REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Zimní rajd u Mazurských jezer - reportáž ze závodu EP v Adventure racingu

17.02.2014 |OVP | Extrémní závody

Člen ruského týmu při slanění

Předminulý víkend se u polského městečka Wydminy v oblasti Mazurských jezer uskutečnil závod Winter Raid, tedy třídenní extrémní závod, který už tradičně otevírá sezónu evropské série Adventure Race. Na tomto závodě sice nebývá tak velká konkurence jako na závodech letních, zimní podmínky mu ovšem propůjčují jistou exkluzivitu – přeci jen v létě si téměř kdykoli a kdekoli můžete na chvilku schrupnout, když se ale teploty pohybují pod nulou, i krátký šlofík může být dost nepříjemný. Protože Outdoor v Praze měl mezi závodníky svého zástupce, přinášíme reportáž přímo z místa.
 

Estonský tým nad mapami

Estonský tým nad mapami

Na start závodu Winter Raid se letos postavilo devět týmů. Největší zastoupení měli domácí Poláci, doplněni byli ukrajinským, ruským a estonským týmem, kterým dělal společnost ještě reprezentační tým český, tentokrát ve složení Pavel Paloncý, Kristýna Skalická, Marek Navrátil a Filip Šilar. Právě poslední tři jmenované týmy se během závodu ukázaly být těmi, které bojovaly o vítězství. Když ve středu 5. února v 10 hodin vyrážely na trať, měly před sebou 450 kilometrů a podle pořadatelů zhruba 72 hodin závodu. Sami závodníci ale nepředpokládali, že by na trati byli tak dlouho – Češi se shodli s Estonci, že do páteční půlnoci by mohli být zpět.
 
Rozhledna, ze které se slaňovalo

Rozhledna, ze které se slaňovalo

Po krátkém úvodním kole závodníci vyrazili na ještě kratší paměťový orienťák, který se ukázal být pro některé týmy nebývale zapeklitým, protože ručně malovaný plánek postrádal jakékoli měřítko i jasné mapové značky. Mnozí závodníci si oddychli, když mohli konečně vyrazit na 25km trek s volným pořadím kontrol s klasickou mapou. Z něj se po třech hodinách jako první vrátili Estonci a Rusové, Češi ztráceli zhruba půl hodiny.

Všechny tři vedoucí týmy se během první delší cykloetapy (65 km) potkaly u rozhledny, na kterou se žumarovalo a následně z ní slaňovalo. Přestože s žumarováním se obtížně potýká obvykle kde kdo, největší problémy měli tentokrát Estonci. Ti zde obdrželi dokonce 90minutovou penalizaci, protože jednomu z nich bylo zakázáno slanit dolů. Pořadatel dohlížející na bezpečné přecvaknutí z žumarů do slaňování totiž nabyl dojmu, že Estonec si není úplně jistý, co dělá, a proto ho z bezpečnostních důvodů poslal dolů po schodech.

Týmy, které se během cykloetapy rozhodly pro postup po zamrzlém jezeře, byly odměněny dunivým praskáním naprosto čirého, třicet centimetrů silného ledu i zmrzlými obrazci v něm. Kdo neměl pláště s hřeby, mohl se přesvědčit, že pády na holý led skutečně bolí. A ten, kdo je měl, zjistil, že ani ony nejsou všespásné.


První noc 


Outdoor v Praze před slaněním

Outdoor v Praze před slaněním

Druhé depo se nacházelo ve škole v Orzyszi, kde závodníky vítala místní ředitelka, kterou přítomnost sportovců naplňovala nebývalou radostí, během převlékání je proto švitořivě zahrnovala nejrůznějšími dotazy i pochvalami. Jako první sem dorazili Estonci asi s půlhodinovým náskokem před Rusy. Z Orzysze se vyráželo na 50km běžkařskou etapu. Nejprve bylo nutné překonat zhruba 5km úsek pěšky s lyžemi v rukou, zbytek trati s volným pořadím kontrol na podrobné orienťácké mapě bylo (kromě dohledávek kontrol) možné celkem pohodlně jet, například Češi se ale do lyží za celou dobu nepřezuli a nesli je na zádech (Pavel si povzdychl: „Byl by to tak pěkný LOB, kdybychom měli lobáckou mapu a kdyby bylo víc sněhu. A nebo by to mohl být pěkný orienťák, kdyby toho sněhu bylo naopak míň.“)
 
Bunkr

Bunkr

Zpátky v depu byla pro závodníky přichystaná teplá polévka, kousek od něj speciální úkol v podobě krátkého přelanění přes řeku a zpět. (Přelanění = visíš na karabině v sedáku na laně a ručkuješ, pokud si ovšem nesestrojíš důmyslný systém ze smycí a žumaru tak, jak to dělá Marek, abys mohl makat nohou a ne rukama.) Protože lano bylo celkem nízko nad vodou, nejeden závodník si namočil podrážky bot. Namočení celých bot by bylo dost nepříjemné, vzhledem k tomu, že teploty se pohybovaly pod nulou, následující 95km cyklistická etapa by zaváněla omrzlýma nohama. A to i přesto, že rozhodně nebylo pocitových –40, jak se můžete dočíst na stránkách ČAES, ale sotva –10.

Jednotvárnou bajkovou etapu zpestřilo prolézání částečně zdevastovaného betonového bunkru z první světové války. Pořadatel závodníky dovedl ke skále, ukázal na malinkatou štěrbinku u země a řekl: tam vlezte. A bacha na hlavu. Závodníci se pak zhruba čtvrt hodiny soukali mezi rezivějícími kusy železa a betonovými ruinami a žasli, jak malým otvorem dokážou prolézt. Druhým zpestřením se (pro první tým za svítání) stalo přelanění mezi pilíři spadlého mostu. Pěkná ranní rozcvička, pro slabší včetně kochačky po okolí nezbytné pro odpočinutí rukou asi tak po každých třech zaručkováních.

Bunkr II

Bunkr II

Další depo se nacházelo na území Republiky Sciborské, tedy osady, které vládnou tažní psi. Protože první závodníci se zde měli podle plánu pořadatelů objevit až ve čtvrtek večer, hlavní psovod byl příjezdem estonského týmu v 9 hodin ráno značně překvapen. Organizátoři s věcmi naštěstí dorazili během čtvrt hodiny, a tak první závodníci mohli po krátkém nuceném odpočinku vyrazit na další 25km trek.


Jízda se psím spřežením


Nejzábavnější úkol z celého závodu ale závodníky čekal právě po návratu z treku. Dva členové každého týmu museli projet na saních tažených čtyřmi psy trasu dlouhou zhruba 100 metrů a nevyklopit se. Samotné jízdě předcházelo zapřahání psů a následovalo ji vrácení psů zpět na jejich místo a podání jim vody. Jediné rady psovoda zněly: zakloň se, drž pevně saně a vyvažuj to v zatáčkách zadkem. Jak úspěšně se dalo radami řídit, i když jste na saních stáli poprvé v životě, se můžete podívat na videu pod článkem (čas 1:30).

Český tým na konci treku

Český tým na konci treku

Osmdesátikilometrový přejezd na kole do posledního depa byl ubíjející. První část pro ty, kteří nesnášejí jednotvárné šlapání po silnici, prostřední část pro všechny ostatní, kteří se příliš nevyžívají v tlačení kola ve sněhu, případně jízdě po zasněženém poli v kolejích vyjetých traktorem, a závěrečná část pro nebožáky bez mapy, kteří slepě věří svým parťákům, že je to přece už jenom kousek.

Zapřahání psů

Zapřahání psů

Hlavní náplní druhé noci byla pro tři vedoucí týmy šedesátikilometrová lyžařská etapa. Estonci na ni vyráželi, posilněni teplými buřty od pořadatelů, ale bez jakéhokoli spánku, už s tříapůlhodinovým náskokem před Čechy a Rusy. Jakýkoli soucit se skluznicemi lyží byl zbytečný, zouvat kvůli každé hromadě jehličí nebo odhaleným kamenům nemělo cenu. Kvůli obtížné orientaci v nočním terénu i mizerným sněhovým podmínkám (které se během třetího dne ještě horšily, a tak pomalejší týmy už musely brousit lyže ještě mnohem víc) lyžařská etapa zabrala všem víc jak osm hodin. Pětikilometrové bruslení na jezeře následované logickou hádankou s šesti párátky (jak z nich udělat 4 rovnostranné trojúhelníky) bylo posledním rozptýlením před závěrečnými 23 kilometry do cíle.


Sláva vítězům


Jízda se psím spřežením

Jízda se psím spřežením

Vítězný estonský tým dorazil zpět do Wydmin v pátek v 8 hodin ráno, tedy pouhých 46 hodin od startu, jejich pronásledovatelé na sebe nechali čekat dlouhé 4 hodiny, 90minutová penalizace z lezení tak nakonec nehrála žádnou roli. Přestože zápas o stříbro mezi Čechy a Rusy byl napínavý, Češi získali rozhodující výhodu díky lepší orientaci během poslední lyžařské etapy a v cíli desetiminutový náskok dokázali udržet i přes zajímavou mapovou chybu v poslední bajkové etapě. Na čtvrtém místě, víc než 14 hodin za Rusy, dokončili Poláci.

Český tým na bruslích

Český tým na bruslích

Přestože sláva patří vítězům, čest si zaslouží všechny týmy, které závod dokončily, protože tím absolvovaly celou trasu, stejně dlouhou jako vítězové, což se obvykle kvůli nastaveným časovým limitům pro jednotlivé etapy nestává.
 
Fotografie od pořadatelů naleznete zde, schéma závodu tady a GPS tracking celého závodu tady.

Zpět




Komentáře

17.02.2014 13:23| Zbytek redakce OVP kromě Šárky

Vrozená skromnost Šárce z naší redakce nedovolila napsat, že byla členem vítězného estonského týmu. Zkrátka že má spolu s Estonci zlato ze závodu evropského poháru v Adventure racingu!!!! Aspoň touhle cestou zbytek Outdooru v Praze gratuluje!

17.02.2014 13:37| Honza

Asi jsem hloupej Honza, ale co je to rajd?

Re: Honza

17.02.2014 15:00| Šárka

Google překládá polské slovo rajd do angličtiny jako rally (přímé překlady do češtiny jsou na nic). A slovnik.cz rally překládá do krásného „závod zdatnosti a vytrvalosti“. To docela sedí, ne?

Související zážitky

Adrenalin Challenge Race 2017

Adrenalin Challenge Race 2017

Děčín, Smetanovo nábřeží pod zámkem

100

%

100

%

Pražský parkový survival v Brdech

Pražský parkový survival v Brdech

Mníšek pod Brdy, Brdy, Dobříš

90

%

90

%

Související články

11.09.2016

Trať Wenger Czech Adventure Race stihli vítězové za 50 hodin

08.09.2016

Souboj na tři dny a tři noci o titul Mistra republiky

07.07.2016

„Zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je silný“ Jiří Lorenz, „Single Man“ Gigathlonu

Zpět

Hledat

Kdo je na Outfanatic.com (3 300 lidí)


Banner