REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

Rozhovor s nevidomým běžcem Janem Hegrem

23.02.2016 |Outfanatic.com | Běhání

33letý Jan Hegr se živí jako vývojář software, rád hraje fotbal, dvakrát týdně chodí běhat a občas si zaběhne půlmaraton. Možná by na tom nebylo nic zajímavého, ovšem kdyby nebyl od narození nevidomý.

Jak při běhu komunikuje se svým trasérem, dokáže poslepu běžet naplno, a jak se mu líbil radiový orientační běh? 

Jan Hegr (vlevo) se svým trasérem na půlmaratonu v Plzni


Jak ses dostal k běhání? Začínal jsi s během na ovále, nebo jsi rovnou zkoušel běh v terénu?

Ke sportu mám kladný vztah od mala. Snažil jsem se vyzkoušet co jen šlo. Jednou se ke mně dostal inzerát nabízející trasování při běhání, tak jsem si řekl, že by to byl k fotbalu rozumný doplněk. S trasérem jsme si padli do noty, a ačkoli mě prakticky neznal – ještě jsme spolu ani nevyběhli – nabídl mi, jestli s ním nechci běžet Pražský půlmaraton. Ta představa mi přišla tak naprosto šílená – vždyť jsem do té doby neuběhl v kuse víc než patnáctistovku – že jsem musel souhlasit. Začali jsme kroužit v brněnských Lužánkách, což sice není ovál, ale terén taky ne.


Je těžké se při běhu spolehnout na svého traséra? Existuje dobrý a špatný trasér? Jak se pozná ten dobrý?

Spolehnout se na traséra je nevyhnutelné, ale naštěstí ne těžké. Když už se někdo do takové role nabídne, obvykle si uvědomuje, jakou zodpovědnost přijímá, takže ví, že nestačí jen vidět, že musí i koukat. Ten dobrý je navíc empatický. Před prvním závodem jsme si třeba řekli, že cokoli si v druhé polovině řekneme nepěkného, nebudeme brát vážně. Naštěstí jsme tuto dohodu pak nemuseli na nic využít.


ČTĚTE TAKÉ: Rozhovor s trasérkou nevidomých běžců Jitkou Křížovou


Dá se poslepu závodit skutečně naplno, nebo se musíš nutit běžet pomaleji, než bys mohl, aby to nebylo nebezpečné?

Tohle je pěkná otázka. Nepochybně se naplno závodit dá, ovšem záleží na povaze a sebezáchovném pudu závodníka. Já zatím neběhám tak rychle, aby to bylo nebezpečné, takže se nijak brzdit nemusím. Ale zkoušel jsem si onehdy radiový orientační běh (hon na lišku), tedy běžet se sluchátky na uších, protože pomocí nich probíhá zaměření na cíl, a to už mi připadalo v kombinaci se slepotou poněkud avantgardní a měl jsem přirozený blok to opravdu rozpálit.

Při tréninku

Má nevidomý běžec s trasérem nějaká smluvená znamení, ať už slovní, nebo jiná?

Nejnápadnější je pružná tkanička, která nás spojuje. Na koncích jsou smyčky, které máme volně navlečené přes prsty a uprostřed uzlík, aby mě v případě potřeby mohl vzít víc „u huby“. Běžně nám dává dost volnosti na to, abychom si každý hýbali rukama, jak potřebujeme, ale pokud se začnu vychylovat ze směru, mám okamžitou zpětnou vazbu. Pak je spousta nenormovaných slovních pokynů upozorňujících na kořeny, obrubníky, louže, psy, kočárky, zatáčky a vše, co k trase patří. A když se výše zmíněné nakumuluje, je nejlepší, když mě jednoduše vymanévruje za loket.


Jan Hegr se letos plánuje zúčastnit pražského půlmaratonu v barvách Světla pro svět, neziskovky, která během bojuje proti slepotě v rozvojových zemích.

Jan Hegr (vlevo) se svým trasérem na půlmaratonu v Plzni

Foto: Archiv Jana Hegra

Zpět




Komentáře

01.03.2016 08:42| Sára

Poslepu na orienťák? Respekt! Mě přijde strašidelný už jen ten běh. Honzo, držím palce!

Související články

11.09.2016

Trať Wenger Czech Adventure Race stihli vítězové za 50 hodin

08.09.2016

Souboj na tři dny a tři noci o titul Mistra republiky

23.08.2016

8,5km běžecká trasa na Třemošnou v Brdech

Zpět

Banner