REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Nikdy se nepouštěj saní, nebo půjdeš zbytek cesty pěšky

Rozhovor se Zdeňkem Hejnou, který projel se psy švédskou a norskou tundru

17.12.2013 |OVP | Extrémní závody

Foto: Zdeněk Hejna

O čtyřdenní putování se psím spřežením s plnou podporou firmy Fjällräven (Fjällräven Polar) se každý rok ucházejí desítky zájemců, z nichž jen dvacítka je hlasováním veřejnosti i porotou nominována k účasti.  Loni se mezi ně zařadil i osmadvacetiletý Zdeněk Hejna, který si za polárním dobrodružstvím odskočil od studia oboru Transcultural European Outdoor Studies.* 

Jakou jsi měl zkušenost s extrémními zimními podmínkami a se psím spřežením, než jsi se přihlásil na FP2013?

Před absolvováním FP2013 jsem už nějakou zkušenost se zimním kempováním měl, hlavně díky lyžařským výpravám v ČR a Norsku, takže jsem tak nějak zhruba věděl, co mě asi tak čeká. Zkušenosti se psím spřežením jsem ale měl absolutně nulové.

Foto: Zdeněk Hejna

Foto: Zdeněk Hejna

Jak samotná výprava probíhala?

Celá výprava z norského Signaldalenu do švédského Jukkasjärvi trvala 4 dny a vše potřebné (stany, vařiče, osobní vybavení, jídlo atd.) jsme si každý vezli v saních. Zároveň jsme s sebou měli podporu na skútrech, která vezla krmení pro psy, profesionální fotografy, kteří celou expedici dokumentovali atd. Každý večer jsme se nejprve museli postarat o všechny psy (každý z nás jsme jich měli 6), uvařit jim, nakrmit a až teprve potom jsme stavěli stan a nakonec uvařili jídlo i pro sebe. Celý tento rituál trval vždy několik hodin a po celém dnu v pohybu na mrazu toho má člověk večer tak akorát, že už nezbývá energie skoro na nic jiného, než si už jen zalézt do spacáku a usnout. Denně jsme ujeli tak mezi 50 a 80 km.

Foto: Zdeněk Hejna

Foto: Zdeněk Hejna

Jak těžké je řídit psí spřežení? Jak to šlo tobě a jak ostatním „ordinary people“ (jak píšou pořadatelé), kteří se akce zúčastnili?

Řídit samotné saně zase tak těžké není, stačí chvíle praxe, aby se s nimi člověk trochu sžil, a může vyrazit do terénu. Nejtěžší věc mi na začátku přišla kontrola rychlosti saní, protože psi mají tak neskutečnou sílu, že někdy je třeba vyvinout docela velké úsilí je zastavit. A protože jsme jeli ve skupině, museli jsme brzdit docela dost, abychom si udrželi rozestupy. Mně osobně to přišlo velice nefér takto plýtvat jejich energií, ale tak to prostě chodí. Do kopce se jim ale musí trochu pomoci přikopáváním či do prudších kopců se musí za saněmi běžet. Zásadní pravidlo, které nám instruktoři cpali do hlav celou dobu, bylo nikdy se nepouštět saní. Mohlo by se totiž velice lehce stát, že bychom museli jít zbytek cesty pěšky. Ale to se naštěstí nikomu nestalo a myslím, že nikdo neměl žádný zásadní problém s řízením.

Jak sis během akce sedl s ostatními lidmi?

Musím říci, že velice dobře. Dohromady nás tam bylo necelých 30 ze 12 různých států světa a už samotné složení napovídalo, že to bude nezapomenutelné setkání tolika kultur. Každý člověk byl jiný a stejný zároveň. Všichni jsme sdíleli neskutečné nadšení pro to dobrodružství, až se poprvé postavíme za psí spřežení a vyrazíme do arktické tundry. Setkání se všemi bylo velice inspirativním a nezapomenutelným zážitkem.

Foto: Zdeněk Hejna

Foto: Zdeněk Hejna

Co tě na výpravě nejvíc zaskočilo?

Neřekl bych, že by mě něco zaskočilo v negativním slova smyslu. Možná kvůli té euforii, kterou jsem zažíval, jsem žádná negativa nevnímal. Spíš mě naopak příjemně „zaskočilo“, jak byla celá akce do detailu naplánovaná a všechno šlo podle plánu tak, jak mělo. Pořadatelé se o nás starali velice dobře po celou dobu.
 
Foto: Zdeněk Hejna

Foto: Zdeněk Hejna

Šlo někdy do tuhého?

Vyloženě do tuhého asi ne (kromě mrazů okolo -25°C druhou noc), ale hned první den jsme si v našem týmu prožili menší krizovku. První etapa byla nejdelší (cca 80 km) a protože psi naší instruktorky Amandy nebyli úplně nejrychlejší, dorazili jsme na místo prvního přenocování v horách jako poslední, těsně před soumrakem. Foukal vítr, a tak pocitová teploty byla o něco nižší. Bylo ale třeba udělat spoustu věcí. A protože jsme ještě neměli úplně najetou rutinu, tak nám některé věci trvaly o něco déle. Když už jsme ale byli skoro hotovi a celí hladoví se těšili, že už brzy hodíme něco do žaludku, bylo třeba přestavit stan po směru větru, který se otočil. To znamenalo dalších minimálně 20 minut. V tu chvíli jsme už toho měli s Věrkou plné zuby, ale nakonec jsme to zvládli a od té doby už to bylo jenom lepší. (Věrka je druhá Češka, která byla vybraná rozhodnutím poroty.)

Uvažuješ o tom, že by sis podobnou akci zopakoval na vlastní pěst?

Určitě bych rád něco podobného v budoucnosti podnikl, ale na vlastní pěst je takováto vícedenní akce celkem drahá sranda. Rozhodně to za to ale stojí.

Foto: Zdeněk Hejna

Foto: Zdeněk Hejna

Získal jsi nominaci k účasti na FP2013 na základě hlasování, nebo si tě organizátoři vybrali?

Na FP2013 jsem se dostal díky zhruba tisícovce skvělých lidí, kteří mi dali svůj hlas a tím zajistili přímou účast na této akci. Do hlasování se mi podařilo zapojit několik lidí, kteří zprávu šířili dále a spustili tak neskutečnou lavinu, která se nedala zastavit. Tímto bych chtěl všem hlasujícím ještě jednou poděkovat, i když mé obrovské díky se snad ani slovy vyjádřit nedá. Nevím, zda někoho zaujalo moje video, ale jednalo se v podstatě o to šířit odkaz a přesvědčit co nejvíce lidí, aby prostřednictvím FB hlasovali pro moji přihlášku. A ono to nakonec vyšlo!
  
Kterým sportům / outdoorovým aktivitám se věnuješ, jak dlouho?

Rodiče mě odmala vedli k aktivnímu pohybu, hlavně tím, že mě s sebou brali ven do přírody, jak pěšky, na kole nebo v zimě třeba na lyžích. Takže by se dalo říci, že sportuji odmala a protože mě aktivní pohyb, hlavně venku, baví, sportů provozuji spoustu. Tuto vášeň se mi v posledních letech podařilo spojit i díky aktivní účasti na různých survivalových či adventurových závodech včetně účasti i např. na Czech Adventure Race.
 
Foto: Zdeněk Hejna

Foto: Zdeněk Hejna

Studoval jsi v Praze a teď studuješ v německém Marburgu. Které město je příjemnější z pohledu outdoorového sportovce? Co ti chybí v Marburgu a co ti naopak bude chybět po návratu do Prahy?

Není jednoduché tato dvě města porovnávat, Praha nabízí ale mnohem větší škálu kvalitního outdoorového vyžití než Marburg, ta pestrost mi tu teď chybí. Na druhou stranu jsou tu všude okolo lesy, kde se dá skvěle jezdit na kole nebo běhat, a tak tyto dvě aktivity jsou teď mým hlavním sportovním vyžitím.
 
---
 
Foto: Zdeněk Hejna

Foto: Zdeněk Hejna

Můžete se podívat na krátký dokument ČT nebo půlhodinový film od pořadatelů z loňského ročníku.
 
* Zdeňkův Magisterský obor Transcultural European Outdoor Studies je pod záštitou 2 letého programu Erasmus Mundus. Studium se každý semestr odehrává v jiném státě na jiné univerzitě, Zdeněk má tedy za sebou už půl roku v Anglii, půl roku v Norsku a v současné době se studuje v Německu.

Zpět




Komentáře

17.12.2013 13:19| Michal

Tohle je čirá nádhera, já se snad zkusim ještě přihlásit. Opravdu paráda, díky za inspirativní rozhovor.

Re: Michal

17.12.2013 13:23| Michal

Sakra, tak až příští rok

Související zážitky

Horolezecký festival Český ráj 2017

Horolezecký festival Český ráj 2017

Zámek Hrubá skála a Lázně Sedmihorky

100

%

100

%

Adrenalin Challenge Race 2017

Adrenalin Challenge Race 2017

Děčín, Smetanovo nábřeží pod zámkem

100

%

100

%

Související články

11.09.2016

Trať Wenger Czech Adventure Race stihli vítězové za 50 hodin

08.09.2016

Souboj na tři dny a tři noci o titul Mistra republiky

07.07.2016

„Zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je silný“ Jiří Lorenz, „Single Man“ Gigathlonu

Zpět

Banner