REGISTROVAT

Outfanatic.com

Outfanatic tě propojí s dobrými lidmi
a zážitky tě dostanou častěji do přírody.

Outfanatic.com

Staňte se součástí komunity nadšenců
do sportu v přírodě, najděte si parťáky
a užijte si sportování naplno.

Začněte den s Outfanatic.com
Zpět

O 55 hodin později: Přežili jsme Adventure Race

04.09.2015 |Miloš Bohoněk | Lezení, Voda a lodě, Běhání, Cyklistika, Orientační sporty, In-line, Extrémní závody, Lanová centra

„Hele, a je ten Adventure Race těžkej?“ ptám se strejdy Martina při cestě do Dobronic u Bechyně, kde další den ráno startujeme. „Je to taková zhuštěná dovolená,“ zní odpověď.

Konec dobrý, všechno dobrý! Tak a teď ale zpátky na začátek...


Kliďas. Sedí to. V rámci AR máte běhání po silnici i zarostlými lesy, máte ježdění na kole, máte pádlování na kánoi, máte v tom taky lezení po skalách a ferratění a bruslení na kolečkáčích a plavání a hlavně v tom máte opravdu hodně hledání v mapě. To vše v limitu 55 hodin na trase o délce nějakých 500 kilometrů. Normálně byste na tohle potřebovali týden, díky AR si to dáte za dva a půl dne. A to se vyplatí!


No jéje. To jsem se zase do něčeho uvrtal. Nebudu kecat, měl jsem z toho vítr a pár týdnů před startem se mi o Adventuru i zdálo. Zvlášť po zhlédnutí oficiálního "vábícího" videa. Na startovkách extrémních závodů patřívám mezi nejmladší ucha. Taky jsem jich ještě moc neabsolvoval – pár ročníků 5BVEpo SurvivalEpo Trail ManiacsJizerský Ultratrail… Jo a ještě našeho domácího Drsného Jasoně jsem párkrát jel! Ha. Haha. Naštěstí jsem se dostal do dobrých rukou a na chvilku se stal součástí týmu Kompar Xtream, v jehož barvách už dlouho závodí strejda Martin, jeho parťák Hynek a tým doplňuju já s mamkou.
 

Zdroj: www.youtube.com/Wenger Czech Adventure Race 2015

 

Před


Hned po středečním příjezdu do Dobronic se registrujeme, a ačkoli startujeme až ve čtvrtek dopoledne, záhy sedíme nad mapou, zakreslujeme, taktizujeme… Nebo spíše Martin s Hynkem sedí nad mapou, zakreslují, taktizují… Adventure Race je vlastně jeden velký orienťák o spoustě disciplín, přičemž právě správně zvolená trasa a vytipované kontroly jsou klíčem k úspěchu. Pro mě je to slušná lekce, do podobných závodů se většinou pouštím na prasáka bez teoretické přípravy a podle toho to pak také dopadá – kufruju, kufruju, kufruju.

Fyzička je pro Adventure Race důležitá, ale čím blíže jsme k finiši, tím více si říkám, že „psychička“ je ještě důležitější. Jasně, pokud člověk neujede 150 km na kole, není co řešit, ale jestli uběhne maraton za 3:30 nebo 4:00, je už vcelku buřt. Hlavní je držet hlavu vzhůru a nepodléhat nevyhnutelným krizím. Tohle je závod, kde si dáte high five za to, že jste vydrželi už 24 hod v zápřahu, načež vám dojde, že ještě nejste ani v půlce.
 

Schéma AR CZ 2015: Jestli se v tom nevyznáte, nesmutněte. Já zprvu taky ne
Zdroj: www.adventurerace.c


Kluky obdivuji, s jakými navigátorskými nápady přicházejí, a předem vím, že jít tohle na vlastní pěst, dopadnu mnohem hůř. Sice bych třeba rychleji jezdil a více běhal, ale často blbým směrem. Kolektiv je důležitý i kvůli morálce. Z předchozích akcí mám vyzkoušené, že první noc zvládnu bez významnější krizovky (mluvím o akcích sportovních btw), avšak druhou noc už na mě spolehlivě dopadá spánková deprivace a s ní klimbání za chůze, na kole anebo drobné halucinace. Tady tomu jistě nebude jinak – a také že nebylo.

Po několikahodinovém předstartovním plánování oblepujeme mapu, aby se na lodi hned nerozmáčela, a připravujeme si hromádky s výbavou a jídlem na další etapy. Počítáme, že první část závodu (na schématu je to ta velká vpravo s trekováním, bruslením, kajakováním, ferratěním, lezením a orienťákováním) nám zabere asi 20 hod, po nichž se vrátíme zpátky do depa, doplníme zásoby, přesedláme na kolo a pojedeme dál. Počítáme s tím, že v průběhu těch 55 hod depo navštívíme několikrát.
 

Ještě že byl ten loďák...


V 7 večer jdeme na (moc dobrou) večeři, následuje brífink, kontroluji povinné vybavení (není ho málo) a jdu co nejdříve spát. Nakonec ve spacáku nastřádám 9 hodin, což je moc milé. Je čtvrtek 7:30 ráno, vstáváme, dalšího pořádného spánku se nám dostane až v noci ze soboty na neděli.

... Během…


Odbíjí desátá hodina dopolední a my vyrážíme na trať. Čeká nás asi 15km trek nepříliš náročným terénem. Do kopců chodíme, je blbost se hned zkraje utavit. S hledáním kontrol nejsou velké potíže, postupujeme přerušovaným klusem a po 2,5 hod docházíme na konec první části. Přezouváme se do bruslí a následuje asi 15km přejezd.
 

K TÉMATU: ME v AR: Jak jsme nedokončili tam, kde jsme loni vyhráli
 
Žádné cyklostezky, samé okresky. Patříte-li mezi ortodoxní řidiče, kterým vadí cyklisté na silnicích, vězte, že bruslaři by vám vadili ještě víc. Začínáme na krásném novém asfaltu, jenže časem se povrch zhoršuje a sjezd do jedné vesničky, který na mapě vypadá jako kritický, kritický skutečně je. Jedu první a celé tělo mi vibruje jako přilepené k vibrátoru pro mamuta. Nohy mám jako v mraveništi a špatně vidím na cestu, protože mám rozklepané vidění. Po párminutovém ordálu se dostávám dolů, otáčím se, chvilku nic nevidím… načež rozpoznávám Hynkovu zářivě zelenožlutou helmu. V pangejtě…  

Nejdřív se zasměju, protože jsem cynický bastard, a když se mi smíchu nedostává nazpět, uvědomuji si, že se něco semlelo. Vracím se k Hynkovi, odřeniny vem čert, ale zápěstí se tváří jako naštípnuté. Mezitím přijíždí Martin, s obří větví mezi nohama coby brzdou jak z Flinstonů, máma následuje. Co naplat, tady nic nevymyslíme a dokud žijeme, jedeme dál. Hynek je tvrďák.
 

Tohle nejsme my, ale pro ilustraci dobrý. Používají se kajaková pádla, protože to s nimi jede rychleji. Je to ovšem nezvyk a dobrých 20 kilometrů jsme s nimi bojovali.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.


Dojíždíme ke kánoím, cestou jsme nakoupili asi 20 l vody. Už jsme na dně a na vodě nakonec strávíme 15 hod. Pádlovací etapa má nějakých 55 km a navíc nás během ní čeká 21 sjezdů, z nichž sjízdných je 1 a to ještě na černo. Suché léto vysušilo i Lužnici, a tak často drhneme (i tak jsme dost mokří). 6krát zastavujeme kvůli vloženým běžeckým orienťákům v přilehlých lesích, dobrou tři čtvrtině hodinu také trávíme na vložené ferratě a v povinných lezeckých cestách (je jich osm, nejtěžší jsou jen 5+, ale zase se lezou v noci). A taky bohužel řešíme další úraz, opět na těle Hynka, který si při výstupu z lodi rozřízl chodidlo o nějaké vandalské sklo na dně.
 
Skoro určitě nejtěžší ferrata na světě nebo tak něco.

Skoro určitě nejtěžší ferrata na světě nebo tak něco.

V 6 ráno konečně doplouváme zpátky do depa a náčelník výpravy velí do sprch, protože Lužnice byla v určitých pasážích nevídaně špinavá a čerstvé rány mokvají a hrozí podebráním. Hynek si pak ještě dává do kupy pořezanou nohu a naštípnutou ruku, čehož s mamkou využíváme a na 10 minut zavíráme oči. Je to překvapivě osvěžující. Čeká nás asi 90km etapa na kolech spojená s 30 km na bruslích, přičemž brusle nakonec vypouštíme úplně – čas tlačí, mapa je plná vrstevnic, cyklostezek málo a předchozí zkušenosti doteď bolí.

Kola jsou v pohodě, neřku-li vycházková, po úmorném pádlování vysloveně za odměnu. Lokomotiva Martin s gumicukem příležitostně zaháknutým za řídítka své sestřičky by teda možná nesouhlasil, ale což… Během následujícího 30km treku několikrát brodíme a plaveme, končíme už s poněkud zničenými hnáty. Měníme ponožky, leč chodidla beztak mokvají a začínají pálit. Bolest na chvilku tlumí vložená ferrata traverzující nad Lužnicí, která má možná 100 m, avšak je to fyzicky nejnáročnější klettersteig, jakým jsem kdy lozil. Kam se hrabou alpská a dolomitská Ečka, tenhle je z dobré poloviny převislý a krample jsou jen nějaký metr pod lanem, takže neustále visím na rukou a sadu mozolů z kánoe ještě rozšiřuji. Jen tak tak to dávám bez odsednutí.

Příjemná vložka během nekonečné kanoistické etapy. Tohle taky nejsme my.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.



K PŘEČTENÍ: Ferratový výlet do Julských Alp
 
Není důležité dobře šlapat, ale dobře u toho vypadat.<br>Zdroj: FB Czech Adventure Race.

Není důležité dobře šlapat, ale dobře u toho vypadat.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.

Do depa dorážíme už zase za tmy a po přebalení vyjíždíme na MTB etapu. Má mít 120 km, ale už předem víme, že nestíháme. Zaměřujeme se jen na dvě nejbližší kontroly a doléhá krize druhé noci bez spánku. Šlapeme pomalu, občas klimbáme, trochu se nám vrtí řídítka, mapa nás zrazuje, musíme se hodně vracet a jen první kontrola nám zabírá snad dvě hodiny. Po jednom dlouhém výšlapu čekám nahoře, lehám si vedle silnice, okamžitě usínám a až za 5 minut mě budí telefon, kde že jsem!? Zbytek týmu kolem mě projel a nevšiml si mrtvoly vedle silnice. Sypu si popel na hlavu, nálada klesá na dosavadní minimum, jsme frustrováni, stavujeme se ještě pro jednu kontrolu a uháníme zpátky do depa. Tři hodiny, 50 kilometrů a jen dvě kontroly? Tak tohle se nepovedlo.
 
Rychle absolvujeme jednoduché, leč zábavné lanové centrum, s bruslemi na zádech běžíme 8 km pro bruslařskou kontrolu, zbytek bruslí vynecháváme a závěrečných pět hodin investujeme do posledních dvou etap, orieňtáku na horských kolech a běžeckého orienťáku.

MTBO si náramně užívám a chytám poslední slinu. Lesní kopcovité traily mě prostě baví, naopak máma skřípe zuby a v duchu mi už asi nadává, protože lesní kopcovité traily bytostně nesnáší - myšleno na kole. Díky zdatnému navigátorovi Hynkovi naštěstí nalézáme všech 11 kontrol bez větších problémů (drobné problémy bohatě omlouvá fakt, že má nalomené zápěstí, rozříznutou hnátu, kousanec od čokla a dvoudenní spánkový deficit), pádíme zpátky do depa, bleskově se naposledy přestrojujeme do běžeckého a vyrážíme na klasický terénní orienťák. Znovu obdivuji orientační schopnosti Hynka a Martina, definitivně si připadám jako akorát součást povinné výbavy (takhle si říkala mamka, na mě by to ovšem taky sedělo) a někdy v 15:45 v sobotu, čtvrt hodiny před limitem, protínáme cílovou pásku. Haleluja.
 

Jo a tohle taky nejsme my. Salomoňáci/Suunťáci jsou moc rychlí.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.

... Po!


Martin bouchá finišerské šampaňské, jsme okamžitě zlití (tak i tak), jdeme se umýt. Na oslavy mi bohužel nezbývá čas, a zatímco zbytek týmu zůstává na večerní pivní štafety, já se obratem loučím a s přítelkou Áňou frčím domů. Hned následujícího rána odjíždím na školu do Valencie, ještě nemám zabaleno a taky bych docela rád na chvilku zamhouřil oči… Trochu stres. Nevadí. Dobrý to bylo! Tak za rok snad zase…
 

Pátý flek. O fous. Za mě spokojenost! Zdroj: FB Czech Adventure Race.
Zdroj: FB Czech Adventure Race.


Zpět




Komentáře

04.09.2015 07:57| Zuzana R.

Pátý místo hodně pěkný, gratulace a dík za příjemný počtení k rannímu kafi.

04.09.2015 08:01| Martin

Chápu to dobře, žes jel s mámou v týmu? Respekt. Hlavně mámě!

Re: Martin

04.09.2015 09:32| Miloš B.

Jojo, přesně tak. Rodinný výlet!

04.09.2015 21:02| Honza P.

Super článek, jen tak dál. Doufám, že tu brzo od Miloše přistane další čtení :-)

Související zážitky

Horolezecký festival Český ráj 2017

Horolezecký festival Český ráj 2017

Zámek Hrubá skála a Lázně Sedmihorky

100

%

100

%

Související články

04.10.2016

Jak přečíst stupnici obtížnosti WW

27.09.2016

Jak zůstat fit a silný i při podzimních plískanicích?

13.09.2016

42km biking z Trutnova do pevnosti Josefov v Jaroměři

Zpět

Banner