REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Když v Jelením příkopu troubí běžci

10.10.2014 |Štěpán Skripnik | Běhání

„Začátek je tedy přísnej,“ oceňuje Ondra Fejfar první stovky metrů závodu ČEZ City Trail Run Prague. Zatímco reprezentant v běhu do vrchu Ondra v prvním kopci odhaduje, kolik závodníků se s ním bude honit na špici a bude se snažit urvat vrcholovou prémii nahoře na Petříně, René Kujan, nadšenec, který pro Sportovní klub vozíčkářů Praha oběhl Island, bděle našlapuje a seznamuje se s tratí doslova na vlastní nohy. Je to svéráz, a tak vyrazil na společné proběhnutí 16kilometrové trasy naboso. Turisti docela koukali.



Vrcholovou prémii (1 km / 120 m převýšení) zvládáme s úsměvem, reprezentanta Ondru necháme vyhrát a hned to valíme mírně z kopce do Velké strahovské zahrady. Výhled odsud na Pražský hrad se prostě nikdy neokouká a dopřáváme si ho, co to jen jde. V krátkém kopečku Úvozem si René libuje, jak jsou zde kočičí hlavy již krásně ohlazené. Mně to tedy trošku smeká, ale v druhé části trati, která je více trailová, se karty obrátí a René nám s Ondrou bude ještě boty závidět.

Vrcholová prémie na Petřín

Vrcholová prémie na Petřín

Po 2,5 kilometrech odbočujeme střemhlav do Jeleního příkopu. Rádi bychom se pořádně rozhlédli, protože ani jeden z nás tudy nikdy neběžel, ale musíme dávat bacha, kam šlapeme, protože dolů vede úzká dřevěná cestička se schody. Paráda. Příkopem pak vede zpevněná cesta, která stále mírně klesá. „Tady to bude zadarmo,“ komentuje vlídný profil Ondra.

Bonbonek je průběh tunelem pod Prašným mostem. Za ním zvedáme hlavy a němě civíme vzhůru na tyčící se budovy Pražského hradu. Výběh z Jeleňáku už tak zadarmo není, ale podle Ondry se serpentýna i schody k Belvederu dají sfouknout pěkně dynamicky. Nahoře se rozloučíme s touto pasáží pohledem na Daliborku a Renému se hned zalíbí myšlenka organizátorů, že by zde po vzoru Dalibora z Kozojed povzbudil do dalších kilometrů hrající houslista.

Na začátku Letenského parku máme za sebou první čtvrtinu. Někdo tvrdí, že z cesty okolo Hanavského pavilonu je nejhezčí pohled na pražské mosty přes Vltavu. Vypínáme stopky a dáváme mu za pravdu. Při průběhu okolo Metronomu se René zálibně dívá na boty visící nahoře, ale nezastavujeme, za chvíli nás čekají v Botanické zahradě.  

Můstky v Jelením příkopu

Můstky v Jelením příkopu

Stromovka je denní chleba pro spoustu pražských běžců. René to tu zná jak své boty, i když v jeho případě toto přirovnání dneska zrovna moc neplatí. Běhával tudy z Kralup do práce do televize na Kavčí hory. „Od vrátek k vratům to bylo přesně 30 kilometrů. Dělal jsem editora večerním Událostem, komentářům, takže jsem si mohl dovolit luxus vyběhnout až po obědě. Na druhou stranu když jsem šel běhat až po práci, tak na mě na Ladronce koukali ve dvě ráno jako na šílence.“ Ve Stromovce máme polovinu za sebou. Zatímco první půlka je více městská, druhá je spíše trailová. A kopcovitá…


Ze Středomoří přes Japonsko do Severní Ameriky


Při průběhu vinicí sv. Kláry jsme se shodli, že maraton v Beaujolais musí mít své kouzlo, a zálibně se díváme na trsy hroznů okolo cesty. Ryzlink rýnský, Müller-Thurgau, Sauvignon, Muškát moravský, Tramín červený, Ryzlink vlašský, ani nestačíme číst všechny popisky a už vbíháme v Botanické zahradě do Flóry Středomoří a Turecka. Jeden kopeček a jsme v Japonsku, pár zatáček a noříme se do Lesních biotopů Severní Ameriky. Je to kopec, ale pořád je na co se koukat, a tak ani tolik nebolí.

Tunel pod Prašným mostem

Tunel pod Prašným mostem

Trailová část začíná v přírodním parku Drahaň-Troja. Máme v nohách desítku. René i pár kamínků a vyzvídá na Ondrovi, jestli trénuje seběhy a jak. „Postupně jsem ze své slabiny udělal docela silnou zbraň. Trénoval jsem výběhy ze Štrbského plesa do půlky Soliska a jak jsem nahoru kolo od kola zpomaloval, tak jsem to musel vždy dohnat dolů. Je to o hlavě. Zvyknout si na tu rychlost a nebrzdit, protože při brždění si odděláš stehna.“  A názorně nám to předvede v prďáku do Bohnického údolí.

V závěrečném stoupání po modré značce už mluví jenom Ondra, zatímco já s Rendou se snažíme hlavně dýchat. Leje z nás pot. Když to Ondra vidí, přihodí k dobru svoji zkušenost, že při tréninku na 2 hodiny vypotí klidně i 3,5 kila.

Cílová rovinka je dlouhá, ale o to víc nám chutná a představujeme si, jak se zde při závodě ještě ždímneme. S kochacími pauzami jsme to běželi téměř dvě hodiny, ale nuda to tedy nebyla. Viděli jsme kus Prahy, na mnohých místech byli úplně poprvé a shodli se, že běh má tu úžasnou výhodu, že můžeš běžet prostě kamkoli. Nic tě nelimituje, tu něco přeskočíš, přelezeš, zdoláváš další metry, objevuješ nová místa.

Stoupání k Belvederu

Stoupání k Belvederu

Ač jsou Ondra i René naprosto odlišní běžci, jsou z jednoho běžeckého těsta, které má ve kvásku radost a o tom je i ČEZ City Trail Run. Rekord na desítku si tady neuděláte ani nevyběhnete nebrutálnější stoupání. Ale poběžíte přes město, přesto přírodou. Nahoru i dolů a i když vás v posledním kopci jistě budou bolet nohy a pálit plíce, v cíli za to budete vděční.

---
Autorem článku je Štěpán Skripnik: „Nerad se honím, a tak raději běhám delší štreky. Sto kilometrů už jsem zvládl, na sto mil se těším. Protože běhám od dětství, něco už jsem se naučil, a tak radím méně zkušeným.“

Foto: City Trail Run

Výhled z Letné

Zpět




Komentáře

| Marta

To by mě zajímalo, jestli Reného bosá noha přežila tenhle výběh bez úhony???

Re: Marta

15.10.2014 07:57| míša

René je tvrďák, koukni na jeho stránky, jak oběhl Island. To sice v botách, ale stejně. Tyhle lidi už podle maj určitě posunutý práh bolesti.

Re: míša

15.10.2014 08:05| Šárka

U sportovců je posunutý práh vnímání bolesti, zvlášť během závodu, docela normální. Když jsem po pádu z kola ("dobrý, nic mi neni, jedu dál" ránu na dva stehy objevila až po hodině jízdy doma ve sprše, tak mě to docela vyděsilo. A šílenosti typu dokončování závodů s propíchnutou nohou, případně se zlomenou rukou (tentokrát cizí) mám taky za sebou.

Re: Marta

15.10.2014 08:20| City Cross Run & Walk Prague

Přežila a ještě si libovala:-) A to René říkal, že teď dlouho bosky neběhal.

Re: míša

16.10.2014 10:09| Sharky

Tady nejde o práh bolesti, lidé běhají bez bot úplně běžně, třeba půlka rozvojového světa. Jde jen o zvyk, noha se musí přizpůsobit a na běžné přizpůsobení stačí třeba i 10 výběhů naboso. Po delším tréninku už to bolí jen když člověk šlápne na připínáček...

Re: Sharky

16.10.2014 15:18| Sára

u těch zlomenejch rukou jde v podstatě taky jenom o zvyk - ti samí, co v Africe běhaj bez bot, neřešej ani ty zlomený ruce

Související články

27.09.2016

Jak zůstat fit a silný i při podzimních plískanicích?

11.09.2016

Trať Wenger Czech Adventure Race stihli vítězové za 50 hodin

08.09.2016

Souboj na tři dny a tři noci o titul Mistra republiky

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 357 lidí)


Banner