REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Jak chutnalo mé survivalové poprvé aneb outdoorový kurz VŠE

01.10.2014 |Barbora Kovaříková | Extrémní závody

Mezi studenty VŠE koluje mýtus, že poslední turnus školního kurzu pořádaného v jižních Čechách u vesničky Dobronice, je nejnáročnější. Kolo střídá kajak, následuje terénní triatlon a den je zakončen nočním orientačním během. Je to outdoorový kurz, na kterém si posunete své hranice a poznáte, že když nemůže tělo, hlava vás musí podržet. Na závěr celého týdne účastníci absolvují tradiční survivalový závod dvojic.

Start MTBO, foto: Kuba Holec


Ten letošní se skládal z dopoledního prologu na kole a odpoledního MTBO, treku alias běhu, kánoí a orienťáku. V rámci jednotlivých týmů se vytvořily dvoučlenné, nejlépe stejně výkonné dvojice, které společně absolvovaly závěrečný závod. Já jsem se dala dohromady s Míšou. Naše výkony v průběhu celého týdne nasvědčovaly, že bychom mohly být vyrovnaná dvojice do všech disciplín, které nás čekaly. Myslela jsem si, že budu Míšu v pohodě stíhat. Příště raději nebudu přemýšlet…

„Za 10 minut start cyklistické etapy,“ ohlašovala jury alias učitelé všem nedočkavým, po celém týdnu společensky i fyzicky unaveným studentům. A tak i já s Míšou jsme se připotácely na start. Do rukou jsme dostaly mapu okolních vesnic, kde vybrané z nich byly označeny různě obodovanými kontrolami. Naším cílem bylo v časovém limitu absolvovat co nejvíce kontrol a jako důkaz se u nich vyfotit (kontrola byla např. cedule vesnice, kostel, most).


Dopolední kolo: S přibývajícími kilometry se měřítko mapy zmenšuje...


Jakmile stopky začaly odpočítávat náš dvouhodinový limit, nahlédly jsme do mapy a za pomoci krizového managementu, kterému jsme se učili díky stresovaným situacím celý týden, jsme si naplánovaly cestu. Ač mě sedlo od kola dost tlačilo na kost stydkou a sedací, jednu výhodu to mělo. Dobronická voda nebyla svou čistotou zřejmě nejhygieničtější a k veškeré té plejádě sportů jsme tedy přidali další, běh na záchod. Díky sedátku od kola jsem naštěstí znemožnila průchod nežádoucích tekutin z mého těla, tudíž jsem ten den potila jen vodu. Doufám…

Na začátku ještě s úsměvem, foto: Míša Kovářová

Na začátku ještě s úsměvem, foto: Míša Kovářová

První vážnější komplikace, kterých jsme se samozřejmě chtěly vyvarovat, nastala asi po sto metrech jízdy. Nevěděly jsme, kterou cestou se dostat z kempu do první vesnice. Dost závažná situace, vzhledem k tomu, že kontroly byly nečekaně mimo kemp. Usoudily jsme, že to riskneme, uvidíme, v jaké vesnici vyjedeme, a následně na to namapujeme další cíle.

Naštěstí jsme s Míšou holky štěstěny, vyjely jsme ve vesnici u dvacetibodové kontroly. Rozjely jsme se. První polovinu etapy jsem ze sebe měla radost. I přes únavu jsem s lehkostí vyjížděla každý kopec, v mapě jsem se neztrácela, nohy zvládaly i těžké převody. To vše až do doby, než v mém těle spolu s přibývajícími kilometry začaly působit i chemické reakce etanolu z předchozích dnů. Stoupání bylo strmější, měřítko mapy se zmenšilo, převody na kole nestačily, špinavá voda v nevypláchnutém bidonu chutnala jako řeka Lužnice a k tomu všemu nohy měly po každém zastavení záchvěv Parkinsonovy choroby.

Především díky Míšiným skvělým mapařským schopnostem, na které jsem v druhé půlce závodu neměla ani pomyšlení, díky jejímu hecování, mé dávce tvrdohlavosti a cílevědomosti a hlavně vidiny kuřecího řízku k obědu, jsme po dvou a půl hodinách proťaly cíl. „Holky, výborně, jste čtvrté. Rychle na oběd, odpoledne startujete mezi prvními,“ pochválili nás učitelé. „Výborně,“ odpověděla jsem. „Doprdele,“ pomyslela jsem si…


Start MTBO, foto: Kuba Holec

Start MTBO, foto: Kuba Holec

Kam s mapou? Šup s ní do trenek!


Byla to opravdu rychlost. Dopolední dehydrataci jsem napravila asi třílitrovou zásobou pitné vody, nikoli „řeky“, kterou jsem pila dopoledne. Posílena hroznovými cukry a energetickou tyčinkou jsem se vydala na start MTBO. „Na první kontrolu trefíme, startovní interval jsou dvě minuty, tam nás akorát dojede  Pasič a navěsíme se na něj,“ tak zněl náš plán. Bohužel byl zmařen asi po 48 vteřinách po startu, když jsme nemohly najít první kontrolu. Po dalších pěti minutách se mi sekl řetěz v kole, což nám nehrálo moc do karet, protože Pasiče, kterého jsme do té doby tak dvě minuty zdárně stíhaly, jsme ztratily. Pátou kontrolu jsme našly (náhodou, když jsme se ztratily, ale historie se neptá).

Po celou dobu MTBO jsme s Míšou disponovaly skvělým mapníkem, který měl své místo pod gumou cyklokraťas. Byť byl skvělý (jak jinak, vždyť to byl náš vynález), měl několik nevýhod. Když jsme chtěly namapovat, mapu jsme neviděly, nebo jsme se musely sklonit tak, že bychom z cesty stoprocentně sjely. Mapa chytře oblepená izolepou proti namoknutí se pro změnu nezamlouvala lidské kůži, na které působila alergickou reakci. Uvítaly jsme tedy, když se kolem nás mihl Luki s Bětkou, za které jsme se byť prostě, ale sprostě navěsily a díky nim jsme do depa, kde jsme se přezouvaly na následný běh, dojely v kontaktu s první pětkou, hned v závěsu za Bětkou.

Dobronický hrad, foto: Kuba Holec

Dobronický hrad, foto: Kuba Holec

V depu jsme do sebe doplnily energii, čekal nás už jen běh, kánoe a orienťák. Pohyby při běhu jakoby se zautomatizovaly, tělo si zvyklo na to, že i když nechce, tak musí. Konečně, na tento okamžik jsem čekala od začátku kurzu. Jakmile jsme vyběhly (čti vyplazily) prudké stoupání vedoucí potokem nahoru ke kapličce, čekala nás jen rovinka k dobronickému hradu, kde jsme cvakly kontrolu a vzhůru dolů k řece (ach ten oxymóron a krása češtiny) do depa. Vracejíce se z běhu nám novou energii do žil vlila poměrně škodolibá vidina toho, že někteří se teprve vrací z MTBO… „Nechtělo by se mi,“ prohlásila tiše Míša a už už tahala kánoi do Lužnice.


Kánoe: Došlo na urputný boj?


Bicepsy měly ještě poměrně dost sil, tudíž jsme makaly, co jen to šlo. Na vodě jsme měly chvilku k pozorování konkurence. Zatímco jsme urputně pádlovaly ke kontrole nad jezem, kalkulovaly jsme, na jaké pozici si stojíme. Musíme uznat, že nás trošku mrzelo, když se na nás nikdo nedotahoval a lodě před námi byly mimo dosah našeho signálu. Urputný boj o udržení pozice na vodě se tedy neodehrál.

Pak jsme byly docela v háji, foto: Míša Kovářová

Pak jsme byly docela v háji, foto: Míša Kovářová

Do depa jsme přijížděly s faktem, že pokud nevyhoříme na orienťáku, top ten nám neuteče. Míša vyběhla jako první. Já jsem nervózně přešlapovala z místa na místo. Ne, nechtělo se mi čůrat, když už, tak to druhé, ale měla jsem obavy z mapy. Naštěstí zbytečně, oddechla jsem si. Tuhle disciplínu jsem ze všech aktivit survivalu zvládla v nejlepším čase. Ono to bylo docela pravděpodobné, když to byla disciplína nejkratší…

Na podiu jsme sice nebyly, ale jako by ta šťastná sedmička, která čněla ve výsledkové listině u našich jmen, naznačovala, jak šťastně jsme celý závod dokončily. Byly chvíle, kdy bych nejradši šlahla kolo do nejbližšího kukuřičného pole, kdy jsem vrstevnice v mapě chtěla vymalovat a lehnout si tak na nejbližší mnou vymalovanou louku, kdy bych se místo pádlování nechala unášet lužnickým proudem… ale hlavně to byla chvíle, kdy jsem byla vděčná, že jsem všechny ty pipinkovské nálady vyčerpání dokázala překonat.

Děkujeme všem, kteří nám v průběhu závodu pomohli mapovat cestu, děkujeme i těm, kteří nám ujeli, a my jsme musely být odkázány samy na sebe. Ale především děkuji Míše, která to se mnou všechno zvládla, vytáhla mě z krize na kole, udávala tempo běhu a kormidlovala kánoi. Kdo by kdy řekl, že i já – Bára z Chropyně začnu mít v oblibě bláznivé závody magorů. Ono to asi muselo přijít, když vrána k vráně sedá…

Text: Bára Kovaříková
---
Přečtěte si také dříve publikovaný článek Jak jsem si prožila své survivalové poprvé od Gabči Kadlecové.

Chcete se s námi podělit o své zážitky ze závodů i jiných akcí? Pošlete nám článek na info@outdoorvpraze.cz, nebo ho rovnou vložte

Zpět




Komentáře

01.10.2014 10:04| misha

To máte na VŠE ten kurz povinný? To by půlka našeho ročníku nepřežila!

Re: misha

01.10.2014 15:34| Barbora K.

Ahoj, kurz povinný není, jsme přece jenom ekonomka;) Ale uznávám, že není pro všechny natury. Myslím, že u nás by nepřežila více než polovina ročníku ;)

Související zážitky

Adrenalin Challenge Race 2017

Adrenalin Challenge Race 2017

Děčín, Smetanovo nábřeží pod zámkem

100

%

100

%

Pražský parkový survival v Brdech

Pražský parkový survival v Brdech

Mníšek pod Brdy, Brdy, Dobříš

90

%

90

%

Související články

11.09.2016

Trať Wenger Czech Adventure Race stihli vítězové za 50 hodin

08.09.2016

Souboj na tři dny a tři noci o titul Mistra republiky

07.07.2016

„Zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je silný“ Jiří Lorenz, „Single Man“ Gigathlonu

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 300 lidí)


Banner