, že každý běžkař nechce vidět keříky nebo trávu trčící ze sněhu, natož bláto, ale zase jiná dimenze lyžování…


Zpátky doma: Ledová hora a troška prašánku


O měsíc a půl později (mezitím jsem pilně trénovala na upravených stopách v Livignu (ITA) vyrážím na trénink na svou milovanou Černou horu v Krkonoších. Že to nebude valné, tuším, v Trutnově večer pršelo a v noci mrzlo. Ani nepřemýšlím o tom, že bych mohla vyjet po asfaltové cestě z Hoffmanek a rovnou si to štráduju na sjezdovku Protěž, po které jsem odhodlaná bruslit až nahoru na svážnici pod Černou boudou. Ale trochu jsem se přepočítala i zde. Sníh se změnil v led, občas není vůbec a rolbaři předvádějí své umění, aby tento úsek pisty zprovoznili (Černá hora se letos pyšnila prvním lyžováním v ČR).

Když se vyhrabu nahoru, zjistím, že celá Černá hora je spíš horou ledovou, sněhu minimum, spousta kamení a nejlepší lyžování je na malé sjezdovce pod Sokolskou boudou. Asi 40 min vydržím jezdit nahoru a dolů, a pak vyrazím směr sjezdovka a Janské Lázně.

Jenže jsem se přepočítala i zde. Buď se mi lyže ztratí v hromadě rozsoleného umělého sněhu anebo nemám šanci zatočit na ledové plotně. Takže nakonec celou sjezdovku běžím po svých s lyžemi v rukách. Potupa pro hrdou lyžařku…

Druhý den vyrážím na další trénink. Moc se mi nechce, ale rosničky slibovaly sněžení a i v Trutnově padaly „sedláci“, tak uvidíme, co se z toho vyklube. HANČ a VRBATA! Třicet čísel prašanu!!! Parááda. První kilometr si v euforii užívám závějí, když se kopec začne zvedat, už mi trochu začínají tuhnout nohy, ruce, oči, jak neustále hledají ztracené špičky pod sněhem, ale úsměv na tváři mi vydrží celý trénink. Feel the flow in snow, heslo dnešního dne…


Kérkonošské počasí


Další den se těším na prima lyžovačku. V Trutnově leje, ale doufám, že ve vyšších nadmořských výškách bude sněžit. Zase chyba. Kérkonošské počasí je Kérkonošské počasí. Vždy krásné, rozmanité a překvapivé! Leje i na Hoffmankách a fučí. Ještě že mám „mikra“ (lyže opatřené speciální technologií skluznice v mazací komoře, na které už není potřeba mazat stoupací vosk, primárně jsou určeny pro tzv. mejdlo – sníh při nulové teplotě, kde nejde pořádně namazat, ale nechá se na tom jezdit na všech teplých snězích), skate by dneska bolel moc.

Na nejedoucím, mokrém, těžkém, neujetém sněhu vyjíždím na svážnici pod Černou boudou a koho nepotkám – rolbu! Rolbař se usmívá, očima mu děkuju – po více než týdnu zase ujetá stopa, paráda. Sice je extrémně hnusně, ale tohle počasí mě asi opravdu baví – jsem asi divná, takže se mi vůbec nechce dolů a dom. A to ještě netuším, že na parkovišti při odjezdu tak trochu zapadnu do sněhové břečky… Lyžování mě opravdu baví…

Přeji krásné Vánoce všem!

Foto a text: Martina Chrástková

Zpět




Komentáře

Zatím tu není žádný komentář.

Související články

27.09.2016

Jak zůstat fit a silný i při podzimních plískanicích?

02.08.2016

Outdoorové sportování s dětmi aneb jak nezešílet

19.07.2016

DOPING… Fenomén vrcholového sportu.

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 389 lidí)


Banner