REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Rozhovor osobností: dobrodruh Honza Vesták se ptá horolezce Máry Holečka

15.04.2014 |Honza Vesták & OVP | Lezení

Doma je nejlíp (Labské údolí)

Přečtěte si nový rozhovor ze série, kdy se jedna zajímavá osobnost ptá další, kterou osobně zná. Horolezec, seakajakář a dobrodruh Honza Vesták (rozhvor s ním najdete tady), se ptá špičkového světového horolezce a velkého srdcaře Máry Holečka. 

Mára Holeček (nar.1974) má za sebou řadu úspěšných vrcholů, které ani, jak sám říká, nepočítá. Podniká obtížné prvovýstupy alpským stylem a mezi jeho úspěchy patří vrcholy v oblasti Karakorumu v Pákistánu, Pamíru v Kyrgyzstánu, Hindúkuše v Afghánistánu a především v Himálaji. Tam v roce 2013 spolu se Zdeňkem Hrubým udělali famózní prvovýstup severozápadním pilířem na Talung (7349 m), o který se předtím neúspěšně pokoušelo několik expedic. S Honzou Vestákem ho nespojuje jen láska k horám, ale oba jsou i otcové od rodin. Přečtěte si nejen o jejich životě a nebezpečí v horách, ale i o tom, co rádi čtou, jak se změnil jejich život po narození potomka a která pohoří či legendy jsou pro ně nejdůležitější:
 

Radovánky v antarktickém ledu

Radovánky v antarktickém ledu

Po smrti Filipa Šilhana jsi pro mě skoro jediný ze současných česky píšících horolezců, v jehož článcích nacházím jakousi významnou literární nadhodnotu. Chci se zeptat, jestli na to dbáš cíleně a jak moc se při psaní věnuješ tomu literárnímu cizelování textu.
 
Děkuji za milá slova a upřímně nevím, zda si je plně zasloužím. Žijeme na planetě Zemi a zde platí, že každá mince má dvě strany. Co se někomu líbí, může druhého pekelně točit. Takže z růžových nebeských výšek zpátky do reality. Upřímně, k psaní mě vždy donutí až nouze, stejně jako Dalibora k houslím, a v podstatě nemám na výběr. Jedná se o jednu ze zpětných vazeb k mým partnerům, nebo chcete-li sponzorům. Lezení v horách není atletika s medailemi nebo fotbal, kde dáte gól a tím jste dosáhl mety úspěchu. Tudíž nestačí zdaleka jen někam vylézt a myslet si, že mám hotovo. Po takovém jednání bych se v lepším případě dočkal poplácání po zádech a moje další cesta by vedla nejspíš „dopaďous“, jelikož bych neměl na její profinancování.

Ale k věci. Psaní článků, přednášky, filmové zpracování dokumentů a další výstupy v radiích či televizi jsou „načechráváním peří“, aby se zvýšil můj rating na poli obchodním. Kdo hodlá chápat, ten snad odpustí a přimhouří oči. Psaní článků naštěstí není přesně dáno počtem normostran a mohu říci, že pokud přemůžu můj obzvláště vyvinutý lenošivý odpor, tak ve finále je skládání písmenek vedle sebe docela zábavou.

Antarktické ledové frapé

Antarktické ledové frapé

Jaké máš ty sám oblíbené autory?

Ten výčet by byl dlouhý a nespravedlivý vůči těm, na které bych zapomněl. Ale nedávno jsem přečetl jednu knížku, která mne opravdu moc pobavila a mohu ji vřele doporučit. „Hráči na vinici páně“ je bravurní kousek smyšleného příběhu od Petera Matthiessena, umístěný do časově neurčitého prostředí amazonských pralesů, kde se střetávají tři silné zájmové proudy: evangeličtí a katoličtí misionáři, indiáni, které misionáři podplácejí cetkami za výměnu víry a slibují to jejich skutečné království nebeské a státní moc, která by nejraději viděla duše pralesních lidí prolétnout komínem, jelikož jejich území je obchodním artiklem. Paradoxem zůstává, že nejpozitivnější postavou v tomto spletenci je najatý vrah v podobě žoldáka, který má za úkol provést takzvanou špinavou práci. Jeho postava zkrachovalce, ožraly, feťáka, děvkaře, vyděděnce a notorického cynika nečekaně kontrastuje s jeho srdcem intelektuála, který citlivě vnímá dění kolem sebe. Ale to si již přečtěte sami.          
 

Strach  má být indikátor, ale ne rádce. Ostatní je v rukou „velkého Virakoči“

 
Monte Samila – Samice milá

Monte Samila – Samice milá

Často v souvislosti s aktivitami v horách přemýšlím o procentuálním poměru faktorů, které rozhodují o úspěchu ve velkých kopcích. Počasí – zdraví a dobrá aklimatizace – štěstí – fyzička a technické dovednosti – vnitřní psychické naladění. Můžeš vyjádřit, jak ten rozhodující poměr vnímáš ty?
 
Skutečnost je daleko jednodušší. Pokud jedna z vyjmenovaných věcí začne znatelněji haprovat, tak trpí celek. Mělo by být naprosto automatické, že pokud se snažíme o kvalitu, tak tělo s hlavou musí být naučené a vytrénované tak, aby v daný okamžik, i když zrovna není den „D“, dokázalo odvést více než jen průměrný výkon. Pak máme šanci uspět. Nebo aspoň splníme základní povinnost ochránit si život. Pokud bychom měli jen přemýšlet a trápit se nad důsledky toho, co všechno může nastat, a nevěřit tomu, že nastalou situaci zvládneme, včetně připravených únikových variant, tak by bylo určitě lepší zůstat v klídku domova. Strach má být indikátor, ale ne rádce. Ostatní je v rukou „velkého Virakoči“.
 
Zaujala mě jedna otázka, kterou jsem dostal já v minulém dílu těchto rozhovorů, a chtěl bych ji předat dál: Jak pracuješ se strachem, bojíš se v nebezpečných situacích, nebo tvůj mozek přepíná do jiného režimu?
 
Poslouchat varování je uvědomění si možného nebezpečí.  Takže bych ho označil za kladnou reakci nervového systému. Ale jakákoliv přehnaná citlivost není žádoucí a nechat se ovládat obzvláště strachem, který je vždy špatný pán, nevěstí nikdy nic dobrého. V momentech ohrožení je důležité přepnout do racionálního úsporného režimu. Pokud dýchám, tak žiji a pakliže mi stále pulsuje krev, tak s tím mohu něco dělat. Na vypjaté situace se nejlépe připravuje tím, že je vyhledáváte. Strach samo sebou mám a nikterak se za něj nestydím. 
 
Pohled drsňáka

Pohled drsňáka

A ještě jeden dotaz, který zazněl i v minulém dílu: Změnilo se tvoje vnímání nebezpečí po narození dcery? Ovlivňuje tvoji mysl při lezení i ta nová spoluzodpovědnost za dalšího člověka, který na tebe čeká doma?
 
Je nad slunce jasné, že pokud chci něčeho dosáhnout, tak základem musí být soustředění. Přece se nebudu rozptylovat směrem, který s danou aktivitou nemá co do činění.

Jiné je to ve chvílích zastavení, kdy mohu začít přemýšlet jinými směry. A v tu chvíli se mi začne o řád více stýskat, pokud jsem třeba na výpravě. Pokud je ale Viktorka v dosahu, tak ji přitulím nebo drapnu jen za ruku a pelášíme užít život někam ven. Ten zásah v podobě příchodu dalšího tvorečka do rodiny byl nový a veskrze pozitivní událostí. Jinak naplnit povinnosti táty se snažím dle sebe svědomitě. Názory a soudy okolí k mému konání mi jsou lehce ukradené. Jediný arbitr, jenž může vynést soud, který budu bez protestů akceptovat, je buď Klára nebo Viktorka.   
 

Užít si je jediný jednotící prvek 
   

Hledání nové výstupové linie

Hledání nové výstupové linie

Obyvatelé Stínadel by se ptali: Mažňák nebo Losna? Politici třeba: Pravdoláskař nebo tržní cynik? Horolezec by se ale rád zeptal: Himálajista nebo Karakorumista? Jak to máš s lezeckými a citovými preferencemi v souvislosti s těmito pohořími?
 
Jsem všežravec, což znamená, že nemám jasně vyhraněný pohled na to či ono. Vezměte si, že samotný Himálaj se táhne přes několik zemí a je rozmanitý co se týče tvarů a tím pádem i možností k lezení. Nejsem horský vegetarián a miluji rozmanitou barevnost. V jednom dominuje skalní část, v dalším led nebo mixový terén (kombinace skalního a ledového lezení – pozn. red.) a pro zábavnost můžeme také ubrat kyslíku. V tom posledním případě ale platí pravidlo, že čím výše transportujeme své tělo, tím se nároky na technické lezecké problémy musí snížit.

Antarktický kýč

Antarktický kýč

Každé  pohoří má svoje kouzlo, záludnosti a specifičnost. Vynechat jedno z nich je stejné jako nedopřát chuťovým pohárkům možnosti, které se nabízejí. A které pohoří nebo hora je nejzábavnější, nejkrásnější, případně nejtěžší a tak dále? Sami asi tušíte, že nic takového neexistuje, jsou to jen glorifikovaná slova hledající pozornost a případné preferování bez znalostí jednoho či druhého. Připouštím, že se může jednat o úhel pohledu jednotlivce, na který má každý nárok, ale obecně platí to předchozí. Užít si je jediný jednotící prvek a je jedno zda Patagonie v podobě Mažňáka, nebo losňáckého Hindúkuše.        
 
Lovec pohyblivých obrázků

Lovec pohyblivých obrázků

Je někdo z horolezeckých legend minulosti, kdo tě výrazně ovlivnil?
 
Lezení je o individualitách a každá z nich přispěla svým dílem. Vyzvednout jednotlivce a následně ukázat prstem, to je ten praotec pokroku, lze dost těžko. I když mluvíme o solitérech, nikdo z nich nebyl osamocen ve svém konání a vždy patřili k širšímu proudu své doby. Zároveň ne každý z nich byl pisatel a vzorek si můžu udělat jen z těch, které jsem buď osobně potkal nebo si o nich něco přečetl. Pak mohu jmenovat: Hermann Buhl, Doug Scott, Chris Bonington, Gaston Rebuffat, ale i české lezecké legendy, jako je Joska Smítko, Radan Kuchař, Joska Rakoncaj, Jindra Hudeček a tak dále. Je jich mnohem víc a omlouvám se těm, které jsem nezmínil, přestože patří do prvních řad. 
 
Získat peníze na expedice dnes vyžaduje velký marketing, přednášky, PR a spoustu dalších komerčních aktivit. Kolik času to všechno zabírá? A jak se s tím smiřuje srdce dobrodruha?
 
Vůbec to nebolí. Pokud se podívám na věc tak, že nemám bohatou tetičku z Ameriky, tak je vlastně jedno, jak vydělávám peníze. Chtěl jsem jen lézt, stejně jako fotbalista kopat do meruny, a nezbývalo než tomu přizpůsobit další běh. Problém vidím už zcela jinde a to v čase, který daleko více limituje. Tím pádem jsem se dostal z roviny čistě materiální do daleko složitějších souvislostí. Co tím mám na mysli? Důležitým aspektem je třeba parťák, se kterým se musím protnout a samo sebou rodina, která snese hodně, ale šidit se dlouhodobě prostě nedá.           
 
Senior a juniorka

Senior a juniorka

Myslím, že zrovna Filip Šilhan, o kterém už byla řeč, se vyjádřil o horolezectví jako o akordu ducha a hmoty, o sportu vnitřních hodnot. Pravděpodobně se na tom shodneme i my dva. Přesto, nebuďme elitáři, v horolezectví, stejně jako v jiných sportech, je i spousta věcí, kde ty vznešené ideály při střetu s realitou poněkud trpí. Jak to cítíš ty?
 
Ideály není nutno opouštět ani v lezení, ani v životě. Přístup je jen na nás a na nikom jiném. Krom toho lezení má výhodu v několika směrech, není spoutáno vymezenými mantinely, které by někdo hlídal. Jedná se o radost z pohybu, souznění s přírodou a přáteli, přitom s vědomím, že každý krok může mít váhu nebe. Pakliže víme tuto skutečnost, je jen na nás, co hledáme a s čím se následně potýkáme. To, že můžete narazit po cestě životem na lidi dobré i špatné, je každému jasné. Jeden z mých souputníků, se kterým jsem ušel kus cesty životem, byl právě i Filda. Myslím, že to, co z vás vyzařuje, přitahuje i protějšky. Člověk ani nemusí vypisovat žádné složité výběrové řízení a osud spojí stejně smýšlející. Díky Bohu za to, že mi přihrál úžasné kamarády, kteří mé dovednosti přesahovali a měli co nabídnout. Tak to bylo i s Filousem, kterému vděčím za mnohé.
 

Horolezecký vrchol není nikdy na vršku kopce, ale dole.

 
Těsně před startem

Těsně před startem

Je na expedici těžší fyzické, nebo duševní vypětí? Můžeš laikům přiblížit největší strasti, které na člověka padají v základních táborech, případně v táborech výškových?
 
Tento koktejl pocitů je těžko přenositelný, pokud člověk nemá již podobnou zkušenost za sebou. Je si potřeba uvědomit, že každý z nás prožívá enormní psychický tlak ohledně vlastního přežití jinak. Na jednu stranu vah dejme život s jeho kvalitou žití, kterou si každý musí nastavit sám. Druhá miska obsahuje strach včetně vědomí, co nás o život může připravit. Lezení v horách není jen extrémní zátěž s masivní ztrátou svalové hmoty a tím vzrůstající únavou, kde zkáze napomáhá například mráz, nedostatek vody, jídla či kyslíku. Schopnost přežití je dána nabranou zkušeností v terénu, která se nedá nikterak načíst v rychlíku.

Vyplachování uší

Vyplachování uší

Hlavní věc, která dělá horolezce horolezcem, bez které se nedá prostě uspět, je lezecká dovednost, buldočí zarputilost a víra v sebe sama. Už tady bylo v předchozích otázkách zmíněno slovo elitářství. Pokud to slovo nevnímán jako povyšování, ale jako výběr či selekci, tak lezení v horách je čistě elitářská záležitost. V žádné jiné lidské činnosti proti vám nestojí takových protivenství najednou.  Na lidské tělo je nakládána ta nejtěžší zátěž, kterou s přibývajícími dny, pokud se nevrátíme včas, nemůže nikdo z nás přežít a to vše je podtržené „vždy“ precizní dovedností, kde se jakákoliv chyba trestá. Než abych se vypisoval, doporučuji každému, kdo touží a sní o lezení v horách, ať si postupně po lžičkách dopřává šťavnatých zážitků. Otázkou stále zůstává, zda veškeré vypětí stojí za to a k čemu je. Odpověď si musíte najít sami.  

V souvislosti s předchozí otázkou nemůže nezaznít její optimistická varianta: Můžeš laikům přiblížit největší radosti, které člověk prožívá v základních a výškových táborech?
 
Uspokojování vnitřností

Uspokojování vnitřností

Ozkoušená a zaručená pravda zazní až po návratu dolů, kdy se můžu znovu přihlásit mezi živoucí. Horolezecký vrchol není nikdy na vršku kopce, ale dole. Ten okamžik v BaseCampu můžu označit za skutečně radostný. Vracím se domů. V ten moment není ani tak důležité, zda se podařilo vylézt, nebo ne. Udělat vše pro úspěch je automatické, ovšem faktorů, jež mohou veškerou snahu zhatit, je daleko více. Je třeba nebýt smutný z neúspěchu, vždyť život nekončí a kopec tam bude i příští rok. V opačném případě se skromností a díky přijímat přízeň osudu s vědomím, že spoustu věcí viselo na tenkém vlásečku.
 
Ještě lehká otázka na závěr: Jaké jiné sporty tě baví?

Mě třeba moc baví lezení, pak pro doplnění lezení, no a ještě když vyjde čas, tak si tam střihnu pro změnu lezení.
 
Máro, díky za rozhovor. Přeji ti hodně štěstí, zdaru a radosti na všech příštích expedicích a těším se na další reportáže. Těch dobrých není nikdy dost, znáš to... Stejně jako dobrých zpráv z velehor, zvlášť letos.

Rozhovor Honzy Vestáka s horolezeckou legendou Alenou Čepelkovou najdete tady

--

Mára v sedáku Rock Empire

Mára v sedáku Rock Empire

Mára Holeček používá lezecké vybavení Rock Empire. Na otázku přímo od Rock Empire, jestli je s nimi spokojený, odpověděl ve svém osobitém stylu:

Lezení je zábava, hra, sport a Bůhví co ještě, ale vždy je brát v potaz nebezpečí, které každý vertikální krok nahoru nebo dolů v sobě obsahuje. Rozptylovat pozornost tím směrem, že již od začátku chovám k výrobku jisté pochybnosti a má přitom sloužit k ochraně mého zdraví, by byla jasná cesta do pekel. Tudíž vybírám si pečlivě, ale když už si ho pro daný záměr vyberu, pak jednoduše věřím i v jeho kvalitu. www.rockempire.cz

(Promo Rock Empire)

--
Více informací o životě a úspěších Máry Holečka najdete na jeho osobní stránce.

Tuto středu (16. 4. 2014) si můžete Máru přijít poslechnout do Národního muzea na akci Cestovatelská středa.


Fotky: archiv Máry Holečka

Zpět




Komentáře

17.04.2014 09:31| jan

supr rozhovor, díky, forma štafetového rozhovoru je supr nápad. ale proč tam cpete nakonec tu reklamu... ale chápu, z něčeho žít musíte! držim vám palce a těšim se, koho se bude ptát Mára

Re: jan

17.04.2014 11:45| OVP

Přesně tak, z něčeho žít musíme :-) Ale máme vnitřní kodex, například že nebudeme zveřejňovat žádnou skrytou a podloudnou reklamu nebo že se vždy budeme snažit o reklamu co nejméně obtěžující a co nejzajímavější formou. Kdybys na webu objevil něco jiného, dej vědět!

P.s. Nový rozhovor osobností bude zřejmě posouvat dál Alena Čepelková, které se taky ptal Honza Vesták. Uvidíme!

19.07.2014 09:00| Karel V.

test

Související zážitky

Horolezecký festival Český ráj 2017

Horolezecký festival Český ráj 2017

Zámek Hrubá skála a Lázně Sedmihorky

100

%

100

%

Pražský parkový survival v Brdech

Pražský parkový survival v Brdech

Mníšek pod Brdy, Brdy, Dobříš

90

%

90

%

Související články

27.09.2016

Jak zůstat fit a silný i při podzimních plískanicích?

14.07.2016

Lipno se stane sportovní Mekkou letošního léta

22.05.2016

Tipy na 4. květnový týden (23.–29. 5.)

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 389 lidí)


Banner